« Úvod | Činnost blogu je dočas... »

Čas vytížení - část třetí

Petra posílá další část.

Tak vážení, moc se na mě nezlobte, ale přitvrzuju...
„Tak už něco máš?“ zeptal se Greg své kolegyně, která seděla na židli před monitorem a nepřítomně do něho civěla. Zkoušela najít nějaké vhodné zvíře z místní přirozené fauny, ale žádný zdejší plaz neodpovídal nalezenému materiálu.
„Hádej, můžeš jednou,“ řekla. „Tohle nikam nevede.“
„Za chvilku máme chemický rozbor slin, tak to tam vrazíme a něco nám to vyplivne,“ snažil se jí povzbudit Greg.
„Nic jinýho nám nezbývá,“ přisvědčila Annie.
Po pár minutách už měli výsledky rozboru slin. Greg je šel vyzvednout a cestou vzpomínal na časy, kdy je sám dělal.
„Kdepak ses tak zdržel?“ zeptala se ho Annie, když se vrátil. „Cesta tam i zpátky běžně trvá v řádu vteřin.“
„Přepadla mě nostalgie,“ odvětil s lehkým úsměvem.
„Tak jsi jí, doufám, dal pořádně do nosu.“
„Si piš, ta se jen tak nevrátí,“ zasmál se a podal jí výsledky rozboru. „Tak se na to buď podívej a řekni mi hned výsledek, nebo to tam nacvakej, ať se někam hneme.“
„Tak jo,“ vzdychla Annie a shlédla papíry. Z tváře se jí v tu ránu vytratila barva.
„Co je ti?“ zděsil se Greg a už se hnal měřit kolegyni puls. „Annie, mluv, co je ti?“
„Nic mi není,“ vzpamatovala se Annie po chvilce. „Mě nic, ale někdo má velkej problém.“
„Jak to myslíš?“
„No,“ vrátila mu papíry, „podívej se na to. Co tam vidíš?“
Greg se zadíval na výsledky. „Nějaký bakterie... ze slin.“
„Jo,“ přikývla Annie.
„Je jich tam docela dost.“
„Je jich tam asi padesát,“ přisvědčila.
„Velký šikovný žravý zvířátko.“
„Hodně velký, hodně žravý zvířátko,“ řekla Annie. „Jenom doufám, že se mýlím.“
„V čem se chceš mýlit?“
Annie si dala s odpovědí trochu načas. „S identifikací,“ řekla po chvíli.

V hotelu:

Warrick se vřítil zpátky do pokoje jako lavina. Málem ani neotevřel dveře, prostě jimi prošel a nestaral se o to, jestli jsou zavřené nebo ne. Běžel rovnou ke Gilovi.
„Grissi, já... Tina... auto... musím pryč...“ vymáčkl ze sebe.
„Cože?“ divil se Gil, ale už mu trochu svítalo.
„Tina asi nabourala... musím jí pomoct,“ řekl Warrick, když se párkrát zhluboka nadechl.
„Dobře,“ přikývl Gil. „Sára pojede s tebou,“ mávl na kolegyni. Ta si v rychlosti sbalila vybavení.
„Budeš, mě informovat, ano?“ křikl za ní Gil. Sára mávla rukou na znamení, že rozumí, a běžela k autu s Warrickem v patách.
„Kde by mohla být?“ zeptala se ho, jakmile jí zběžně vylíčil situaci.
„Říkala, že jede od soudu,“ odpověděl Warrick.
Sára se chopila vysílačky. „Tady kriminalistka Sidleová, volám dispečing.“
„Slyším, mluvte,“ ozval se z přístroje ženský hlas.
„Zjistěte, jestli se během posledních pěti minut nestala v okolí budovy soudu dopravní nehoda,“ řekla Sára.
Po chvíli ticha zaznělo: „Potvrzuji zprávu. Máme osobní auto sražené dodávkou, pět set metrů od budovy soudu směrem na sever.“
Sára koutkem oka zahlédla Warrickův zděšený výraz. Zahlásila do vysílačky: „Rozumím. Kolik osob tvoří posádku osobního auta?“
„Máme nahlášenou jednu ženu.“
Warrick to nevydržel a vytrhl Sáře vysílačku z ruky. „Není tam dítě?“ zeptal se hlasitě.
„O dítěti nic nevíme,“ řekla žena u mikrofonu. Sára si vzala vysílačku zpátky a řekla: „Jedeme tam,“ řekla Sára do přístroje a odložila ho. Pak stiskla Warrickovi ruku. „Neboj se, Vicky je v pořádku.“
„Určitě, já vím,“ řekl, ale moc přesvědčivě to neznělo.
Sára šlápla na pedál.

