« Úvod | Činnost blogu je dočas... »

Co můžeme dělat - část třetí

Tichajda se nám po dlouhé době ozvala :-)

Omlouvám se, že to tak trvalo a doufám, že se vám to bude líbit...
V telefonu to zachrčelo.
„Jamesi? Kapitáne! Co je s Warrickem?“ ptala se Tess naléhavě.
„Zatím nevíme.“ odpověděl jí hlas ze sluchátka.
„Cože? Jak nevíte?“
„Ještě se nám nepovedlo ho vyprostit.“ odpověděl kapitán.
„Vyprostit?“ Terry začínala pozvolna hysterčit.
„Eh…jo. Stříleli po něm, když jel do laborky…“ v telefonu to opět začalo šustit. K mladé ženě se dostávaly jen úryvky. „Autonehoda…vklíněné dveře…hasiči…dvě hodiny…byrokracie…zácpy…Vegas…rozzlobený.“ To, že je Jim rozzlobený už poznala jak z jeho tónu, tak z přívalu nadávek, který věnoval někomu na své straně.
„Zavolej, až ho dostanete ven.“ požádala kriminalistka. Odpovědí jí bylo zachrčení.

Nick procházel nekonečný seznam zatčených, obviněných, odsouzených, uvězněných a zase puštěných a pokoušel se z hlavy vystrnadit nepříjemnou myšlenku, která mu nedávala ani vteřinku klidu od chvíle, kdy mu Terry dala rozmezí a nadhodila systém. Tou myšlenkou byl fakt, že přišel do týmu jen tři měsíce před Warrickem.

Světlovlasá třicátnice stála skloněná nad mikroskopem a poslouchala, jak jí Hodges vysvětluje svůj úžasný objev.
„Jde o látku z té kulky, co postřelila Grega. Je to nefrit smíchaný s pěnou z moře.“
„A?“ mladá žena zvedla hlavu od bádátka a zkoumavě se zahleděla na Hodgese.
„V této kombinaci a v tomto složení se nachází pouze na jediném místě na světě.“ oznámil slavnostně laborant.
„Předpokládám, že nemluvíš o Vegas.“ poznamenala suše.
„Anatolie.“ odvětil Hodges s úsměvem.
„Turecko? A z toho jsi tak nadšený? Z toho, že vrahovy kulky byly v Turecku?“ Hodges se zatvářil vyděšeně, když odpovídal: „Nebyly v Turecku. Olej na zbraně, kterým byla ta pistolka promazaná, pochází z Turecka. Říkají mu Anadolu.“
„Špičková kvalita. Tři sta dolarů za litr. Ve Vegas to prodává jen jeden jediný obchod. Mám pár kapek v laborce.“ Bobby stál ve dveřích a tvářil se patřičně nadšeně.
„Víš, kde je ten obchod?“ zeptala se ho.
„Uvědomuješ si, že si svůj plat vůbec nezasloužíš?“ ušklíbl se a podal jí vizitku z obchodu.
„Plat dostávám díky protekci.“ šeptla, když kolem něj vycházela ze dveří. Pousmál se.

Když se Gil konečně probudil, Terry seděla v křesle na druhé straně místnosti a četla jakousi složku.
„Co Greg a Sára?“ zeptal se. Zvedla hlavu a lehce se pousmála.
„Gregův stav se nezměnil, Sára je vzhůru, naštvaná a chce domů.“ odpověděla popravdě.
„A Warricka se ještě nepovedlo vyprostit.“ dodala. Hodil na ni nechápavý pohled. Během několika vteřin mu vyložila, co se zatím dozvěděla. Gil vstal a nalil si do šálku černou kávu.
„Ahoj, nabízím komukoli obchod…ten seznam za…cokoli.“ ve dveřích se objevil strhaný Nick s náručí plnou šanonů a desek.
„Dobře, tak jeď s ní do toho obchodu a je podívám na seznamy.“ nařídil mu Gil a usrkl z hrnku. Vzápětí znechuceně pohlédl dovnitř a šálek opět odložil na stůl. Nesnášel práci šéfa. Všechna zodpovědnost, všechno papírování, žádný terén. Smutně si povzdechl a usadil se ke stolu. Za hromadou spisů, které Nick přinesl, téměř nebyl vidět.
„Ještě něco?“ zeptal se dvojice ve dveřích.
„Zavolej, kdybys něco zjistil.“ požádala ho Terry a i s Nickem zamířila ven z kanceláře, z budovy a na parkoviště. Konkrétně do svého auta.

