« Úvod | Činnost blogu je dočas... »

Čas vytížení - část první

Tak Peťulka Vám posílá další příběh

No tak jo, ukecali jste mě. Tady máte další díl. Odehrává se to půl roku po Nové tváři a doufám, že se bude líbit a bude alespoň trochu tak úspěšná jako předchozí povídka. A pro ty, co chtějí vědět, co řekla Annie Gilovi: ještě si počkejte, jen tak to nevybalím;-)
Jim Brass přijel na místo činu. Bylo to na kraji města, kus od jezera. Náhodný chodec našel tělo asi padesátiletého muže v křoví, ale byl v šoku a víc toho neřekl.
Jim přišel k nálezu a znalecky pokýval hlavou. Ano, bylo to tělo muže, asi tak padesát let. Ovšem něco velmi podstatného nálezce do telefonu neřekl. Jim vytočil číslo na kriminálku a pomyslel si, jestli byl ten člověk vážně tak zděšený, nebo prostě rád překvapuje. Nemohl mi sakra taky říct, že je ta mrtvola celá okousaná?

„Grissom, slyším.“
„Tady Brass. Něco pro tebe mám.“
„Už jedu,“ odvětil Gil a chystal se ukončit hovor.
„Počkej! Ještě jsem nedomluvil,“ ozval se v přístroji Jimův hlas.
„Ano? poslouchám,“ vzdechl Gil.
„Vezmi s sebou Morrisonovou. Myslím, že tu je něco pro ní. Hezká náhražka úvodní pitvy.“
„Vyřídím,“ opáčil Gil. „Už můžu končit?“
„Můžeš. A koukejte se tu brzo ukázat.“
Gil zaklapl telefon a pousmál se. Jistě, vtipálek Brass. Už půl roku při každé příležitosti předhazoval, že jako první věc na oddělení neabsolvovala Annie pitvu.
Grissom opustil svou milovanou pracovnu a zamířil do zasedačky, kde zrovna zbytek jeho týmu probíral nadcházející Vánoce. A navíc jim nejmladší kriminalistka po dlouhé době přivedla ukázat svojí psí dvojici. Zatímco barvářka Rheia ležela u křesla a chovala se jako dáma, půlroční Lester poposedával po místnosti nebo chytal vše, co mu kdo chytil, ale pořád fixoval svou paní pohledem. Ani na okamžik z ní nespustil oči.
„Je pěkně živej,“ poznamenal Warrick.
„Je,“ přikývla Annie. „Skáče sem tam jak elektřina. A nikdy se neunaví.“
„Máme případ,“ ozval se Gil ode dveří. Nestihl ani určit, kdo za Brassem pojede, a už mu znova zvonil mobil. Gil naštvaně odkráčel a za půl minuty byl zpátky.
„Tak mládeži, jedeme tam všichni. Náhodný kolemjdoucí našel u jezera tělo muže a policie tam teď vyčmuchala nějaký mrtvý pár či co.“
„Ajaj,“ pípla Annie.
„Přesně, tak se zvedáme,“ pobídl všechny Grissom.
Dorazit na místo trvalo docela dlouho. Byl totiž poslední týden před Vánoci a nákupní horečka vrcholila. Zácpy na silnicích jejich konvoj čítající tři auta značně zdržely.
V prvním voze tvořil posádku Gil s Cath a Sárou. Cestou se dohadovali, co kdo z týmu dostane k Vánocům a co komu dá. V druhém autě jel Nick s Warrickem a probírali otázky manželství a vztahů. Warrick se totiž zrovna rozváděl s Tinou. Co ho ale štvalo nejvíc bylo, že se jim před čtyřmi měsíci narodila dcera Victoria a Tina nebyla příliš ochotná péči o malou sdílet s manželem. Jakékoli pokusy o udobření selhávaly.
„Tina mě pěkně štve,“ zasyčel otráveně Warrick. „Byt mám, přes den se o Vicky starat můžu, tak o co jí sakra jde? Rozešli jsme se v klidu a ještě než se holka narodila, dohodli jsme se, že se v péči budeme střídat. Proti tomu nic neměla, ale jakmile vyrukuju s tím, že mám právo starat se o vlastní dceru, tak je oheň na střeše! Co tím sakra sleduje?!“
„Třeba se na Vicky jen moc upnula,“ zauvažoval Nick.
„To jí ale nedává právo držet jí ode mě,“ zavrčel kolega.
„No tak si s ní promluv,“ navrhl Nick.
„Brácho, já s ní mluvil už mockrát. Potíž je v tom, že nálada mojí ženy se mění rychleji než počasí v Himalájích a umí bejt stejně dobře výmluvná.“
„Tak proč sis jí bral?“
„To taková nebyla. Nebo jsem měl já zatemněnej mozek a až teď se vyjasňuje, nebo já fakt nevim.“ Warrick zkroušeně zavrtěl hlavou. „Ale vím, že mám právo podílet se na výchově svý vlastní dcery a nehodlám se ho vzdát. To, že její matka prohlašuje, že nejsem schopnej se postarat o dítě, na tom nic nemění.“
„Držím ti palce. Dáme hlavy dohromady a něco vymyslíme.“
„To doufám,“ ušklíbl se Warrick. Zbytek cesty mlčeli.
