« Úvod | Činnost blogu je dočas... »

Čas vytížení - část čtvrtá

Petra poslala další část
Sára dodělala vše, co bylo na místě činu nutné. Pak nasedla do auta a rozjela se za Warrickem do nemocnice.
Našla ho sedět na lavičce v rohu chodby, kus od ošetřovny. Měl hlavu v dlaních. Sára se lekla, když zahlédla na jeho rukou krev. Pak si uvědomila, že nejspíš bude Tinina. Potichu k nemu přišla a položila mu ruku na rameno. Warrick k ní vzhlédl s prázdnýma očima.
„Má rozsáhlý vnitřní krvácení, mnohačetný zranění a poškozenou míchu v krční oblasti,“ zašeptal. „Nedávají jí moc šancí na přežití.“
Sára stiskla ruku a klekla si k němu. „Kde je Vicky?“ zeptala se.
„Tina jí má určitě doma s chůvou,“ odpověděl Warrick bez zájmu.
Po chvilce ticha Sára řekla: „Zůstanu tu s tebou, jen to řeknu Grissovi, ano?“ Warrick přikývl a zadíval se do země.
„Za chviličku jsem tu,“ dodala Sára a šla za roh chodby.
Pár vteřin poté se dveře otevřely a vyšel z nich muž v bílém plášti.

Na ústředí:

„Varani komodští?“ zeptal se Gil.
„Varani komodští,“ přikývla Annie. „Varanus komodoensis, chceš-li. Jinak taky komodský drak. Určitě už jsi o nich slyšel.“
„Jak moc je to zlý?“ otázala se Cath.
„Docela hodně,“ řekla Annie. „Tahle ještěrka může být dlouhá i tři a půl metru, běhat dovede stejně rychle jako člověk a když má hlad, sežere všechno, na co přijde.“
„To já taky,“ poznamenal Nick jako by nic.
„Jo, jenže ty nemáš ve slinách nějakých padesát různých skupin bakterií, který otráví tvojí večeři poté, co jí pokoušeš, nebo ano?“
„Nevšiml jsem si,“ řekl Nick.
„No vidíš. Jde o to, že když varan kousne a kořist mu uteče, stejně jí to moc nepomůže. Bakterie ve slinách intoxikují organismus a dost ošklivým způsobem oběť zneškodní, než přijde ještěrka a dorazí jí. A podle všeho, tady nám jde o tříčlennou skupinu.“
„Tolik štěstí najednou,“ poznamenal suše Greg.
„Co mám říkat já, když k jezeru chodím s koněm a venčit psy?“ řekla Annie.
„Že budeš nějakou dobu chodit jezdit jinam než tam,“ opáčil Gil.
„Tobě se to řekne. Když je horko, nemůžu s nima vyrazit do pouště, protože zvířata by se tam upekly. V jezeře se aspoň můžou trošičku zchladit. A táhnout pouští splavenýho půltunovýho koně, to se mi nechce.“
Gil chtěl něco namítnout, ale raději se otočil na Catherine: „Zjistila jsi něco ty?“
„Jo. Naše slečna Ohlodaná se jmenuje Grace Chesterová, osmnáct let. Rodinu jsem ještě nekontaktovala, ale chystám se na to.“
Gil jí chtěl odpovědět, ale zazvonil mu telefon. Všichni zmlkli. Grissom se podíval na displej, kdo volá. „Sára,“ řekl do ticha.

U výslechu:

