« Úvod | Činnost blogu je dočas... »

Čas vytížení - část sedmá

Peťulka poslala další část
Jim vystoupil ze svého taurusu a šel si koupit kafe. Zrovna dotelefonoval se Sofií a pořád se musel smát tomu, z čeho Sofia stále chytala nachovou barvu a připomínala tak trapně se cítící blonďatou mrkev.
Jimovi dobrá nálada vydržela až na ústředí kriminálky, kde jako na první dvě osoby narazil na Grissoma s Nickem, kteří právě diskutovali o otrávených chlebíčcích a jejich spojitostech s případem.
„Nazdar, vy dva,“ pozdravil je a stále se pochechtával. „Jak jde případ?“
„Už máme příčinu smrti,“ řekl Gil.
„Co je tu tak vtipnýho?“ otázal se Nick nechápavě.
„Ale, zrovna jsem mluvil se Sofií,“ vysvětlil Jim a nadechl se, že bude pokračovat, když ho sklátil další záchvat smíchu, až si skoro rozlil kafe.“Chudák, říkala mi o těch čtyřech náruživejch ženštinách... a... jo, taky mi řekla, že ta vaše celebrita měla elánu jak atomová puma či co... nemluvila moc srozumitelně.“
„To se jí ani trochu nedivím,“ zastal ji Nick.
„Já vím,“ přitakal Jim. „Já taky ne.“
„Už aspoň něco máme,“ řekl Gil. „Brzy to vyřešíme.“
„Mimochodem,“ obrátil se na něj Jim, „víš o tom, že se ti zas málem zabil podřízenej?“
„Cože?“ otázal se Gil a málem vytřeštil oči.
„Jo, Sanders si jel poklábosit s rodinou jedný z těch ještěřích pochoutek a skoro se nechal zastřelit.“
„To je šikula...“ pronesl Nick a skoro se smál.
„Řek bych, že je v tom kupodivu nevinně,“ podpořil Grega Jim. „Podle toho, co mi říkal, když jel sem, na něj někdo vypálil z brokovnice a on to prostě nečekal.“
„Je v pořádku?“ zeptal se Gil a zamířil zpět do laboratoří.
„Určitě,“ klidnil ho Jim. „Něco mi ale říká, že slovo nemocnice je pro něj neznámej pojem.“
„To je mu podobný,“ zakřenil se Nick.

Warrick se Sárou vyšli na chodbu.
„Chceš se zeptat, jak to vypadá?“ otázala se Sára.
„Jo, chci. Pochop, že mě to zajímá.“
„Já to chápu,“ přisvědčila Sára. „Podle všeho to vypadá tak, že si Tina nevšimla tý dodávky. Řidič jel moc rychle a vletěl jí do auta. Sám to přiznal. Teď už je to na dopravní policii a na soudu.“
„Dobře,“ oddechl si Rick. „Děkuju, Sáro.“
„Mě neděkuj,“ řekla. „Jen se, prosím, postarej o Vicky.“
„Tak tohle ti slíbím,“ řekl Rick a pomalu odešel.