Naproti tomu v Anniině autě bylo o zábavu postaráno. Greg demokraticky rozhodl, že bude řídit a jakékoli protesty jeho kolegyně nezmohly zhola nic. Prvních dvacet minut sice byla zticha, ale když Greg závodnicky předjel soutěživé ferrari, aby neztratil Nicka z očí, zarývala prsty do sedačky.
„Je to moje auto,“ namítala naoko zoufale. „Já si ho vyškemrala u Ecklieho, já do něj liju šťávu a ty mi ho odřeš o nějaký bláznivý ferrari!“
„Já ti ho neodřu,“ mrkl na ní. „Autům neubližuju.“
„Tos mě teda uklidnil,“ odpověděla Annie. „Ne že tu začneš házet myšky.“
„Tady myšky házet nebudu. Grissom by mě asi zabil, kdybych něco takovýho provedl na přecpaný silnici.“
„Tak to nedělej,“ poprosila ho.
„Tak fajn,“ souhlasil Greg. „Něco za něco.“
„Kristepane, další vyděrač. Co jsem komu udělala?“
„Tak jsem to nemyslel,“ namítl Greg. „Chtěl jsem tě poprosit, jestli bych si mohl někdy půjčit Lestera.“
Annie se usmála. „Já ti ho půjčím, ale s ním ti asi budu muset půjčit i sebe, protože beze mě šílí.“
„No...“ Greg na okamžik odtrhl oči od vozovky a přejel kolegyni zvídavým pohledem, „nebráním se.“
„To je ti podobný,“ poznamenala Annie se smíchem. „Půjčím ti ho, ale jenom na jeden den. A já zůstávám sólo.“
„Když jinak nedáš,“ pokýval hlavou Greg a sám pro sebe se usmíval. Po pravdě vůbec nelhal, když říkal, že se nebrání.
Už pomalu přijížděli na místo. Ostatní nechali auta několik set metrů od nálezu a pokračovali pěšky. Greg si však neodpustil na volné ploše párkrát zacukat volantem, čímž dostal Annu málem k nepříčetnosti.
„Ty ses asi zbláznil, ne?“ zaječela, sotva Greg dupnul na brzdu a zastavil. Rychle vyskočila ze dveří a třískla jimi. Warrick, který teprve vystoupil z auta, jen nakrčil čelo.
„Co je jí?“ otočil se na Gila.
„Ale nic. Jen jí Greg provokuje,“ oznámil s tajemným úsměvem Gil.
„Neříkala jsem ti, abys neházel myšky?“ soptila dál Annie.
„Už nejsme na přecpaný silnici,“ odpálkoval jí Greg a úsměvem od ucha k uchu.
„S tebou už nikdy nikam nejedu,“ protáhla Anna obličej.
„To není dobrý,“ pokýval hlavou Greg. „Jak se asi dostaneš zpátky?“
„Jak já? Snad ty, ne? Je to moje auto. Cestou zpátky sedíš u spolujezdce ty!“
„Aspoň že někde sedím,“ utrousil Greg a připojil se k ostatním kriminalistům.
Brass jim vyšel naproti. „No dost, že jdete. Jste dochvilný jak smrt.“
„Moc vtipný,“ opáčil Gil. „Tak kdepak máme ty nádhery?“
„Támhle u břehu,“ dovedl je Jim na místo a ukázal okousaná těla. „Řekl bych, že je něco pojídalo.“ Vskutku, tělo staršího pána mělo značně pokousaný trup a jedna noha od kolene dolů chyběla úplně. Dva mladí lidé ležící o pár desítek metrů dál byli zase téměř vyrvaní z oblečení a oždibaní. Asi dvacetiletý mladík pozbýval velkou část hlavy.
„Se přiznejte,“ řekl Nick, „kdo měl hlad?“
„Já nevím,“ zavrtěl Jim hlavou. „Morrisonová, co nám k tomu povíš?“
„Proč si všichni myslíte, že jenom kouknu a hned vím? Dejte mi deset minut.“
Za deset a půl minuty, po konzultaci s Davidem Phillipsem, už byla Annie schopná konstatovat, že šlo o velkého plaza nebo o dosud neznámý druh.
„Takže nám po městě pobíhá buď něco s ohromným apetitem nebo něco s ještě větším apetitem, co vůbec neznáš?“ optal se Jim.
„Heh... jo, tak nějak,“ souhlasila Annie. „Vezmu vzorky slin a stop, na stanici provedu srovnání a budeme moudřejší.“
„Skvěle.“
„Podle stop to vlezlo do vody, takže stopování se psem odpadá. Je mi líto.“ Annie zklamaně pokrčila rameny.
Vedle Jima se vynořil Gil. „Davide, co jsi zjistil?“
„No,“ zvedl se David, „Příčina smrti toho muže byla jednoznačně vykrvácení a šok. Ta žena má překousnuté hrdlo i krční páteř a ten mladík zase přišel o půlku hlavy, takže smrt je celkem jasná.“
„Tak takhle bych dopadnout nechtěl,“ poznamenal Greg, když fotil mrtvoly.
„Ještě chvíli mě budeš štvát a dopadneš úplně stejně,“ zasyčela na jeho adresu Annie.
„To je lásky, to je lásky,“ usmála se škodolibě Sára, stojící o kus dál.
„Na tebe to platí taky,“ opáčila Annie a s Catherininou pomocí se vrhla na odlévání stop v rozměklé půdě.
... a pokračování bude, za nějakou dobu...

