« Úvod | Činnost blogu je dočas... »

Čas vytížení - část osmá

Petra poslala osmou část, hned následuje devátá
Sofia se usadila na židli naproti Benjaminu Crownovi. „Pane Crowne, víte, proč jste tady?“
„Nemám tušení,“ řekl.
„On vám to sice policista řekl, když vám volal, ale budiž. Chci se vás zeptat na Spice Roggieho.“
„Jo tenhle,“ pan Crown se otráveně ušklíbl a oči mu ztmavly. „To je ten maniak, co po něm letěly moje dcery. Strašnej člověk. Moje holčičky mají doma všechny jeho filmy. Dovedete si představit, co je to za prasárny?“
„Dovedu,“ řekla bez zaváhání Sofia a otřásla se odporem.
„Pak jistě chápete, že mě to velice znepokojuje.“
„To chápu,“ souhlasila Sofia. „Ale vás to staví do velmi nepříjemné pozice. Jak jistě víte, Roger Spicehood alias Spice Roggie zemřel a my máme důkazy, že byl otráven.“
„Opravdu?“ zeptal se Crown. Sofii neuniklo hrané překvapení v jeho hlase.
„Ano. Byl otráven botulotoxinem. To je jed, který se objevuje u zkažených uzenin. A vy s uzeninami pracujete.“
„A co to pro mě znamená?“
Sofia se usmála. „Že byste mi měl říct, jestli se vám uzeniny nekazí.“
„Kazí, občas, ale to všem. A věřte mi, že mám lepší věci na práci než trávit nějaký exhibicionistický blbce.“
„No dobře,“ řekla Sofia. Věděla, že na něj nic nemá, ačkoli měla silné podezření, že tento muž ví víc, než říká. „počkal byste zatím na chodbě? Možná si vás ještě zavoláme.“
„Jak myslíte,“ zvedl se pan Crown a šel si sednout na chodbu.
Sofia přešla k oknu do druhé výslechové místnosti, kde Nick se Sárou vyslýchali Roberta Crowna.
„Já nic neprovedl!“ bránil se Crown a divoce zalomil rukama. „To všechno brácha!“
„To jste ho jen tak pustil do svojí kuchyně, aby Spice Roggieho nakrmil otrávenými chlebíčky?“ ptal se Nick.
„Dal mi šunku, jasný? Že prej je to něco speciálního a že to mám dát tomu dutohlavovi.“
„Vám to nepřipadalo podezřelý?“ divila se Sára. „Ne. Nevěděl jsem, že si ten playboy vyhlíd i Ginger a Hazel. Kdybych to vědět, namíchal bych mu takovej drink, že by měl ihned po kariéře.“
„To je mi ale lítost,“ rýpl si suše Nick.
„Nevím, čeho bych měl litovat,“ řekl Robert Crown odhodlaně.
Sára se k němu sklonila. „Ten chlap zemřel vaší rukou. Ať jste o tom věděl, nebo ne. Máte na starosti ohlídat si nezávadnost jídla, které hostům podáváte, takže jste za smrt Rogera Spicehooda zodpovědný a půjdete sedět.“
„Já jsem jen oběť!“ vykřikl Crown zoufale.
„Podle trestního práva jste i spoluviník,“ uzemnil ho Nick. Pak mávl rukou na strážníka u dveří, který si pana Crowna následně odvedl.
Sofia vstoupila do místnosti. „Tak co?“
„všechno svedl na bratra,“ řekl Nick.
„Slyšela jsem. Tak si teď zajdeme někam na jídlo a já si pak toho Benjamina ještě vyslechnu.“
„Já skočím za Archiem,“ řekl Nick a odešel. Sára se rozhodla jít se se Sofií někam najíst a potom sledovat výslech přes sklo.