Jeli beze slova. Terry se zrovna chystala přerušit ticho, když jí zazvonil telefon. Brass.
„Jamesi?“ přiložila si mobil k uchu. Chvíli naslouchala a pak se rozzářila. Warrick byl živý. Poškrábaný, potlučený, v šoku, ale živý a bez vážných zranění.
„Tak ho pozdravuj.“ požádala a opět zavěsila. Kolona se konečně pohnula a oni mohli odbočit do jedné z postraních ulic, která vedla k obchodu Heaven of weapons. Skvělý název.
„Všechno je to legální!“ vykřikl majitel, jakmile vstoupili do dveří.
„Co?“ tázala se velice bystře Terry.
„Všechno. Všechno je legální. Já nic neudělal. Platím daně, na všechno mám papíry, účtenky, povolení. Všechno.“
„Nejsme tu kvůli vám. Hledáme někoho, kdo si od vás koupil Anadolu.“ zastavila ho před dalším přívalem slov. Nevypadal, že by se mu ulevilo.
„Anadolu kupují jen moji nejlepší zákazníci.“
„To znělo skoro jako by nechtěl spolupracovat, co?“ kriminalista zvědavě pohlédl na kriminalistku.
„Skoro. Pane..hmm?“ Terry se na vteřinu odmlčela.
„Gemini.“ napověděl jí majitel.
„Pane Gemini, máme dvě možnosti. Buď budete spolupracovat. Pak bude vše v pořádku. Nikdo se nemusí dozvědět, že jsme tu byli...druhá možnost, spolupracovat nebudete. Pak se ovšem vyvarujete nebezpečí, že vás zatkneme a na velitelství odvezeme v autě s majáčkem.“ Terry se usmála. „Samozřejmě můžete sedět na přední sedačce.“ další úsměv. Majitel obchodu mírně zesinal.
„T...t...to nemůžete. T...t...to se nesmí. Znám svá práva.“ koktal vyděšeně.
„A víte také, že vás můžeme odvést k výslechu?“ uculila se.
„Zabijí mě.“ zašeptal.
„Pravděpodobně...opravdu nám nechcete pomoci?“ nevinně mrkla.

Všude bylo černo. Otevřel oči. Hned se cítil lépe...tedy, ne, že by něco viděl. Tma zůstávala. Ozvala se hudba. Mladý muž v ní poznal Mozarta.
„Na nana na nananananá...“ zanotoval si. Malá noční hudba. Odkud se ta hudba linula? Mladík se chtěl porozhlédnout, ale nohy mu nesloužili. Zůstal proto stát a jen se rozhlížel. V dálce zahlédl záblesk světla. Mozart ztichl. Ozvalo se nepravidelné pípání. Bolely ho z toho uši.
„Zastavte to!“ vykřikl a přitiskl si dlaně na uši. Nepomohlo to. Jako by ten jekot vycházel přímo z jeho hlavy. Něco do něj vrazilo a porazilo ho na zem.
„Nabijte na 360!“ zaslechl z temnoty. Co se děje? Proč ho nenechají poslouchat Mozarta?
„Pal!“ Greg sebou znovu škubl. Ta bolest byla hrozná. Po těch...jak tu byl dlouho? Měsíce? Roky? Nebo jen několik minut? No, zkrátka po tom čase, co tu už strávil bylo tohle velice nevítané vyrušení. Chybělo mu světlo.
„Je zpět.“ pravil opět ten samý hlas a Grega jakoby ta slova vymrštila do výšky. Všude bylo černo. Otevřel oči. Hned se cítil lépe...před očima se mu objevilo světlo a několik rozmazaných obličejů, co si ho zblízka prohlíželo.
„Dostanete se z toho, pane Sandersi.“ oznámila mu jedna z těch tváří.
„Doktore...máme tu problém.“

Když o deset minut později Terry s Nickem vyšli z obchodu se seznamem kupců Anadolu, chytil ji za loket a zastavil.
„Co si sakra myslíš, že děláš? Lidem nevyhrožujeme! A nevydíráme je.“ hlas mu přeskakoval vztekem a pobouřením.
„Pomohl nám.“ pokrčila rameny a ustoupila před svým kolegou.
„Tohle už nikdy...“ Nick myšlenku nestihl dokončit. Přímo mezi nimi totiž prosvištěla kulka. Oba se vrhli k zemi za auto. Terry vytáhla zbraň, Nick telefon, a zatímco ona nabíjela a snažila se zjistit, odkud přichází střelba, on vytočil Brasse. Nezvedal to. Zkusil Grissoma. Krátký strohý vzkaz mu oznámil, že uživatel má právě nedostupný telefon. Nickův mozek horečně pracoval. Kdo dál? Catherine bude touhle dobou v letadle do New Yorku, všichni ostatní v nemocnici, Grissom a Brass to nezvedají. Nick začínal panikařit. Při panice, volej 911, nabádali ho už od dětství. Poslechl. Vytočil tísňovou linku. Nejdřív ho spojovatelka odmítla spojit, že mají vážnou nehodu na Stripu a nemají lidi. Když jí vysvětlil, že je od kriminálky a že chce jen mluvit s kapitánem Jamesem Brassem, neochotně ho požádala, aby laskavě vyčkal u telefonu. Následovalo deset minut. Deset nejdelších minut, které ti dva kdy zažili, přerušovaných jen veselou písničkou z Pokémonů, která vyhrávala ze sluchátka a občasným výstřelem.
„Myslím, že budu muset poslat Ecklieho na starostu. Ta tísňová linka je člověku v tísni úplně na nic.“ oznámil pochmurně Nick. Zahřměl další výstřel a kriminalista spadl na záda na silnici.
„Nicku!“ vykřikla Terry a vrhla se ke svému kolegovi.

