« Úvod | Činnost blogu je dočas... »

Liliano, dceruško moje

Nicole poslala další povídku
Policejní střelnice. Liliana se snaží soustředit na brokovnici ve svých rukou, nahýbá se k ní. Soustředí se na pohyblivý cíl, naslouchá svému dechu a tepu srdce. Neustále ji něco rozptyluje, přichází do budovy střelnice agent Federálního úřadu pro vyšetřování Booth v tmavém obleku: ,, Hele Liliano, nenech se rušit!“ ustupuje, ale Liliana nechá sklouznout brokovnici na hřbet ruky a pohlíží na kolegu a hlavně rodinného přítele své matky. Liliana je vynikající detektivem a hlavně policejním profilovačem. Všechny svoje zkušenosti získala buď přímo na ulici nebo přímou konfrontací s podezřelými. Má doktorát z medicíny, psychologie a kriminologie. Pochází z francouzské zámožné rodiny, ale svoje bohatství úzkostlivě před ostatními tají. Kromě toho výborně tančí, ovládá thajské bojové umění. Kromě svoji práce miluje drahou dámskou konfekci, drahé a rychlé vozy a pohledné muže. Říká se, že se ji podařilo zatknout již padesát masových a sériových vrahů.
,, Hele Liliano, víš co se o tobě říká, že si tady jen z protekce!“ poznamená jeden z kolegů, Liliana položí zbraň a vychází za ním ven ze střelnice: ,, Co jsi to říkal, zopakuj to!“ žádá policistka a jen co se k ni otočí, udeří ho pěstí ho nosu. Muž se ji snaží útok oplatit, ale včas je od sebe odtrhávají: ,, Chce tě jen vyprovokovat, klid!“ brání ji v dalším útoku agent vlastním tělem: ,, Co to děláš? Pobiješ se s každým chlapem, co bude mít hloupé řeči?“ promlouvá Lilianě do duše. Ta jen využije výhodné situace a skočí kolegovi na záda, srazí ho k zemi a udeří ho znovu do obličeje: ,, Tak dost!“ zvedá ji z nebohého kolegy, přehodí si ji přes jedno rameno a snaží se ji zachránit před pomstou: ,, Nemusíš mi pomáhat, zvládla bych ho sama!“
Gil Grissom sedící u svého pracovního stolu pročítá dopis, přejíždí si dlaní přes tvář a nakonec dopis ukryje do stolu a podpírá si rukama hlavu. Od dveří na něj zkoumavě pohlíží agent Booth: ,, Tak vy ten dopis stále máte. Kdy ji to konečně řeknete, už teď je pozdě!“ pronese a usedá na židli naproti Gilovi: ,, Víte vždy jsem říkal, že musíme být za svůj život odpovědní. Nechovat se jako zbabělci, ale teď mi to nějak nejde. Chovat se odpovědně!“ pronese Grissom: ,, Výmluvy. Měl jste to říct Lilianě, když se tady ukázala. Proč jste ji tedy hledal, navštěvoval její přednášky a povolal si ji sem?“ zaútočí slovně Booth, který konečně pro Lilianu klid. Trochu se bez jejího souhlasu pasoval do role jejího osobního strážce, když už nepoznala nikdy svého otce: ,, Chtěl jsem ji jen vidět. Jaká je!“ odpoví zkroušeně Gil.
,, Měl byste ji to, co nejdříve říct. Zaslouží si znát pravdu!“ poradí Gilovi agent a dopne si tmavé sako obleku, odchází z kanceláře a ve dveřích se po Gilovi ještě jednou otočí.
,, Nemohl byste pustit rádio, když už mlčíte. Nenávidím ticho!“ pronese Liliana ve vínovém kabátě sedící ve voze vedle mlčícího Nicka. Hnědé kudrnaté vlasy splývají na ramena, broskvová pleť. Obličeji vévodí uhrančivě olivově zelené oči s řadou dlouhých točených řas, rudé plné rty. Nick na ni beze slova pohlédne, zapne pohybem ruky rádio.
