« Úvod | Činnost blogu je dočas... »

Nová tvář - část pátá

Petra posílá pátou část
Gil zavěsil telefon a obrátil se na Grega, který kňučící chuchvalec chlupů stále držel v dlaních.
„Máme ho držet v teple, ale nesmí se přehřát. A musí pít.“
Greg přikývl a položil si malého tvorečka do náruče. Bál se, že když by ho chytil pevněji, něco by mu zlomil. Štěně začalo opět hladově pískat, a tak se oba kriminalisté raději vydali do domu a cestou mrňouse klidnili.

Sára vběhla do kuchyně za Nickem. Ten jí posvítil na oprýskanou desku stolu. Jasně tam v modrém světle speciální svítilny zářily krvavé skvrny a cákance.
„Někdo po sobě neumí uklízet,“ řekla Sára.
Než však stihla stůl jakkoli zajistit, dovnitř vlezl Gil s Gregem. Na Nickovu otázku: „To jste si nějak pospíšili, ne?“ odpověděli zabručením.
Gil zamířil k vodovodu, ale na poslední chvíli se zastavil. „Už jste zajistili vodovod?“ optal se kolegů.
„Jo,“ odpověděl Nick. „Nic tam není.“
„Zaplaťpánbůh,“ řekl Gil a otočil kohoutkem, který jaksepatří zavrzal a uvnitř to zažbluňkalo, načež se spustil úzký pramínek vody. Téměř uklidněné štěně se však neznámého zvuku leklo a spustilo srdceryvný nářek nanovo. Tím na sebe zároveň upoutalo pozornost pracujících kriminalistů.
„Co to je?“ krčila nad ním čelo Sára.
„To je pes,“ odpověděl jí Greg. „Seznamte se.“
„Nevypadá nijak dobře,“ poznamenal Nick.
„Jo, to máš pravdu,“ přisvědčil Gil a nalil si trochu vody do dlaně. Následně se jí pokusil dostat zvířeti do úst. Huňáč se k němu vrhl a začal vděčně pít. Gil se otočil ke kolegům a dodal: „Další, zřejmě jeho matka, je na zahradě v kotci. Po smrti.“
„A sakra,“ okomentovala Sára. Nick otevřel lednici a hledal něco, co by do štěněte mohl nalít. Poplašeně sebou škubl a odskočil stranou. Toho si všimli ostatní.
„Tak tohle jsem ještě neviděl,“ řekl Nick a při opětovném pohledu do lednice zbledl. Sára k němu přistoupila, koukla na nález a jen otevřela pusu. „Asi jsme našli, co jsme hledali.“
Gil nechal krmení psa na Gregovi a sám šel zhodnotit lednici. Zrak mu padl na nohu a trup, nacpané mezi poličkami chladničky. Což však bylo důležité, všechno bylo spečené.
„Myslím, že máme Sharon Hillovou,“ poznamenal Gil. „Volám Brassovi a dáme se do práce.“
Dalších deset minut zajišťovali místnost a čekali na Annie a na Jima. Jejich kolegyně na sebe nenechala dlouho čekat a přijela v rekordním čase.
„Kolik dopravních předpisů a nařízení jsi cestou porušila?“ otázal se hned v brance Gil.
„Jela jsem se zapnutou sirénou,“ argumentovala Annie. „Za mě nic žehlit nemusíš.“
„Tak pojď,“ zamluvil to Gil a odvedl jí do kuchyně.
„Změnilo se něco?“ otázala se Annie cestou.
„Snažil se pít, měl asi docela slušnou žízeň a chtěl by něco sníst. Greg se ho snaží uklidnit. Co vy?“
„Jo, dobrý,“ řekla Annie a lehce přidala do kroku. „Warrick mi před chvilkou volal, že Cate je na cestě z nemocnice. Ta malá je teď na jipce, a jestli to bude třeba, tak se za ní stavíme, až bude na dětskym.“
Gil souhlasil a s tím vešli do chátrajícího stavení.
V kuchyni už bylo zajišťování důkazů v plném proudu. Jediný, kdo se téměř neúčastnil, byl Greg, jehož nyní plně zaměstnávala role chůvy. Annie pozdravila sešlost a zamířila k černobílé klimbající panence v Gregově náruči. Po chvíli konstatovala, že mrně je dost podvyživené a zanedbané. A také pochválila Gila za trefný odhad, neboť vše ukazovalo na zhruba čtyřtýdenní štěně border kolie, jednoho z nejinteligentnějších psů světa.
„Musím ho dostat na ústředí,“ prohlásila Annie. „Tam se o něj můžu postarat líp. A musí se pořádně najíst.“
„Jeď,“ řekl Gil. „Gregu, ty jeď taky, my to tu zvládneme. Zatím můžeš analyzovat tu krev.“
„Tak jo,“ souhlasil Greg.
„Ale toho dospělýho přivezte na pitevnu, připomněla Annie. „Ať mám nějakou motivaci tam někdy zajít.“
Poté si od Grega opatrně převzala chlupáče a vydali se spolu k autu. Za chvíli už směřovali na ústředí. Zvíře se jim podařilo na chvíli uspat.

