« Úvod | Činnost blogu je dočas... »

Zkouška dospělosti - část pátá

Netri posílá svou povídku
Výslechy začaly.
Nick vyhledal pana Victora Bluesa, trenéra a správce hřiště. Victor byl svalnatý třicátník, který nevyhlížel příliš inteligentně.
"Pane Bluesi. Mé jméno je Nick Stokes z kriminálky. Chtěl bych se Vás zeptat zda máte svůj klíč od brány na fotbalové hřiště." zeptal se kriminalista a čekal na odpověd'.
"Klíč? Ano, ten mám. Proč se ptáte?" nechápal Victor. Nick nepovažoval za důležité Victorovi objasnit důvod otázky a tak pokračoval.
"Můžu ten klíč vidět?" požádal. Victor pokýval hlavou a zamířil ke dveřím sportovního skladu.
Po deseti minutách vyšel z místnosti se zvláštním výrazem. "To nechápu. Ještě včera tam byl a ted' je pryč. Někdo si ho musel pujčit." téměř panikařil Victor. Nick si vše zapsal a poté poprosil o Victorovu DNA a otisky prstů. Pan Blues sice nevypadal jako násilník, ale nikdo nikdy neví.
"DNA? Ano, klidně. Co mam udělat?" zeptal se s upřímnou zvědavostí.
"Jenom otevřít pusu." Nick musel zadržovat smích. Přemýšlel, zda vůbec má Victor Blues vystudovanou nějakou školu. Pokud ano, musí mít opravdu vlivné rodiče.

To Sára měla se školníkem drobek odlišné problémy. Asi čtyřicetiletý muž s vyholenou lebkou nevypadal zrovna sympaticky. A sympaticky se také nechoval.
"Klíč? Proč bych jako ten zkurvenej klíč neměl mit slečinko? A proč Vás to zajímá? Já žádnou zatracenou děvku nezabil." rozzuřil se hned po první otázce. Sára si povzdychla. Tušila, že to nebude jednoduché.
"To já netvrdím pane Alezny. Můžu ten klíč vidět?" zeptala se a doufala, že neschytá pár facek. "A nepotřebujete na to náhodou povolení? Protože jestli jo, tak si polibte tu svoji fešnou prdel. A přestaňte mě buzerovat s takovejma otázkama. Já do toho nejsem nijak namočenej, tak si vyprošuju slušný chování dámo." téměř řval. "Já si povolení seženu. A nebude to jenom na klíč, ale i na vaši DNA. Ještě se uvidíme." ukončila nesmyslný hovor Sára a ztratila se ze školníkova dohledu.
S Nickem a Jimem se sešla před dveřmi školní auly. "Už tam jsou všichni?" zeptala se Jima, který zatim neměl nic jiného na práci než sehnat všechny studenty napsané na seznamu, který jim dal ředitel. Nejprve si mysleli, že vyslechnou každého studenta zvlášt', ale poté uznali, že by to asi nemělo žádný účel. Proto Jim sehnal povolení na odebrání otisků a DNA všech Katiiných spolužáků, kteří se ted' nacházeli v aule.
"Jo, deme na to." kývl Jim a jako první vešel do auly. Všechny pohledy se na něj upřely.
"Dobrý den. Mé jméno je Jim Brass z oddělené vražd. Tohle jsou Sára Sidleová a Nick Stokes z kriminálky. Potřebovali bychom vaši DNA a otisky prstů. Povolení samozřejmě máme." vysvětlil Jim a rozhlédl se po všech "podezřelých".
Když nikdo nic neřekl, pokračoval Nick. "Hezky po pořadě budete chodit ke mě, kde si otisknete prst a nahlásíte své jméno. Poté přejdete tady k mé kolegyni Sidleové, která vám odebere vzorek slin a taktéž řeknete své jméno. Můžeme začít." vysvětlil postup Nick.

"Nenašel jsem nic co by nám mohlo pomoci. Možná bychom mohli znovu vyslechnout ty holky, se kterýma Melinda byla. Něco mi na těch jejich výpovědích nesedělo." Greg seděl v briefingové místnosti. V ruce držel složku případu Melindy Broherové a listoval ní.
"Já jsem to studovala minimálně tři hodiny Gregu. Sedělo tam všechno co ty holky řekly. Těch pět holek oslavovalo narozeniny jedné z nich. Kolem třetí ráno se rozhodly, že se projdou nočním městem. Melinda se bála a jit nechtěla, bohužel ji její kamarádky přesvědčily. Cestou zpět se od nich Mel odpojila, jak řekla jedna z těch holek, na WC. Pak uslyšely křik a pláč. Pachatele neviděly." Lilly shrnula vše co se ve složce dozvěděla.
"To tvrdí ony. Pochybuji, že by se pět takovejch čtrnáctiletých holek vydalo ve tři ráno na průzkum města. Muselo je snad napadnou, že se jim něco může stát." Warrick souhlasil s názorem Grega. Všichni se podívali na Cath jaký má na to názor ona.
"Souhlasim s Lilly. Vy chlapi nevíte čeho všeho jsme mi holky schopný. Já se po městě v noci potulovala už ve dvanácti letech - sama a nezdálo se mi na tom nic divného a nebezpečného. Natož se čtyřma nejlepšíma kamarádkama. Já jim věřim, ale pokud chcete, můžeme je znova vyslechnout." zastala se Cath Lillyna názoru.
Všichni souhlasili.

22.03.2008 | Autor: Kačenka | stálý odkaz

Komentáře

4 komentářů:
  • 13.04. 12:48, Anysssek

    Já se taky toulám...............ale nikdy ne sama, vždycky s někym............sama bych se bála:o))). Školník by potřeboval.....Moooooooc se mi to líbí, takže pokráčko........prosím

  • 26.03. 21:50, Zuza

    cus mam na blogu bleskowku tak kdyztak písni dík http://zuzapest.blog.cz/0803/historicky-1-bleskowka-na-tomto-blogu

  • 24.03. 18:00, Cinka

    Já se taky toulala. To noční město má svoje kouzlo. ;-) Ale už se nesmírně těším na další kapitolku. Jo a ten školník je pěkný tele. Chytrolín jeden.

  • 24.03. 16:45, Petra

    no, mě je sice patnáct a půl a po městě se netoulám, ale kdyby...:-) plosím plosím další ju?


přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se