Annie si sedla za počítač a začala vyhledávat registrované chovatele plazů v okolí.
Po chvíli už měla jistého kandidáta. Pán, s jehož asistentkou právě vedla zdlouhavý nepříjemný rozhovor, patrně odchovával vše, na co narazil.
„Slečno, mě zajímá jen to, co pan Winston chová doma,“ vysvětlovala kriminalistka asistentce. „Jen mě zajímá, zda chová komodské varany. Jeho sbírku preparovaných leguánů znát nepotřebuju.“
„Pan Winston si vyprošuje jakékoli zásahy do soukromého chovu,“ oznámila jí žena vítězoslavně.
„My mu do soukromého chovu nezasahujeme,“ ubezpečila jí Annie. „Madam, vyšetřujeme napadení člověka varanem. Máme už tři mrtvoly. A pan Winston je jediný registrovaný chovatel varanů široko daleko.“
„To jako že pan Winston někoho zabil?“ zhrozila se asistentka.
„Pokud pan Winston má čtyři drápatý tlapy a tlamu jako komodský varan, pak je to možné.“ Annie si pomyslela něco o délkách vedení. „Kdybyste mi řekla, kolik varanů pan Winston chová, byla bych vám neskonale vděčná.“
„Máme tu...“ žena na chvíli zmlkla a Annie v naprosté tichosti poděkovala všem sobě známým i neznámým bohům za dlouho očekávaný zvrat situace. „Máme tu momentálně čtyři varany komodské. Bývalo jich sedm, ale tři nám ukradli.“
Annie informace natolik zaskočila, že se zapomněla nadechnout. Když se jí podařilo opět zapojit dýchací systém do chodu, otázala se: „Nahlásili jste odcizení?“
„Ale samozřejmě,“ zvolala asistentka. „Ale bylo nám oznámeno, že si máme vymyslet něco lepšího.“
„Aha,“ hlesla Annie. „Jo, tak vám moc děkuju. Naschle.“
Položila sluchátko a rezignovaně zavrtěla hlavou. „Tak tohle už je fakticky moc.“

Gil vešel s Nickem a Jimem v závěsu do laboratoří. Cestou potkal Warricka se Sárou, která s výmluvou na případ kamsi odkráčela, a zahlédl Annie u počítače s jednou rukou na myši a druhou se sluchátkem u ucha. Rick Grissoma informoval o vážnosti Gregových zranění a dovedl ho do zasedací místnosti, kde Cath seděla na gauči s Vicky v náruči a Greg si u stolu četl knihu.
„Gregu, snažíš se sám sebe zabít hodně usilovně?“
„Vlastně ani ne,“ opáčil Greg a dál se díval do knihy. „Ale jestli ti to udělá radost, tak klidně.“
„Neudělá, ale díky za nabídku,“ řekl Gil. Pak se obrátil na Catherine: „Cože si to vlastně provedl?“
„Pár škrábanců, nic hroznýho. Ale zlobil.“
„A Cathy mě v tom peroxidu chtěla vykoupat.“
„Ono by ti to neublížilo. A stále si stojím za tím, že by sis to měl nechat zašít.“
„A já říkám, že to nepotřebuju,“ nedal se Greg.
„Přestaňte se dohadovat,“ zarazil Gil jejich hašteření. „Gregu, jestli se na to cítíš, můžeš tam jet s Jimem, pokud chceš.“
„Chci,“ řekl Greg, odložil knihu a spolu s Jimem odešel.
Nick musel zadusit další nával smíchu. „On je fakt střelenej.“
„Už doslova,“ přisvědčila Cath.
„Měl by dávat pozor,“ poznamenal Gil. „Jinak se nedočká povýšení.“
„U tebe se ho nedočká tak jako tak,“ řekla Cate.
Do místnosti vstoupila Sofia s Annie a Sárou. Všichni se na nově příchozí trojici obrátili.
„Jaký dobrý zprávy chcete slyšet dřív?“ otázala se Sofia.
„Ty zajímavější,“ řekl Warrick.
„To jsi to teda moc nezúžil, ale budiž,“ řekla Sára a nahlédla spolu se Sofií do papírů. „Myslím, že máme botulotoxinovýho podezřelýho.“
„No sláva,“ podotkl Nick. „A? Kdo je ten šťastnej?“
„Pan... Benjamin Crown, otec těch dvou šílenejch holek, majitel uzenářství,“ obeznámila ho Sára.
Sofia doplnila: „A co je ještě lepší, jeho bratr, Robert Crown, pracuje v tom hotelu jako kuchař.“
„A to naše hvězdy šly řádit do hotelu, kde pracuje strýc dvou z nich?“ otázal se nevěřícně Nick.
„Neptáš se tý pravý,“ řekla Sofia a pokrčila rameny.
„Vyslechneme je,“ rozhodl Gil. „Oba dva.“
„Jak je libo,“ souhlasila Sofia. „Horší než ty holky bejt nemůžou,“ prohodila ještě a pak spolu s Nickem a Sárou odešla shánět podezřelé.
„A co máš ty?“ otázala se Cath Annie.
„Jen to, že mám docela dobrej tip. Odkud se nám tu vzali dráčci,“ řekla Annie jakoby nic.
„A to je odkud?“ zeptal se Gil.
„Zdejší chovatel má terária a chová i smečku varanů. Vlastně nevím, jestli je soukromej chovatel ten správnej termín. Ten chlap chová varany, leguány, chameleóny a asi deset dalších druhů ještěrů, snad i aligátora... Kdybych se někdy dostala do týhle fáze chovatelství, máte plný právo mě zastřelit. Ale důležité je to, že minulej tejden tomu šílenci tři varany ukradli.“
„Super,“ přikývla Cath. „Zavolej Vegovi a jeďte se tam podívat.“
„Už pádím,“ otočila se Annie na patě a odplula.
„Gile,“ otočila se Cate na svého šéfa, „mohl bys... mohl bys mě a Warricka pro dnešek uvolnit? Jedeme už třetí směnu v kuse.“
„To my všichni,“ připustil Gil. „Ještě jsem ani nebyla doma. Lindsey je tam sama.“
„Já vím,“ řekl Gil. „Pojď za mnou,“ dodal a chvíli s ní zmizel ve své kanceláři. Warrick zůstal a modlil se ke všem svatým, ať už může domů. Vlastně... ke Catherine domů... k sobě... vlastně je to jedno. Domů.
... pokračování bude, jestli o něj ještě stojíte
03.06.2008 | Autor: Kačenka | stálý odkaz

