« Úvod | Činnost blogu je dočas... »

Malá nenávist - část první

Peťulka napsala novou povídku, zde nabízím první část
Přemohla jsem se (to bolelo;-)) a začala psát novou povídku. Předem varuju, že nevím, kdy bude další část, protože kdo z vás chodil (nebo chodí) do druháku tak asi ví, v čem to vázne. Krom toho mám rozepsanou i povídku Revenge of the Pig na Cinčině blogu a mám i takový období problémů osobního a rodinného rázu. Takže pokud se vám povídka líbí tak prosím trpělivost:-)

„Jacku! Vrať se!“ křikla polohlasem asi pštatřicetiletá žena na svého syna. Klučík jí však ignoroval a dál se blížil k fontáně stojící uprostřed bankovní haly a chrlila všemi směry okázalé proudy vody.
„Jacku!“ zavolala znovu žena. Asi dvouletý chlapec, který se jí držel za ruku, postopil o několik krůčků za svým bratrem a natáhl za ním ruku.
„Ne, Donnie,“ zavrčela matka vztekle. „Jack dostane na zadek, nechtěj dopadnout jako on. Jacku!“
„Paní Connorová?“ oslovil ženu nesměle pracovním na přepážcce.
„...ano?“ obrátila se k němu paní Connorová. „Ne, Done!“ vyhrkla, když se jí mladší syn vysmekl a utíkal za bratre,. „Kluci, opovažte se -“
Ani jeden z chlapců si matčino kárání nedoposlechl. Do banky totiž vstoupil muž, asi metr devadesát, něco okolo metráku, s malým samopalem v ruce. Doslova proběhl bezpečnostním rámem a v tom okamžiku se spustil alarm. Ostraha už na příchozího nestačila namířit zbraněmi. Ten totiž pozvedl tu svou a stiskl spoušť. Místností se rozlehl řev panikařících lidí, volání o pomoc, třeskot skla a svist kulek. Po několika vteřinách střelba ustala. Ticho rušil jen pronikavý řev alarmu. Střelec se bez jediného zaváhání otočil na patě a zmizel dřív, než v bance usedl prach.

„Většina lidí si do banky chodí pro peníze, sem si sedm lidí přišlo pro smrt,“ konstatoval kapitán James Brass a vyšel vstříc dorazivším kriminalistům. Vedoucí denní směny Gil Grissom vstoupil na místo činu jako první, za ním následovali Catherine Willowsová, Sára Sidleová, Warrick Brown a Greg Sanders. Nakonec se z houfu novinářů a pokukujících, kteří se jako divoké včely rojili kolem výstražné žluté pásky, vynořila urostlá postava Nicka Stokese, jak z davu kamer, mikrofonů a převelice hlasitých reportérek vyprošťuje posledního člena týmu, Annu Morrisonovou. Sotva se oba kolegové protáhli skrz kolony kolem žluté pásky, přidali do kroku a během několika vteřin zastavili před svým šéfem.
„Menší komplikace s médii,“ objasnil Nick zdržení. Gil nadzdvihl obočí a zadíval se na kajícně vzhlížející podřízenou.
„Sesypali se na mě jako sarančata,“ zamumlala omluvně. „Nick mě musel zachraňovat.“
Gil se zatvářil vševědoucně a rozdal rozkazy: „Nick s Gregem si vezmou přepážkový prostor. Warrick a Annie zajistí únikovou cestu, od vnitřních posuvných dveří až k pásce. Já, Sára a Catherine máme vnitřek haly.“
„Proč jsi nepřišla za mnou?“ otázal se Greg šeptem Annie, ještě než se rozdělili. „Já bych tě taky zachránil.“
„Tys tam nebyl,“ pokrčila rameny Annie. Pak spolu s Warriskem zamířila ven, zatímco Greg se připojil k Nickovi u přepážek.
„Tady je děr jak v ementálu,“ zamumlal Nick a položil si kufřík na zem. Zdravotníci, kteří obklopovali tělo mrtvého finančního pracovníka se zvedli a odešli. Greg se k mrtvému sklonil.
„Tenhle to koupil třikrát,“ zhodnotil a chopil se fotoaparátu.
„Aspoň to měl rychle za sebou,“ zamumlal Nick. „Což se rozhodně nedá říct o týhle,“ ukázal na asi pětadvacetiletou dívku s dírou v krku. „Ta polykala krev tak... pět minut? Sedm?“
„Záchranka přijela za osm,“ konstatoval Greg.
„Jedna minuta a jak rozhodne,“ povzdechl si Nick. Sám moc dobře věděl, jak dokáže být jedna minuta dlouhá. Nechtěl na to znovu myslet, takže se raději ponořil do práce. Greg už rovněž zmlkl.

„A já Lindsey vyčítám, že má doma nepořádek,“ vzdychla Cath a vyfotila botu povalující se po zemi. Druhá do páru vězela na noze mrtvoly mladíka jen o něco málo staršího než dvacet let, jehož krev z prostřelené krční tepny postříkala okolí v okruhu několika metrů.
„Myslela jsem, že už je klidnější,“ podotkla Sára a dala do důkazního sáčku zkrvavenou kulku, kterou našla na zemi.
„To jo, teď je její vesmír Vicky,“ usmála se Catherine. „Všem pořád vypráví, že má mladší sestru. Prý je to teď v kurzu.“
„Aha,“ hlesla Sára; o módě mladších sourozenců neměla ani ponětí.
„Dámy, jak jste na tom?“ otázal se Grissom, který orávě dohovořil se svědkem.
„Hromada kulek, střepů, těl a prachu,“ shrnula Catherine. „Krve jak v každým správným hororu. Napadá mě jedna věc: ještě že to nejsem já, kdo to bude uklízet.“
Sáře bezděčně zacukaly koutky, Gil však zůstal ledově netečný. „A máš i objektivnější názor, který bys se mnou sdílela?“
„Šest mrtvejch na místě?“ nadhodila Cate.
„Brassovi volali z nemocnice,“ informoval Gil. „Jeden člověk zemřel cestou tam a několik dalších je v kritickém stavu.“
„Vezmu záznamy z kamer,“ řekla Sára a kývla hlavou k bezpečnostní kameře nad jejich hlavami. „Ale víte, čeho se docela bojím? Že zas uvidíme nějakýho teenagera, kterýho už nebaví koukat v televizi na fotbal, zahraje si na počítači nějakou střílečku a řekne si: ‚proč si to nezkusit v reálu?‘“