Gil zapnul telefon a zanadával na baterku. Tři zmeškaná volání. Nick, Terry a Jim. Ve chvíli, kdy se chystal zjistit, co po něm chtěli, telefon zazvonil. Jim. Gil zmáčkl tlačítko a přiložil si mobil k uchu.
„Grissome, z našeho útočníka se stal vrah...“


11.03.2008 | Autor: Kačenka | stálý odkaz

Komentáře

13 komentářů:
  • 03.11. 17:18, Mrs. Sparrow

    Ahojky, ta povídka je naprosto suprová! I předchozí 2 díly. Fakt super počteníčko!!! Mimochodem jak Jim jako myslel, že z útočníka se stal vrah? Snad Nicky neumře?! To by bylo strašný! A jinak kdy bude další díl? Už se nemůžu dočkat! Doufám, že co nejdřív! Tak zatím ahoooj

  • 15.03. 18:05, Marla

    Tak jsem se vrátila z dovolené a nestačím se divit!Bezva počteníčko,opravdu umíš!

  • 15.03. 12:54, Kačenka

    gabča/wolfferin85: tak to jsi asi špatně hledala, obě první části jsou v rubrice Vaše příběhy s CSI. Pro usnadnění máš tady odkazy: http://csilasvegas.txt.cz/clanky/14609/co-muzem-delat-cast-prvni/ první část a http://csilasvegas.txt.cz/clanky/14674/co-muzeme-delat-cast-druha/ část druhá

  • 14.03. 19:02, katja

    Prosím, prosím, honem další část. Už to asi dlouho nevydžím. Je to super a potřebuju vědět, co se stane.

  • 13.03. 19:47, Cinka

    Gabča/wolfferin85: Najdeš tu povídku tady na tom blogu, nebo na starém blogu www.csi-lasvegas.blog.cz Název je pořád stejný. Mrs. Sparrow: To je bezvadná zpráva, díky ti za ní!

  • 13.03. 19:38, gabča/wolfferin85

    ahojky teda já jsem napnutá.Po dlouhé době se juknu na tyto stranky a co tu nenajdu další bezva povídečku.Jen se chci zeptat Kde jsou 1 a 2. část nějak je nemůžu najít abych si to ozivila.Pls napište, protoze mam pocit ze to tu nenajdu(nemji ty predchozi casti jiny nazev?)

  • 13.03. 18:20, Mrs. Sparrow

    Psala sem TV Nově e-mail jestli budou ještě vysílat Kriminálku Las Vegas a oni že prý jo! Až skončí 2. řada Kriminálky New York, tak budou vysílat 7. řadu Las Vegas!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

  • 11.03. 20:36, Veronica45

    Moc pěkný, opravdu povedený =) Ten kdo to psal má talent ;)

  • 11.03. 20:04, tereza

    Teda jsem napjatější než struna! Je to super, jen doufám, že ten šílenec nezabil Nickyho, a ještě jedna otázka, co má být za problém?? Už se těším, až tu bude další díleček....

  • 11.03. 17:30, Jana

    Jakej problém? Co je s Gregem? A koho zabil ten šílenec? Snad ne Nickyho. Chudáčci moji miláčci, bojim se o ně. Moje myšlenky právě opustili všechny maturitní otázky a dává jim zabrat, co se asi stane.

  • 11.03. 16:07, melonka

    fíííha ..tak to bylo super ...jako doufám, že nikdo neumřel, ale podle toho jak si to napsala tak asi jo.....doufám, ale že to nebude nikdo z týmu... a chudák Greg... doufám, že se mu nestalo to, co si myslím

  • 11.03. 15:07, Cinka

    No a jsem v tahu, jsem zničená. Copak jsi to Gregovi zase provedla? Ale ten Mozart byl parádní. Malou noční mám moc ráda. A jestli jsi někoho zabila... prosím, to se nesmí stát. Teda, ne nikoho z týmečku. Oni musí žít. Jsem napnutá jak kšandy a netrpělivě očekávám další pokračování. Jen doufám, že bude o trochu dříve, než tohle. Jinak umřu. ;-) Ale je to vážně moc a moc pěkný.

  • 11.03. 12:57, Petra

    To je paráda... napínáš mě jako strunu. Dlouhý čekání ti odpustím, ale mám jednu prosbu: nikdo z týmu neumře, jasný? To prostě nejde... ale ta decimace je fakt dobrá, za chvíli nezbydou kriminalisti... a taky by mě zajímal ten další problém u Grega, i když, pokud měl další srdeční kolaps, tak asi může být problém jakýkoli. Prostě by mohli všichni přežít, ju? A strašně strašně moc se těším na další, snad bude brzo:-))


přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se