Komentáře

7 komentářů:
  • 08.07. 22:06, Anysssek

    Paráda, tu hloupacatou otázku na konec si můžeš odpustit......jasně, že chci vědět, jak tohle bude pokračovat a kde se toulaj mazlíci a kdo je ukrad...........tvoje hlášky sou bezkonkurenční, střelenej Greg........peroxidová koupel atd. :o)

  • 12.06. 13:12, Verča

    Fakt pěkný a ty hlášky nemaj chybu, na pokráčko se těšim a rychle...

  • 06.06. 09:43, LilyTaylor

    no jasně jen piš dál, máš to moc hezký! hehe, směju se tomu ještě teď, když si na to vzpomenu. blonďatá mrkev, to fakt nemá chybu. anebo Nicky a Cathy, jak prej - on je fakt střelenej- teď už doopravdy , z toho jsem si málem ustlala pod stolem:-) máš moc hezký povídky, kam jen na ty hlášky chodíš...:-)

  • 04.06. 19:32, melonka

    jj stojíme, chci vědět kdo ukradl ty varany

  • 03.06. 20:27, Jana

    Tak jsi mě zase úspěšně vytáhla z depky a těm hláškám se budu tlemit snad ještě zejtra u zkoušek. Těšim se na pokráčko.

  • 03.06. 16:36, Cinka

    A zase úspěšně brečím smíchy. :-D Střelenej Greg a to doslova... to nemá chybu. :-)) Jej, to jsou zase hlody. Chudák, ta kopel v peroxidu asi musela být příjemná. Ale jsem ráda, že Gil nechce, aby se nechal zastřelit. Kdo by je tam pak všechny rozesmíval? :-)) A Sofie. :-D Jak jsi to řekla? Blonďatá mrkev? :-D Divím se, že si Jim to kafe nevylil. ;-) Kam na ty hlášky chodíš? Je to úžasný a netrpělivě očekávám další kousek. Mimochodem, doufám, že Vicky zůstane s tatínkem. ;-)

  • 03.06. 12:56, ivet

    že váháš, rychle piš pokráčo, nemůžu se dočkat!!!!!!!!!!


přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se