Sofia se opřela do židle a založila ruce. „Tak povíte mi, jak to bylo?“
Lynn Rulesová se na ní otráveně podívala a po chvíli řekla: „Prostě nás vzal do toho salonku a byl jak utrženej ze řetězu. To je celý.“
„A ta extáze? Čí byla?“ zeptala se detektivka.
„Moje, prostě jsme si dali,“ pokrčila nechápavě dívka.
Sofie se usmála. „A víte o tom, že distribuce a držení drog je trestné?“
„Teď už je to jedno,“ řekla dutým hlasem Lynn. „Roggie je mrtvej, na ničem už nezáleží.“
„Vážně?“ opáčila Sofia. Lynn se zatvrzelým výrazem okázale otočila hlavu.
Sofia pochopila, že z téhle slečny toho moc nedostane. Jediné, co na ní měla, bylo držení a šíření drog.
Další na řadě byla Ginger Crownová. Ta se netajila obdivem k zesnulé nadějné hvězdě filmového průmyslu a její smrt náležitě oplakala. Sofia se od ní však přes samé nářky skoro nic nedozvěděla. Její sestra však byla sdílnější.
„Jo, šla jsem do toho. Znala jsem toho chlapa, byl vážně dobrej.“
„V televizi nebo v reálu?“ zeptala se Sofia.
„No, na mě se v reálu moc nedostalo,“ odpověděla Hazel trochu zklamaně. „Věnoval se tý Číňance a tý blondýně taky, s mojí sestrou si taky párkrát vrznul, ke mě se dostal jen jednou.“
„To je ale smůla,“ poznamenala Sofia. „Jak to, že se k vám pak nevrátil?“
„No... šly jsme se upravit do koupenly, vrátily jsme se... a Roggie byl tuhej.“
„A jak to, že byl tuhej? Přebral extáze?“
„Dal si jednu, jasný? Byl výkonnej.“
Sofia měla dost co dělat, aby nevytřeštila oči. Výkonnej jak jaderná elektrárna, pomyslela si. „Skvěle, moc vám děkuju. Možná vás ještě budu kontaktovat.“
Čtvrtá žena, Brenda Monthová, poskytla velké, vskutku veliké množství detailů. Avšak jak se Sofia brzy přesvědčila, nebyly to informace toho druhu, které by jí příliš pomohly. A vlastně ani toho druhu, které by jí zajímaly. Po pěti minutách Sofia cítila, jak rudne.
Je tohleto možný? blesklo jí hlavou. Tohle už snad ani nejsou lidský pudy, pohle je mánie. „Tak vám pěkně děkuju, slečno Monthová, možná vás ještě budeme muset kontaktovat.“
Brenda se zvedla a odkráčela jako dáma. Sofia si šla dát hrnek pořádného kafe. Z tohohle se mi budou sny červenat ještě měsíc, pomyslela si trpce.

V nemocnici:

Sára zašla za roh chodby a vytočila číslo na Grissoma. V telefonu to dvakrát zazvonalo, než byl hovor přijat.
„Grissom, slyším.“
„Ahoj Gile, to jsem já,“ šeptla Sára.
„Jak to tam vypadá?“
„Hodně špatně, Gile, opravdu hodně špatně.“
Po chvíli ticha, během které Gil určitě složil hlavu do dlaní, se ozvalo: „Tak nám dej vědět, kdyby se něco změnilo. Přijedeme tam.“
„Jo, jasně,“ špitla Sára, zaklapla mobil a vrátila se zpět zrovna ve chvíli, kdy doktor íkal Warrickovi: „... je mi to moc líto. Tělo si můžete vyzvednout zítra.“
Sára zůstala stát na místě a pomyslela si, že asi špatně slyší. Podle vážného výrazu v doktorově tváři jí však došlo, že je to holá realita.
Doktor ještě jednou na oba smutně kouknul a zaplul zpět.
Sára se opět sklonila k Warrickovi, měli teď oba oči na stejné úrovni. Jeho oči se pomalu plnily slzami. „Sáro, já se chci z tohohle snu probudit,“ zašeptal.
Sára pochopila, že její kolega je na tom špatně. Něco jí napadlo. Vzala ho za ruku a vytáhla na nohy.
„Co to děláš?“ zeptal se nechápavě.
„Pojedeme pro Vicky,“ řekla prostě. Warrick se na ní na chvilinku zadíval, ale neřekl nic. Sára ho dotáhla do auta a nastartovala motor. Ještě napsala Grissomovi zprávu: „Nikam nejezděte, je po všem, jedeme pro malou a vrátíme se na ústředí.“ a pak pokračovala tam, kde si vzpomínala, že bydleli Brownovi předtím, než se Rick odstěhoval.