Na ústředí:

Cate dorazila z nemocnice. V zasedačce už na ni čekal Warrick s dvěma hrnky kávy a ohromnou zvědavostí.
„Tady máš lékařskou zprávu,“ řekla Catherine a podala kolegovi doktorské papíry. „Annie se ještě nevrátila?“
„Ne, ale za chvíli je tady.“
„Skvěle, můžeme se dát do výslechu těch čtyř.“
Stihli jednoho. Tvrdil, že o ničem neví, čímž si vynutil od Warricka poznámku o „neoriginálně nudném zapírání“. Nechtěl nic říct a když po čtvrt hodině dorazila Annie s Gregem, rozhodli se to na chvíli odložit.

„Už jdeme“ houkla Annie, když vcházeli do zasedačky. Cate s Warrickem tam na ně už čekali. Annie položila chlupatého prcka na stůl, načež se nad všichni seskupili.
„Je mrňavej,“ okomentoval ho Warrick.
„Taky jsi byl mrňavej, když ti byly čtyři tejdny,“ uzemnil ho Greg.
„Co s ním?“ otázala se prakticky Catherine.
„Teď někdo skočí koupit rozpustný sunar pro kojence a lahvičku s dudlíkem,“ oznámila Annie a zvedla hlavu. „Nakrmíme ho a pokud ho nikdo nechcete odchovat, vezmu si ho domů a postarám se o něj.“
„Jen si ho vem,“ zacouval Warrick.
„Já se ho taky vzdávám,“ řekla Cate. „Lindsey, moje dcera, by ho asi samou láskou umačkala.“
„Ty ho taky asi nechceš, viď?“ obrátila se Annie na Grega.
„Už ses nabídla. A v mým bytě by se mu nelíbilo.“
„Tak mu aspoň můžeš jít koupit ten sunar.“
Greg cosi zahučel a odešel do obchodu. Warrick a Cate mezitím řekli o výslechu.
„Prostě jsi o nic nepřišla,“ shrnul všechno Warrick.
„Já jsem věděla, proč se zdejchnout,“ zasmála se Annie, zatímco prohlížela zvíře. „My jsme si užili adrenalinu až dost, že jo, prcku?“
„Moment,“ ozvala se najednou Cath. „V uchu má tetování.“
„To je registraní číslo,“ opravil ji Warrick. „Napíšu ho do počítače a něco o něm zjistím,“ řekl, vstal a šel hledat. Za chvíli se vrátil Greg.
„Tak jak jsme pořídili?“ zeptala se Cath.
„Pořídili,“ přikývl Greg. „Jenom si teď půlka obchodu myslí, že sám vychovávám nějakýho špunta. Zírali tam na mě jak na idiota.“
„I ty chudáčku,“ rýpla si Cath. „No, drahouškové, my jdeme s Warrickem dál vyšetřovat. Tak se, Annie, potom ukaž. A užijte si krmení.“
„Jako by bylo co,“ ozvalo se za ní, než zavřela dveře.
V domě Briana Hilla:
Kolem domu už byly natažené pásky zakazující vstup nepovolaným. Jim Brass vyslýchal sousedy, pár policistů šmejdilo po zahradě s Grissomem a Nick se Sárou měli na starost nalezené zbytky oběti a dva další policisté prohledávali vnitřek domu.
„Tady se někdo hodně snažil bejt nechutnej,“ poznamenal Nick, zatímco za Sářiny asistence vytahoval ostatky z lednice.
„Vždyť už to máš skoro hotové,“ řekl Gil, který se zrovna vrátil ze zahrady.
„Jo, ale tys to nemusel fotit a dostávat ven,“ ohradil se Nick.
„Ne, to máš pravdu,“ připustil Gil. „Já ale zjistil, že v boudě, nebo co to je, jsou na podlaze zbytky tkání. Vsadil bych se, že budou z oběti.“
„Už to začíná bejt zajímavý,“ poznamenala Sára.
Konečně se jim podařilo sebrat všechno, co šlo. Už se mohli vrátit na ústředí... a potom možná konečně domů.
Na ústředí:
„Už mě to fakt nebaví,“ vzdechla Catherine ve výslechové místnosti. Naproti ní seděl Danny Watt a netvářil se, že by chtěl vypovídat. Za celou půl hodinu, kterou zde strávil, toho řekl úplně stejně jako jeho kumpán předtím.
„Takže mi nechceš říct, jak to, že tvoje rukavice naprosto přesně odpovídají zranění Laetitie Noivorové a tvého bratra, který řekl, žes jí unesl?“ Catherine to zkusila přes důkazy, ale ani ty nedokázaly rozvázat Wattův jazyk. Cate se už opravdu naštvala.
„Jestli se nechceš bavit se mnou, dobře. Ale varuju tě, že jestli na tebe pošlu někoho jiného, tak se z toho budeš hodně dlouho otřepávat.“ Watt starší po ní hodil zhnuseným pohledem a dál zarytě mlčel.
„Jak chceš. Sám sis to vybral.“ Cate zavolala na strážníka u dveří.
„Nechtěl tu malou mrchu pustit k vodě,“ vypadlo náhle z podezřelého. „Varoval jsem ho. Byl jak hluchej.“
Cate poslala strážníka zpátky. „A co ti na tom tak vadilo?“
„To byste nepobrala.“
„Ráda bych to aspoň zkusila. Třeba mi to půjde.“
Watt po ní šlehl další zhnusený pohled. „Nedovolil jsem mu holku.“
Cate se na něj překvapeně podívala. „Co prosím?“
„Nedovolil jsem mu holku. Měl jí nechat. Nedovolil jsem mu to,“ opakoval Danny.
Cate pochopila, že má co dělat s člověkem, který vůbec není hloupý. Spíš mocichtivý.
„Aha,“ dostala ze sebe po chvíli. „Ve složkách jsem nenašla nic o tom, že by byl David nesvéprávný nebo tvůj otrok.“
„A co jako?“
„Takže přiznáváš, že jsi provedl to, co už jsem ti řekla před chvílí a nechci to znova opakovat?“
„Jo, přiznávám, že jsem unes a zmlátil tu holku a že jsem vyhrožoval a zmlátil svýho bráchu. Stačí?“
„Teď už ano,“ přisvědčila Catherine. „A k tomu výčtu, k čemu všemu se přiznáváš, ještě přidávám omezování osobní svobody a psychický teror způsobovaný tvému bratrovi. Z toho se nevykroutíš. Odvést!“ Strážník si Watta odvedl do cely. Cate se protáhla. Do místnosti vstoupila Annie.
„Kde máš psa?“ zeptala se Cate.
„Spí. Jak ti to šlo?“
„Skvěle. Ten Watt se přiznal a navrch přihodil ještě omezování a teror bratra.“
Annie obdivně řekla: „Tak to jseš dobrá.“
„Jo. A to se se mnou vůbec nechtěl bavit.“
„Věřím, že on se moc nebavil.“
„To je jeho problém. Já už ale dneska končím. Lindsey mě čeká doma, tak ty ostatní vyslechneme zítra.“
„Tak jo,“ souhlasila Annie. Obě šly do zasedací místnosti, kde na ně čekal Warrick s Gregem.
„Něco jsem zjistil,“ prohlásil Warrick. „Ten šmudla má přesně měsíc, matka se jmenuje Loire a patří, tedy patřila, jisté Sharon Hillové.“
„To je ta naše mrtvola po kouskách,“ objasnil Greg.
„Takže patřila na druhou,“ poopravil Warrick. „Víc toho nevím.“
„Nám to stačí, díky,“ řekla Annie a vzala si od Warricka papír s informacemi. Pak se slovy „Mějte se, já jdu domů“ vzala chlupatý smotek do dlaní, pobalila věci a zamířila ke dveřím.
„Nechceš odvézt?“ ozval se Greg znenadání. Annie se na chvíli zamyslela a přikývla. Rozloučil se tedy také a odešli spolu.
„Taky domů?“ zeptal se Warrick Cate.
„Jo. Lindsey je doma sama a mohla by zrušit střechu nad hlavou.“
„Tak se měj, já už taky jedu. Doděláme to zítra.“