V hotelu:

Nick se otočil na Gila. „Cože to Rick říkal?“
„Potom,“ řekl Gil a vrátil se k práci. Majitel hotelu mu v tu chvíli přinesl kamerový záznam z pokoje a stále komukoli při cestě vyprávěl strašlivé katastrofy, které ho čekají, pokud se to doví veřejnost. Jsou přece čtyřhvězdičkový hotel a...
„... bezpečnost našich hostů nade vše, víte?“ lamentoval a důrazně při tom mával na jednoho z policistů.
Je to vidět, pomyslel si Gil uštěpačně. Ještě že tu nebydlím. Nechal však svých myšlenkových pochodů a se slovy „Tohle si vezmeme,“ odebral pánovi kazetu z ruky.
„jistě, jistě,“ přikývl muž. „Cokoli, co očistí naše jméno, je schváleno... takové neštěstí, až se to dozví média... čtyři hvězdičky... čtyři, bože...“ a s mnohými dalšími srdceryvnými vzlyky se vzdálil.
„Aspoň vím, kam se nikdy neubytovat,“ poznamenal Nick. „Tady je to jak o život, tak o uši.“ Sofia se ušklíbla. Nick zabalil do důkazního sáčku prázdné skleničky od šampaňského, které mrtvý pil.
„Balíme to,“ zahlásil Gil. Na to začali všichni skládat své věci. Jako první se z místnosti vypařil Nick, poté Sofia s policisty a čtveřicí fanynek a naposled Gil s David s tělem mrtvého.

U nehody:

Sára a Warrick dorazili na místo nehody. Sklo na silnici a kousky plechů byly vidět už z dálky. Oba vylezli z auta a Warrick jakoby omámeně došel na pár metrů k červenému autu své ženy, zaklíněnému pod koly bílé dodávky s logem jakési sklárny, jehož řidič rozklepaně vyprávěl policistům průběh nehody. Kolem se to hemžilo záchranáři a hasiči, kteří horečně pracovali na vysvobození Tiny z auta. Warrick však podvědomě tušil, že je to zbytečné, ačkoli si to nepřipouštěl. Ale stačilo vidět padesátimetrový úsek vysypaného skla a zprohýbaných utržených plechů, a bylo mu jasné, že Tinino auto sem letělo v kotrmelcích, dokud na něj dodávka nedopadla svrchu plnou vahou, a že přežít něco takového by byl zázrak.
Věděl, že zázraky se občas dějí. Do mysli se mu však vloudila myšlenka: za jakou cenu přežít? Za cenu bolestí a postižení do konce života? Za cenu toho, že možná zůstane upoutaná na lůžku? Nehoda vypadala děsivě... okamžitě takovou myšlenku zavrhl.
Sára k němu pomaloučku přišla a opatrně ho chytila za ruku. Warrick ji bezmyšlenkovitě objal. „Co teď bude?“ zeptal se potichu.
„To nevím, Ricku,“ řekla Sára šeptem. „Netuším.“
Hasiči vystříhali přední dveře a část střechy, než se k Tině dostali natolik, aby ji mohli vytáhnout ven.Warrick na ní v šoku zíral. Obě nohy měla v v několika místech ohnuté do podivných, nepřirozených úhlů. Oblečení bylo celé roztrhané. Ruce a tvář poškrábané a potrhané od vysypaných střepů. Obličej od krve, stejně jako celé tělo. Krví byl potřísněn i vnitřek deformovaného auta.
Záchranáři si jí převzali a okamžitě naložili do sanitky. Sára se tázavě podívala na Warricka. Ten se na setinu vteřiny zamyslel. Měli neshody a hádali se už dlouho... ale přece jen, kdysi spolu byli šťastní a ona byla matka jeho dcery. A zaslouží si nebýt sama. Warrick bleskově naskočil do sanitky. Dveře se za ním zavřely a vůz zamířil do nemocnice.
Sára se vrátila ke své služební Denali, vzala forenzní výbavu a pustila se do sbírání důkazů.