Gil vyřídil zprávu od Sáry svým podřízeným. Víc než smrt Tiny je sebralo to, že ona byla Warrickova žena. S jeho kolegy se moc nevídala, ale kriminalisté věděli, že jejich vztah už dlouho nefunguje a Tina upírá Warrickovi podíl na výchově dcery, ale zemřít si nezasloužila. A bylo jim líto i té holčičky, která si svou matku nebude nikdy pamatovat.
Kriminalisté zůstali jako opaření v zasedací místnosti a mlčeli. Po chvíli Annie prohlásila, že potřebuje na vzduch, a potichu vyklouzla ven. Gil jí po půl hodině našel v nejzapadlejším koutě budovy u otevřeného okna.
„Ty opravdu potřebuješ vzduch,“ usoudil.
Pomalu k němu otočila hlavu. „Víš, jak špatně zvládám smrt v přímém přenosu.“
„Ano, to vím,“ přisvědčil.když chvíli mlčela, nadhodil: „Pěkně se ten případ komplikuje. Varani, tři mrtví, jeden neidentifikovaný, jedna diabetička...“
Zooložka mu věnovala zkoumavý pohled. „Narážíš na mou inzulínovou epizodu?“
„To mi pověz ty,“ odpověděl hloubavě.
Annie si povzdechla. „Gile, bylo mi patnáct. Kolik blbostí lidi dělají v patnácti? Prostě na mě nějak všechno spadlo, to je vše.“
„Chápu.“
„Pochybuju.“ Na okamžik byl v jejích očích vidět záblesk žalu a bolesti. O vteřinku později tam opět bylo obvyklé pochopení a jistá záhadnost.
„Sára s Warrickem už jsou tu,“ řekla po chvíli.
Gil pohlédl z okna a rovněž zahlédl černé auto přijíždět k budově. „Máš postřeh.“
Annie se usmála. „Taky si říkám, že je hezký, když v noci vidíš něco jinýho kromě tmy.“
„To věřím,“ připustil. „Tak pojď za nimi.“
Annie zavřela okno a následovala svého šéfa do zasedací místnosti za ostatními.
... bude, jestli vás to ještě neomrzelo


22.03.2008 | Autor: Kačenka | stálý odkaz

Komentáře

8 komentářů:
  • 25.03. 12:38, Petra

    Cinko, to byl zážitek na celej život;-) Ještě dneska se celá naježím, jen na to vzpomenu. No, trochu jsem Sofii potrápila, no:-D A na pokráču už pracuju, nebojte:-)

  • 24.03. 18:06, Cinka

    Chudák Soph, ale dost živě si vzpomínám, jak to vzniklo. Teda, to byl zážitek, to ti povím. ;-) Inzulínová epizoda je taky dobrá. Teda, ty té Annie dáváš zabrat. No a Warrick s Vicky... zlatíčka, hned bych si je vzala domů. Warrick to bude mít náročný, ale zvládne to. Věřím mu. Zvlášť se správnou pomocí. ;-) Kdy že bude pokráčko? :-))

  • 23.03. 22:48, CatherineAdams

    tak jako...o jednu věc...o tu po přetení stojím...tu bych si fakt přála...být u toho výslechu s ledovat Sofii...:-D no...nic...rači nic:-D...no...ehm...Warricka je mi líto...ale Vicky víc...jenže...Tina jí nechtěla dopřát tátu, a připravila ji o mámu...:-(...co se varanů týče...kuriózní;-)

  • 23.03. 18:17, melonka

    wow ....suprový.....ten případ je fakticky zajímavej

  • 23.03. 15:31, Jana

    Tak teď už chápu, co jsi myslela tím, že Sofia dostala zabrat. Její pocity si dovedu představit. Chudák Warrick. Jsem zvědavá, jak bude zvládat starat se o Vicky a pracovat. A varani jsou hustý. Těšim se na pokráčko. Jo a to s tím inzulínem...taky drsný.

  • 22.03. 21:45, Netri

    Juuuu...ty jo..to je úžasný. Opravdu skvělé, děkuju za takovej zážitek ze čtení. Strašně se mi to líbí. A chudinka Rick...

  • 22.03. 21:14, Ivet

    fakt se nemůžu dočkat až bude pokračování, tahle povídka je skvělá!

  • 22.03. 20:51, Marla

    No teda,to je fakt síla!A piš dál!


přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se