11.02.2008 | Autor: Kačenka | stálý odkaz

Komentáře

11 komentářů:
  • 07.03. 12:03, CatherineAdams

    smekám, je to vtipný, věrohodný a napínavý, moc povídek sem zatím nečetla, ale i tak už vím, kde budu hledat, když se budu nudit nebo mi bude smutno po krimči:-)myslím, že víc se rozepisovat nemusím, dobrá práce:-)

  • 23.02. 19:23, Ru96

    Už jsem přečetla hodně příběhů, ty s Annie jsou nej!!!!! Doufám, že pokráčo bude co nejdřív, nemůžu se dočkat!!!

  • 13.02. 19:08, Anysssek

    Parádní..................moooc se mi líbilo kočkování Grega a Annie:o))) a ty perly, klobouk dolů.......držíš mě nad vodou, když nedávaj krimí:o(......................mooooooooooc se těšim na pokráčko

  • 12.02. 18:26, melonka

    heh..je to super......Greg a Annie ti perlili....a výbuch smích " Tak , kde máte ty nádhery." .... :D:D:D:D

  • 11.02. 21:11, Marla

    Jupí!Ať si Nova trhne nohou!Piš dál,je to bezva.Jak asi byli oždibaní?To je moc pěkné slovo.

  • 11.02. 19:04, Netri

    Nádherný...Rick má rodinný problémy:D A zrovna když se mu narodila dcerka...doufám, že bude po tatínkovi...rozhovor mezi Gregem a Annie nehodlám komentovat. Jedině snad :Hukot...se směju ještě ted, taková provokace...:D případ je jako vždy skvělej a už se těšim na pokráčko..

  • 11.02. 18:23, Jana

    Zlobivej Greg je sladkej Greg. Jinak chudáček Warrick, že mu Tina nedovolí se starat o malou. Jen tak dál jen tak dál.

  • 11.02. 18:06, tereza

    Fakt super, kočkování mezi Gregem a Annie je skvělý, jsem si málem ustlala pod stolem :D Jo chudák Sara, radši by měla mlčet jinak ji Ann zakousne :) Už se těším na další část

  • 11.02. 17:27, Petra

    achjo: Sára je a bude...

  • 11.02. 17:17, achjo

    škoda že tam není Sára

  • 11.02. 17:06, Cinka

    Pecka, pecka, pecka! To je vážně úžasný, brečím smíchy. Ty jo, Annie a Greg, to je bezva dvojka. A Jim taky parádně perlí. Jo a Warrick má mimi, jo? To je parada. Jen doufam, ze se o ní bude moc starat. A případ? Nemá chybu, jsem zvědavá na vraha. :-)) Fakt, klobouk dolů, je to super. A nesmírně moc se těším na pokráčko. ;-)


přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se