« Úvod | Činnost blogu je dočas... »

Nová tvář - část šestá

Peťka posílá šestku.

Jak moc jsem splnila slib, že tahle část bude lepší než ta předchozí, nevím. Osobně myslím, že spíš ani nijak, ale konečný názor nechávám na vás.

U malého předměstského domku zastavilo služební tahoe, z něhož vylezli Greg a Annie, která prohlásila: „A jsme tady.“
„Hezká zahrada,“ okomentoval jí kolega travnatou plochu s několika keři a stromky.
„Díky,“ řekla a vytáhla klíče. „Ještě bych tě asi měla varovat. Když po tobě něco skočí, nelekej se.“
„Co by po mně mělo skákat?“ optal se nervózně Greg a podvědomě sevřel štěně v náruči pevněji.
„Třeba můj pes,“ obeznámila ho pobaveně Annie se situací ve chvíli, kdy otevřela dveře, z nichž s hlasitým štěkotem vyběhla tmavá silueta, jež se na světle proměnila ve velkého hnědého psa. Ten dvojici třikrát oběhl a pak se pokusil olíznout Annie tvář. Dívka chytila psa za obojek a posadila si ho u nohy.
„Ty máš psa?“ vyhrkl nevěřícně Greg.
„No, morče to není, viď, broučku?“ Annie podrbala psa za ušima. „Jmenuje se Rheia. Rasa bavorský barvář.“
„Fešanda,“ odpověděl Greg. Rheia se natáhla a olízla mu dlaň.
„Jseš jí sympatickej,“ prozradila Annie.
„Koukám,“ řekl Greg a předal štěně kolegyni. „Jedu, mějte se.“
„Ty taky,“ křikla za ním Annie. Když odjel, zavolala Rheiu dovnitř a zhostila se začlenění štěněte do své domácnosti.

Další den:
Noční směna se začala pomalu scházet v zasedačce. Grissom vlastně skoro ani neodešel, protože se věnoval důkazům. V psím kotci odebral vzorky z tkání, Sára s Nickem zase zajistili pilu a vzorky ze stolu a na patologii mezitím poskládali tělo dohromady. Krom toho dostal doktor Robbins i mrtvého psa, který ho více než zaujal.
V zasedačce už seděl téměř celý tým. Na poslední chvíli přiběhla Annie s oběma psy, což spustilo vlnu hlazení. Jako poslední přišel Gil. Na rozdíl od ostatních se ani nezdál moc překvapený, když viděl nově přítomnou faunu.
„Catherine, co váš případ?“ optal se nejdříve.
„Skoro vyřešeno, dovyslechneme ty dva a je to.“
„Výborně,“ pochválil jí. „Tak se do toho pusťte. Sáro, Nicku, sjedete k té Sharon Hillové, prohlédnete to tam a poptejte se sousedů, jestli nebyla dlouho pryč. Pak znova vyslechnete toho Hilla, třeba z něj pro změnu něco dostanete. Gregu, ty máš kupu vzorků, chci abys zjistil, jestli je ta krev z té rozpadliny od našeho těla.“ Pak se obrátil k Annie. „Ty se mnou půjdeš na patologii. Doktor Robbins tam pro tebe má toho psa.“
„Jo díky,“ přikývla a zvedla se. Rheia se užuž stavěla na nohy taky. „Ne, broučku, ty tu zůstaň,“ uložila ji Annie zpět. Pes se na ní podíval smutnýma očima a položil si hlavu na tlapky. Jeho panička ještě položila štěně na gauč a zmizela za šéfem.
„Zařizuješ nám tu zoologickou zahradu?“ zeptal se jí na chodbě.
„Ne. Toho mrňouse jsem s sebou vzít musela.“
„A toho druhého?“
„Tu druhou. Jmenuje se Rheia, je jí rok a má základní služební výcvik. Je zapsaná jako stopař a navíc jsi o ní věděl už když jsi mě přijímal, protože jí mám v papírech.“
„Jen jsem tě zkoušel,“ přiznal barvu Gil. „Už jsi tomu malému alespoň vybrala nějaký jméno?“
„Mám jeden tip.“ To už stáli před dveřmi na patologii. Gil otevřel a pustil kolegyni dovnitř.
Al už na ně čekal u mezi dvěma kovovými stoly. Na jednom bylo už poskládané tělo a na druhém mrtvý pes. Dvojice kriminalistů zamířila k doktorovi.
„Annie, tohle je náš patolog, doktor Albert Robbins. Alberte, seznam se s Annou Morrisonovou, novou kriminalistkou a zooložkou.“
Doktor potřásl Annie rukou a uvítal jí ve svém umrlčím „panství“. Pak se obrátil ke stolu se psem.
„To nebohé zvíře mělo před nedávnem štěňata. Mléčné žlázy jsou ještě trochu naběhlé. Pak mohu konstatovat, že zemřelo na dehydrataci.“
„Nedivil bych se,“ souhlasil Gil. „V tom kotci nebyla žádná voda.“
„Ovšem,“ dodal doktor, „na nose a na bradě jsem našel kusy tkání. Jsou naprosto shodné s tkání na povrchu toho spáleného těla.“
Rozhostilo se ticho, které protrhla až Annie: „Chcete říct, že jí někdo to tělo nutil jíst?“
„To už je vaše parketa,“ opáčil tajemně Al. „Mám pro vás ale ještě něco,“ řekl a podal jim kus papíru s číslem. „Měla to vytetované v uchu. Usnadní vám to identifikaci.“
„Tak díky, Ale,“ zahučel Gil a s Annie v patách odešel.