„Rambo by záviděl,“ zahučel Warrick nad hromadou prázdných nábojnic.
„Myslíš toho chlápka, co střílí pěti kulometama najednou?“ otázala se Annie.
„Neříkej, že neznáš Ramba.“
„Znám, ale nekoukala jsem na něj. Já radši koukala na Odpadlíka. Ne že by se mi líbil hlavní hrdina, ale měl bezvadnýho Harleye.“
„Ty máš ráda Harleyle?“ podivil se Warrick.
„Miluju Harleye. Jednou si na něj udělám papíry a nějakýho si pořídím.“
„Spíš si nech udělat papíry na hlavu,“ doporučil potutelně Warrick a začal oprašovat práškem na odebírání otisků prstů jednu nábojnici za druhou. „Máš ty tam něco jinýho než nábojnice?“
„Mám tu šlápotu. A támhle druhou a třetí. Ťap ťap.“
„Tak dělej, co umíš,“ pobídl jí Rick a dál se věnoval nábojnicím.
Annie vytáhla ze svého kufříku měřičku velikosti otisků, položila jí vedle otisku boty a vyfotila. Pak stopu překryla stříbrnou fólií a pomocí tyčinky vysílající elektrický proud, kterou přejela po plíšku se šlépěje obtiskla na fólii. Obdobně kriminalistka pokračovala i u dalších šlápot.
„To jsou ale botičky,“ zamumlala, když porovnávala shodné otisky.
„Asi patřily nějakýmu špindírovi,“ konstatoval Warrick a ukázal na malou skvrnu prachu a bahna na jedné z šlépějí. „Když jdeš do banky, očistíš si boty. Tenhle si je nečistil.“
„Naštěstí pro nás,“ odvětila jeho kolegyně a odebrala vzorek bláta.
„Takže,“ postavil se Warrick, „teď jsem jako ten střelec. Přijdu sem... co se stane?“
„Spustíš alarm,“ řekla Annie a zamyslela se. „Ochranka na tebe tasí zbraně.“
„Ale ochranka nestřílela,“ odvětil Warrick. „Já střílel první.“
„Ochranka neměla čas střílet, protože se schovávala,“ opáčila Annie s úšklebkem.
„To ale nevysvětluje, proč jsem střílel já,“ koumal Warrick.
„Jsme v bance... peníze, smlouvy, cenný papíry... lákadlo pro hodně lidí.“
„Ale já nešel k trezorům. Vystřílel jsem zásobník a odešel.“
„Třečba jsi měl komplice,“ navrhla Annie. „Způspbíš rozruch, on vybere kasy nebo se vloupá do trezoru. Zřejmě bude spoléhat na to, že policie půjde po střelci a ne po případné loupeži.“
„Jenže my jsme chytří,“ zašklebil se Warrick. Pak křikl přes celou halu: „Grissi!“
„Ano?“ ozval se Grissom a přišel k nim blíž.
„Musíme zkontrolovat trezory. Třeba to bylo loupežné přepadení.“
„Jestli už jste tady hotoví, tak se tam podívejte,“ nařídil Gil.
„Jasně, odvětil Warrick a obrátil se zpět na Annie. „Já tam jdu, ty jdi zajistit únikovou cestu.“
„Ty jsi gentleman, že jo?“ usmála se. „Půjdeš zkontrolovat sklepy, kde je hladina kyslíku hluboko pod venkovní úrovní a děsný dusno a vedro?“
„Ani ne, opáčil s šibalským úšklebkem. „Ty budeš pracovat na přímým slunci.“

... jak jsem řekla, dělám na tom ale nic neslibuju
11.10.2008 | Autor: Kačenka | stálý odkaz

Komentáře

5 komentářů:
  • 12.10. 20:29, Jana

    Krásný. Jako vždy, vtipný, promakaný a super dialogy. Pokračuj pokračuj.

  • 12.10. 20:20, ivet

    Omlouvám se, že píšu druhý koment, ale nemůžu si pomoct... tuhle povídku čtu už po 4, nemůžu se jí nabažit, takže prosím co nejdřív pokráčo, jinak se z toho pomátnu!! Jinak je to fantasticky napsané a hlavně vtipné... Nick zachránce, Gregie šťoural botičky ťap ťap... je to prostě dokonalý!!!!!!! :-)

  • 11.10. 23:34, Wendy

    Další parádní povídka, píšeš vážně skvěle. Annie je taky hrozně dobrá, četla jsem všechny povídky s ní a líbila by se mi i kdyby byla normálně v tom seriálu, je bezvadně vymyšlená. Rozhodně se těším na pokračování:-)

  • 11.10. 19:16, ivet

    Super, nevím proč, ale Annie je mi strašně sympatická,.. Nick gentlas-ochránce, Warrick zase veselý... prostě super, piš pokráčo a drž se!!!!!!!! :-)

  • 11.10. 18:35, týnka

    Krásný...teda zajímavý případ!!!:)Moc hezká povídečka:)A určo se těším na další dílek:)


přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se