...pokračování je ve výrobě...

11.01.2008 | Autor: Kačenka | stálý odkaz

Komentáře

11 komentářů:
  • 11.01. 22:25, Petra

    Kačenko, díky za radu, zkusím, co mi to udělá... jseš zlatá

  • 11.01. 21:12, Kačenka

    Petra: hele, jestli můžu nějak pomoct, tak bych ti zkusila poradit stáhnout si nejdřív nějakej program...já doporučuju Ares. A pak to zkus stáhnout přes to. Mě to třeba stáhlo pár dílů CSI...ne všechny a moc jich taky není...ale zkusit to můžeš

  • 11.01. 20:50, Petra

    holky, díky, jsem nadosmrti váš dlužník... a díky i za podporu, strašně mě žere, že se takovej seriál nedá nikde sehnat... ve chvíli, kdy to na mě plivlo, že chce jméno a heslo, jsem chtěla vážně překousat kabely... takže zatím zůstávám u psaní a tatí mi slíbil knížku kriminálky, tak se těším aspoň na to...

  • 11.01. 20:45, tereza

    Moc pěkný díl, hlavně ta část s mrtvolou v lednici :) Ale moc se mi líbilo, jak se Cath vykroutila z opatrování pejska ;) Těším se na další část

  • 11.01. 20:41, Anysssek

    krásnej díleček......máš tam bezvedný hlášky:o)))......asi si dam bacha, co jim:o) neměj depku, já taky marně schánim díly krimošky, tak nejsi sama.....

  • 11.01. 19:34, Jana

    "Taky jsi byl mrňavej když ti byly čtyři tejdny" to je bomba. Celý je to skvělý. Dobrá práce jen tak dál.

  • 11.01. 19:31, Cinka

    Petro, z toho si nic nedělej. Sehnat Kriminálku, to je nadlidský úkol. Budu ti držet palečky, aby se ti to povedlo. A moc se těším na další pokračování, protože vážně píšeš parádně. Moc se mi to líbí.

  • 11.01. 19:15, Petra

    jj, Cinko, netri, děkuju moc, jste pokladi... jsem poslední dobou tak trošku na pokraji zoufalství - snažim se po netu sehnat díly CSI LV a stáhnout je, ale furt nic a nic, už jsem našla nějaký fórum, ale tam to po mě chce jmého a heslo... už fakt nevim, co dělat, z depky mi pomáhá jenom psaní... a ta další část bude fakt lepší, přísahám

  • 11.01. 19:07, netri

    Pokud budou další díly tak dobré jako tento, budu jen ráda. Opravdu se mi to líbí. :) a už se těšim na další.

  • 11.01. 16:51, Cinka

    Mě se to moc líbí. Hlavně ta část s chlupáčem. :-)) Ale mít člověka naporcovanýho v ledničce... No, zřejmě mě přešel hlad. :-D Ne, fakt se to bezva povídka, dobře se čte. Těším se na pokračování.

  • 11.01. 15:18, Petra

    Vím, že tahle část je poněkud nedomrlá, ale potřebovala jsem se nějak dostat přes vlastní nástrahy, další díl bude lepší, slibuju...


přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se