U Sharon Hillové:

Nick se Sárou zastavili před řadou bytovek. Došli až k bytu Hillové a zaklepali na nejbližší sousedy. Otevřelo jim asi desetileté děvče.
„Prosím?“ pípla vyděšeně, když viděla policejní vesty.
Sára se na ní usmála. „Ahoj, jsme z kriminálky. Máš doma rodiče?“
„E... jo, hned přivedu mámu,“ vypískla holčička a pádila od nich pryč. Nick se pro sebe usmál a řekl Sáře: „Že se vždycky všichni tak leknou, to něco naznačuje.“
„Potkat tě ve dveřích, s pistolí za pasem, celýho v černym a s tím tvým šklebem, tak se leknu taky.“
„Jistě...“ smál se Nick ještě víc. to už ale přišla matka holčičky. Sára se ujala představování: „Dobrý den. Sára Sidleová, Nick Stokes, jsme z lasvegasské kriminálky.“
„A... jo, jistě, já jsem Londonová, pojďte dál,“ vzpamatovala se žena.
„To nebude nutné,“ promluvil Nick. „Chceme se vás jen zeptat na pár otázek.“
„Dobře, ptejte se.“
„Znáte Sharon Hillovou?“
„Jo, znám, bydlí támhle naproti,“ ukázala žena na byt na druhém konci chodby.
„Jak dlouho jste jí neviděla?“ zeptala se Sára.
„Nevím... asi tři dny. Stalo se jí něco?“
„S největší pravděpodobností byla zavražděna,“ konstatoval vážně Nick.
Paní Londonová se zhrozila a vysoukala ze sebe: „Mně bylo divný, že se neobjevila... ani Loire neštěkala... kdo jí to udělal...?“
„To zatím nevíme,“ řekla soucitně Sára. „Říkala jste, že měla psa. Jakou rasu?“
Paní Londonová se několikrát zhluboka nadechla, než ze sebe dostala odpověď. „Měla dvě borderky. Fenu a štěně... co s nima je?“
„Bohužel, Loire je po smrti,“ řekla soucitně Sára.
„A malej?“ Paní Londonová měla slzy v očích.
„Je naživu,“ uklidnila ji Sára. „Stará se o něj naše kolegyně.“
„To je dobře,“ zaštkala paní Londonová.
Nick rozhodl, že nemá cenu paní Londonovou ještě víc děsit. Dal jí vizitku a se Sárou se oba tiše vytratili. Zastavili se ještě u několika dveří, ale všude se dozvěděli to samé: Sharon Hillová už nebyla doma skoro tři dny, ale protože nikdo neslyšel ani psa, všichni si m\sleli, že prostě jen někam odjela. Krom toho byla oblíbená a její smrt vyvolala hotové slzavé údolí. Kriminalisté toho měli po půlhodině už dost a rozjeli se na ústředí vyslechnout Briana Hilla.