Na ústředí:

Kriminalisté se Sofií a zadrženými ženami vystoupili z auta. Sofia s nimi rovnou zamířila k výslechu. Nick a Gil šli do zasedačky, kde seděli Catherine a Greg.
„Kde máte Annie?“ zeptal se Grissom při vstupu.
Greg mávl rukou směrem k laboratoři. „Ještě něco koumá, ale brzo to asi bude mít. Myslím, že na něco přišla, ale nechtěla mi nic říct, než si to ověří.“
„Kde máš Sáru s Warrickem?“ zeptala se Cate, ještě než stihl Gil zareagovat.
„Warrickova žena měla zřejmě nehodu,“ oznámil Gil pevným hlasem. „Warrick a Sára tam jeli a dají nám vědět, jak to vypadá.“
„C-c-cože?“ zeptal se nechápavě Greg. Nick si sedl do křesla a Cate jen vytřeštila oči. „A... co Vicky?“ zeptala se po pár vteřinách tíživého ticha.
„To nevím,“ přiznal Gil.
Dveře místnosti se otevřely a dovnitř vešla Annie s poměrně ustaraným výrazem. Když viděla zaražené tváře ostatních, zůstala stát ve dveřích. „Zeptala bych se, jestli se něco stalo, ale protože nerada zdržuju, tak se ptám, co se stalo.“
Jako první promluvil Nick. „Tina... měla nehodu.“
Annie chápavě přikývla. Tohle nečekala. Gil se na ní otočil a ve snaze zamluvit nešťastnou událost se zeptal: „Máš něco zajímavého?“
„Jo,“ souhlasila a po vteřince, kdy se dívala do země, zvedla oči. „Máme velkej problém.“
Ostatní se na ní tázavě podívali.
Annie se zhluboka nadechla. „Ty tři od jezera zabili komodští varani.“
... pokračování příště

06.03.2008 | Autor: Kačenka | stálý odkaz

Komentáře

9 komentářů:
  • 10.03. 14:12, Anysssek

    Takový "malinký" ještěrky v Las Vegas, tam opravdu musí mít všechno....souhlasim, ať žije globalizace:o))).....moc se těšim, jak je budou chytat:o)))

  • 08.03. 17:38, CatherineAdams

    dost dobrý, má to jedinou vadu...že se nemůžu dočkat, až to bude pokračovat:-D, až mi naskakovala husina, opět smekám, máš moc dobrý povídky:-)

  • 08.03. 17:11, Netri

    Juj...tak Tyna asi umře co? doufám že v tom autě nebyla i Vicky...chudáček Rick. Jinak to je zase skvělý jako vždy. Gregova nostalgie mě celkem i rozesmála:D

  • 06.03. 21:29, tichajda

    Varani? Nam nam...miluju malinký, mazlivý ještěrky...

  • 06.03. 19:13, gabča, samantha peterson

    už se těším na to poráčko čte se to jedna báseň, vlastně spíš román.já takhle psát.tak to vydám jako román. fakt skvělý.

  • 06.03. 18:15, Jana

    Komodorští varani? No to je na Nevadu hodně klasický zvířátko, ať žije globalizace. Kterejpak pašerák je tam přivez? Chudák Warrick, já vidět takovou nehodu a navíc s někým koho znám tak se tam složim ani nevim jak. Jsem zvědavá kde je malá. A jak to dopadne s Tinou....a s varanama....fakt dobrý byla jsem napnutá celou dobu.

  • 06.03. 16:48, Marla

    No teda,to mě zajímá,kde se tihle dost vzácní tvorové vzali v Las Vegas.Tak piš hezky dál,jsem zvědavá.A moc pěkně se to čte.

  • 06.03. 12:02, Cinka

    To je drsný, to je drsný. Komodští varani jsou pěkní macci. Zvlášť pokud je to tak velký tele, jako v Zoo v Plzni. Juj, tohle hladový zvířátko potkat ve volný přírodě, tak beru do zaječích. Jaká klika, že se to v této mírumilovné zemičce nemůže stát. (doufám) ;-) A co se týče Warricka. Chudák malej, ty mu teda dáváš. Ale řeknu ti, že přizabít Tinu mě ještě nenapadlo. Už se těším, jak se to bude vyvíjet dál. Jen by mě zajímalo, kdepak je Vicky. No, však já si počkám, až mi to vysvětlíš v další kapitolce. :-)) Piš, piš, piš. Nesmírně se těším na pokráčko. Hups, já se zas rozepsala. Se omlouvám tváří se jako neviňátko . ;-)

  • 06.03. 11:55, Verča

    Mooc pěkné a napínavé.těšim se na pokračování jen tak dál..


přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se