Gil vešel s Catherine do své pracovny. Posadil se za stůl a naznačil Cath, aby si sedla naproti němu. „Tak,“ začal, „chceš, abych tě uvolnil ze služby?“
„Gile, jsem unavená, musím domů za Lindsey a pomoc Warrickovi se stěhováním. Bude odteď bydlet u mě.“
Gil pokýval hlavou. „Pokud to nijak neovlivní vaší práci... pak proti tomu nic nemám.“
Cath chtěla poznamenat, že i kdyby měl, tak by mu to moc nepomohlo, ale nakonec se ovládla. „Skvěle. Směna končí za dvě hodiny. Můžeme už teda jít?“
„Běžte,“ pustil ji Gil. „Na zítra vám dám oběma volno, jestli bude třeba.“
„Děkuju,“ hlesla Cate a šla za Rickem do zasedačky. „Tak se zvedej,“ řekla mu. „Jdeme.“

Detektiv Vega zastavil před budovou, jenž připomínala tovární sklad. Vylezl z auta, následován Annie. Došli k železné bráně uprostřed cihlové zdi, která obepínala celý pozemek.
„To je ale šerednej barák,“ zkritizoval stavbu Vega.
„Uvnitř by to mohlo být lepší,“ poznamenala Annie. Detektiv zazvonil a poté, co nahlásil, proč přišli, se brána otevřela a oba vešli dovnitř.
V budově je uvítal asi padesátiletý vysoký robustní muž se začínající pleší. Představil se jako Richard Winston, majitel tohoto podniku.
„Detektiv Samuel Vega, kriminalistka Anna Morrisonová,“ uvedl je oba Vega. „Bylo nám řečeno, že vám odsud něco uteklo a žere to lidi.“
„Mají hlad,“ vysvětlil pan Winston.
„Můžeme vidět jejich terária?“ otázala se Annie.
„Samozřejmě,“ přikývl pan Winston. Velice ochotně spolupracoval.
Dovedl je skrz bludiště chodeb a expozic až do veliké místnosti, kde se rozkládalo sedm rozlehlých terárií. Každé bylo opatřené jezírkem, výhřevnou lampou a kusem hovězího masa, který by jistě poskytl týdenní potravu pro somálskou vesnici.
Tři výběhy byly prázdné. Ve třech dalších se na písku rozvalovali ohromní ještěři, každý ve svém vlastním příbytku. Poslednímu, sedmému zvířeti koukala hlava z vody. Varan zpozoroval potencionálně jednou návštěvu a pomaloučku, jakoby oplýval smyslem pro dramatičnost, otočil hlavu směrem ke vchodu, načež vyplázl jazyk. Vega se zamračil a o krok ustoupil.
„Toho si nevšímejte,“ uklidnil ho pan Winston. „Tenhle se jen rád předvádí před cizíma. Když sem chodí školy na exkurze, děcka odsud nosí miliony fotek.“
„Skvěle,“ oddech si Vega. „My to tu teď prohledáme, abychom zajistili stopy po krádeži. Stále mě udivuje, že tu před námi nikdo nebyl.“
„Víte...“ pan Winston na okamžik zaváhal a nuceně se usmál, „mě kdyby někdo řekl, že utekly takovýhle zvířata, tak taky nevěřím.“

Nick se zastavil před Archieho laboratoří a opatrně nakoukl dovnitř. Archie si ho všiml a široce se na něj usmál. „Co tě sem přivádí, Nicku?“
„Vyšetřování, řekl Nick a váhavě vstoupil dovnitř.
„Myslíš tu kazetu?“ zeptal se Archie a usmíval se stále krvelačněji.
„Líbila se ti?“ otázal se Nick
Archie se přestal šklebit. "To... to byla Sodoma Gomora jednadvacátýho století. Chvíli jsem si myslel, že jim denní program naplánoval markýz de Sade."
„Přeháníš, že jo?“
Archie kriminalistovi naznačil, aby si sedl na židli vedle něj (což Nick se značnou nechutí udělal) a pustil záznam. Po pěti minutách už Nick odvracel obličej od obrazovky. Chvíli na to se zeptal: „A vážně je nezbytně nutný, abych se na to celý koukal?“
„Abys o nic nepřišel,“ ujistil ho Archie škodolibě.
Když záznam doběhl, Nick zůstal ještě chvíli s očima upřenýma do prázdna v místech, kde se míhal obraz. Když Archie začal přemýšlet, jestli nezkameněl, promluvil Nick tiše: „A já jsem si myslel, že Greg je šílenec. Musím se mu někdy omluvit.“
„Tak já mu tohle někdy pustím“ navrhl Archie. „Třeba objeví novej smysl života.“
„Nestraš,“ opáčil Nick a raději změnil téma. „Tak aspoň víme, že si na ty chlebíčky nic nedával.“
„Ne, koukal jsem na to třikrát a nic takovýho jsem neviděl,“ přisvědčil archie a zašklebil se.
Nick se na něj soucitně zadíval. „Chudáku. Ale nám to pomůže usvědčit pachatele.“
„Někdo se obětovat musí,“ mávl rukou Archie.
„Tak díky,“ poděkoval Nick, chopil se zprávy a šel k výslechu.