U výslechu:

Warrick a Cate seděli naproti mladému muži, který se snažil přizabít Warricka a sám si přitom zlomil nos. Zřejmě měl strach z policejní brutality a vůbec nezapíral.
„Co jste chtěli Laetitii udělat?“ zaptala se Cate.
„Hergot, já nic,“ zahučel kluk. „Danny nám řek, abysme jí drobet poklepali, jinak nic!“
„A klepli jste si?“ nadhodil Warrick.
Zadržený se asi pokusil zasmát, avšak přeražený dýchací aparát jeho snahu proměnil v nával bolestiplných nadávek. „No jasně! Jak často vám někdo přikazuje užít si s holkou?“
„Já jsem zastánce dobrovolný zábavy,“ ušklíbl se Warrick. Cate to přešla a ptala se dál: „Kolik vás tam bylo?“
„Jen my čtyři,“ přiznal kluk.
„A kde jste sehnali ty rukavice?“
„Vyrobil jsem ve. Danny mi zaplatil a přines materiál.“
„A to ti nebylo blbý jen tak vrazit k ní domů, zmlátit jí i toho kluka a pak jí držet u sebe doma?“ optal se Warrick. Už ho to nebavilo.
Kluk se podrbal na hlavě. „No... ani ne. Víte, jak je těžký si tady dneska najít holku?“
„Ne,“ odsekl rázně Warrick. „Ale asi hodně, když jí radši uneseš od jinýho.“
Na to už obviněný neměl co říct. Cate ho dala odvést. Čtvrtý už čekal před vyslýchačkou. Warrick se už na něj chystal, když přišel Gil.
„Změna, vážení,“ prohlásil. „Chci, aby to teď zkusila Annie.“
„Tak jo,“ souhlasila Cate a vzala novou kolegyni s sebou. Warrick přihlížel, aby později mohl Annie upozornit na případné chyby.
„Tak,“ usadila se Annie do křesla vedle Cath a podívala se na vytáhlého, asi dvacetiletého mladíka, kterého včera osobně zadržela. „Jak se jmenujete?“
Muž se na ní podíval. „Jak bys chtěla?“
„Co třeba po pravdě?“
„No tak jo, jak chceš... Stephen Drake.“
„Dobře, pane Drakeu,“ přikývla kriminalistka, „co jste dělal v době, kdy byla unesena Laetitia Noivorová, tedy včera kolem desáté dopoledne?“
„Byl jsem u ní, aby jí mohl Danny naložit do mýho fára,“ řekl beze stopy zaváhání Drake.
„A proč jí Danny chtěl naložit do vašeho fára?“
„Co já vím? Říkal něco o svym bratrovi. Takovej mazánek to byl...“
„Aha. Vy jste se neptal?“
„Proč bych měl? Danny mi zacvakal šťávu, tak šly kecy stranou.“
„Dobře.“ Annie se podívala do papírů a opět se opřela do křesla. „Přiznáváte tedy, že jste se podílel na únosu Laetitie Noivorové a jejím následném týrání?“
„Tak moment,“ muž se opřel lokty o stůl. „Vodvezl jsem je a dal jsem přes hubu tomu pískleti, ale pak jsem se jí ani nedotk. Na mou duši.“
Cate se ušklíbla. „Asi chápete, že u vás to ‚na mou duši‘ moc věrohodné není.“
Kluk se zasmál. „To je na vás, madam.“
„Pokudže to přejdeme,“ pokračovala Cate, „vysvětlil byste nám, co jste dělal v tom domě, jestliže jste se jí ani nedotkl?“
„Zaprvý tam bydlim a za druhý jsem se koukal.“
„Koukal jste se na mučení?“ zeptala se útočně Annie. Hlas měla najednou jako led.
Drake se na ní podíval a potichu prohlásil: „Víš, ono je to jiný než v televizi. Chytne tě to, nemůžeš se odtrhnout, jen sledovat... sledovat a užívat si... nic jinýho.“
Kriminalistky se po sobě nevěřícně ohlédly. Warrick venku zavrtěl hlavou.
„Ještě něco?“ houkla Cate. „Když to řeknete teď, bude to polehčující okolnost.“
Drake protáhl obličej. „Už asi nic,“ ozval se po chvíli. Cate ho dala odvést.
„Uf,“ oddechla si Annie. „Nejradši bych mu žádnou polehčující okolnost nenechala, ani kdyby se přiznal ke všem hříchům lidstva.“
Warrick vešel dovnitř. „Jo, ale asi by ti to neprošlo.“
„Škoda. Jaká jsem byla?“
„Dobrá. Ale ten útočnej tón radši příště vynech.“
Kolegyně jakoby chvíli přemýšlela, co měl na mysli. Pak zamumlala: „Jo, díky, promiň.“
„Jinak nemám námitek. Takže to můžeme uzavřít.“
„Výborně,“ vydechla Cate. „Ještě že tak. Nesepíšeš hlášení?“ zeptala se Warricka. Ten se zatvářil dotčeně, ale pak se slovy: „Když to musí bejt...“ mávl rukou a odešel.
„Chudák,“ politovala ho Annie.
„Jen ho moc nelituj,“ řekla rázně Cate. „Já zase musím sehnat detektiva, aby zatknul ty čtyři. Ty se jdi postarat o ty svoje zvířata.“
„A který máš na mysli?“
Cath se na chvilku zarazila. „Máš ještě nějaký zvíře kromě těhle dvou?“
Annie se usmála. „Ještě mám tři kočky a koně.“
„Aha, takže další blázen,“ pokývala Catherine hlavou a šla za detektivem Vegou.
Annie vrazila do zasedačky a málem zakopla o Rheiu, která se s blaženým výrazem rozvalovala u dveří. Malé chlupaté zvíře jí spalo u boku.
„Je hezký, že si tak rozumíte,“ pronesla k sobě Annie a otevřela lednici, do níž předtím dala misku s mletým masem. Tu teď vytáhla a strčila před štěně. Mrně ihned přešlo do aktivního režimu a začalo hltat. Starší pes se na paničku podíval smutnýma očima, avšak dostal „jen“ psí tyčinku. Annie si k nim sedla a pozorovala malého.
Dovnitř přišla Sára s Nickem a bavili se o případu.
„Doufám, že ten Hill dostane aspoň nějaký sedativa,“ prohlásil Nick. „Ahoj, Annie.“
„Ahoj,“ odpověděla mu kolegyně.
„Tak jaký jsi mu dala jméno?“ zeptala se Sára.
„No... přemýšlela jsem o tom, a napadlo mě jméno Lester.“
„Přijímám za všechny,“ řekl Nick. „Hezký jméno.“
„My jdeme vyslýchat,“ dodala Sára. „Ten chlap se nás včera snažil umlátit židlí, dneska nás asi sežere.“
„Jseš pesimista,“ obvinil jí Nick a odešel k výslechové místnosti se Sárou v patách.

...pokračování bude, jestli o něj stojíte

19.01.2008 | Autor: Kačenka | stálý odkaz

Komentáře

5 komentářů:
  • 20.01. 10:43, Cinka

    Páni, tak to je dost dobrý. Líbil se mi popis Nicka, celej v černým...hmm. :-)) A takovej zvěřinec ci taky. Fakt je to bezva. A klidně piš další povídku. Už teď se na ní těším. Píšeš moc zajímavě a líbí se mi to. A ostrej tón? Já bych se musela ovládat, abych ho nepřizabila. ;-) No prostě parádní povídka a těším se na další dílek. :-))

  • 19.01. 22:36, Petra

    Díky moc, holky... Ten ostrej tón tam měl svůj důvod, jde o Anniinu minulost, kterou časem osvětlím. Nějaký náznaky už jsem psala předtím, ale je to těžko všimnutelný, když neznáte souvislosti. No a s tím vysvětlováním plánuju ještě trochu počkat, protože si to všechno musím detailně promyslet. Prozatím vám musí stačit to, že Annie špatně snáší bezdůvodný násilí a podle toho taky reaguje. Vím, že to není nic moc, ale jinak bych vykecala tajemství, a to nechci:-)) No a příští část už asi bude závěrečná. Tak je na vás, jak vezmete zprávu, že plánuju psát další povídku, pokud bude zájem...

  • 19.01. 21:49, Anysssek

    Domácí ZOO, tak to znam...............taky mam kočku, psa a koně:o))) opravdu úžasný pokráčko, moc se ti povedlo, už se těšim na další:o)))

  • 19.01. 21:46, Netri

    Nádherná kapitolka...Nej byla ta Sářina věta že by se Nicka bál káždej :))) Opravdu super..Nebo jak Warrick napomenul Annie za ten ostrý tón...řekla bych, že ostrej tón je při výslechu celkem potřebnej a Rick jí neměl co vytknout:)

  • 19.01. 21:13, tereza

    „Potkat tě ve dveřích, s pistolí za pasem, celýho v černym a s tím tvým šklebem, tak se leknu taky.“ tak u téhle věty jsem se málem odporoučela...vždyť je tak sladkej :) Cath s Warrickem případ vyřešili a co zbytek? Doufám, že se jim podaří případ uzavřít hodně brzo. A Annie obdivuju, takovej zvěřinec. Netrpělivě očekávám další část


přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se