Brass vstoupil na ústředí. Za loket táhl muže s baseballovou čepicí na hlavě. Šlo o otce „ještěrčí pochoutky“ Adama Blakea. Za nimi šel Greg.
„Všechno v pořádku?“ zeptal se ho Grissom, který se zčistajasna objevil vedle něj.
„Jasně,“ přikývl Greg. Pak ukázal na zadrženého muže. „Ten chlap byl divokej, tak ho Brass sebral za veřejný ohrožování. Šel by na kauci, kdyby se mě nepokusil předtím zastřelit. Takhle se nějakou dobu ven nepodívá.“
Grissom přikývl. Další střelec za mřížemi.

„Pane Crowne, netajíte nám náhodou něco?“ zeptala se Sofia.
„Měl bych snad? Já vám řekl všechno.“
„Váš bratr vypověděl, že jste mu dal šunku speciálně pro Rogera Spicehooda. Nepřijde vám to podezřelé, že se neotrávil nikdo jiný?“
„Čert ví, co si na to dával,“ zabručel Crown.
„Máme záznam z toho salonu,“ oznámila mu Sofia. „Uvidíme, jestli si to něčím přikořenil.“
Jako na zavolanou se otevřely dveře a Nick Stokes, podoben Zorru Mstitelovi, vstoupil dovnitř.

Annie prolézala poslední prázdné terárium. Ve všech předchozích našla několikery otisky. Ty však nemusely nic znamenat, mohly být od zaměstnanců. V jednom z výběhů však našla vypadlou uspávací šipku a kriminalistka pochybovala, že jí tam někdo jen tak ztratil. Měla štěstí a podařilo se jí sejmout částečný otisk.
„Někdo si sundal rukavice,“ usmála se sama pro sebe. „Mandy bude mít radost.“
Vega, který doteď mluvil se zaměstnanci, se vrátil do místnosti. „Máš něco užitečnýho?“
„Mám... otisky. Pokud to tu ale otevřel někdo ze zaměstnanců, jsme nahraní. Ale mám uspávací šipku, ta by nám pomoct mohla, je na ní pár částečných.“
„Bezvadný,“ pochválil ji Vega. „Majitel říká, že to tu naposled uklízeli den před tou loupeží, takže ty důkazy budou věrohodný.“ Ještě než Vega domluvil, všiml si něčeho malého lesklého za kriminalistčinou hlavou. „Morrisonová, otoč se, za tebou se něco blejská.“
Annie se obrátila, ale stále nic neviděla. Vega tedy vykročil až k místu, kde spatřil odlesk. V prachu a písku na uměné sklaní stěně ležel stěží viditelný kousek chlapeckého řetízku s imitací vojenské psí známky.
„Ženská, ty si s těma očima nech něco udělat,“ doporučil jí Samuel bodře.
„Dám si napsat silnější léky,“ slíbila Annie. Opatrně vzala řetízek do ruky a podívala se na jméno vyražené na plíšku psí známky.
„A hele,“ usmála se. „George Winston, není to náhodou majitelův syn?“
... pracuju na tom, strpeníčko, jestli vás to ještě baví;-)


26.07.2008 | Autor: Kačenka | stálý odkaz

Komentáře

2 komentářů:
  • 01.08. 21:47, Jana

    Chudák Archie. Dobře že se Nickymu takhle "pomstil" když ho uvrtal do takový prácičky.

  • 27.07. 19:28, Cinka

    A já zas ležím mrtvá smíchy pod stolem. :-D Hehe, chudák Archie, takovou zábavu bych si s chutí odepřela. A ne že to Nick Gregovi pustí, to by to dopadlo. ;-) Ale omluvit se mu může. Jsem ráda, že se Cath postará o Ricka a malou. Povím ti Peťulko, že nezapomenu na blonďatou mrkev. To byla stejně boží hláška. I když tady o skvělý hlášky taky není nouze. Prostě paráda a moc a moc se mi to líbí.


přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se