,, Když vedla tým Catherine, nevadila vám. Evidentně vám vadím já. Chci slyšet, co vám na mě vadí?“ otočí se na Nicka Liliana: ,, Vůbec my nevadíte. Nevím, co si mám o vás myslet. Musím si zvyknout!“ odpoví Nick, ale Lilianu tím moc neuklidní: ,, Dobře tak proč se chováte tak chladně. S nikým z týmu nemám v komunikaci takové problémy, jako s vámi!“ utrousí Liliana vzdorovitě: ,, Zkusím se chovat lépe, stačí. Četl jsem třeba všechny vaše odborné knihy a i romány. Raději si o člověku zjistím něco tajně dopředu a udělám si obrázek jaký je!“ odpoví Nick, aby jeho nová nadřízená neřekla, že ji nenávidí nebo má proti její osobě něco osobního: ,, Tak vy jste takový tajný student, to mě těší. Co jste o mě zjistil?“ otočí se k němu Liliana: ,, Měl bych vás občas pozorovat při práci na místě činu a učit se od vás. Mohla bys mi prosím tykat, já jsem Nick!“ podává ji ruku Nick: ,, Když to chcete v této profesi dotáhnout daleko, tak ano. Tak beru Nicku, jsem Liliana!“
Policejní terénní džíp zastaví u nákladního nádraží, Liliana si dopne kabát až ke krku a vystoupí z vozu: ,, Nicku ty jsi z Texasu co. Víš, jsem policejní profilovač a víš čeho jsem si na tobě povšimla. Džíny s výrazným opaskem, který je dobře viditelný a přitahuje pozornost na mužské partie, ne že by to bylo špatné. Ptám se jen, zda je to záměrné nebo náhoda?“ zašeptá Liliana. Nick sklouzne pohledem na svůj rozkrok a zpátky na Lilianu: ,, Ty se mi tam díváš. Nikdy jsem nad tím takhle nepřemýšlel!“ uzná Nick: ,, Dáváš to tak na odiv!“ odpoví s úsměvem Liliana a následuje strážníky na nádraží, Nick ji překvapeně sleduje při odchodu.
Na průjezdné koleji stojí odstavený nákladní vlak, zpod něj ční zakrvácená lidská ruka: ,, Vy jste detektiv, strojvedoucí ho v té tmě neviděl. Nestačil už zabrzdit, ale podle všeho byl k těm kolejím přivázaný!“ vypoví celou vzniklou situaci strážník: ,, Dobře, děkuji. Zastavili jste provoz na trati. Nepovšimli jste si, zda ten mrtvý nemá někde v okolí vozidlo?“ rozhlíží se po přilehlých parkovištích: ,, Moment tady je řidičský průkaz, vůz stojí támhle!“ poukáže strážník na nedaleké odlehlé parkoviště s jediným vozem. Sportovní mustang. Nick poukazuje na Lilianu, že se ujme prohledání vozu sám. Kráčí k vozu, natáhne si na ruce rukavice a nahlíží do vozu. Zaslechne kroky, otočí se po zvuku. Zkontroluje pohledem okolí vozu, ale nikde nic podezřelého. Pokleká a snaží se odemknout zámek, mihne se za ním temný stín. Skleněná láhev se mu roztříští o hlavu, proud krve se mu valí přes krk a obličej. Útočník ho kopnutím do beder srazí na zem, neurvale ho kope. Nick se snaží vysvobodit a vstát, ale útočník ho přitlačuje k vozu. Drží se za krvácející hlavu, trpce snáší údery a kopance. Liliana se otočí a zahlédne boj Nicka. Rozběhne se přes koleje, přeskakuje hbitě překážky a vybíhá z areálu nádraží: ,, Nech ho být!“ dobíhá k útočníkovi, který ukončí Nickovo trýznění. Liliana se vrhne ke zraněnému kolegovi: ,, Nicku už je to v pořádku, to jsem já. Klid!“ uklidňuje ho a pohlíží na hlubokou krvácející ránu na hlavě. Liliana se soustředí na poskytnutí pomoci Nickovi, ale toho využívá útočník a zezadu ji ochromí taserem. Lilianu ochromí silné pálení na zádech, elektrický proud ji spaluje kůži. Padne ochromená vedle krvácejícího Nicka, vnímá jen zmítající se tmavý stín na prudkém světle vnikajícím ji do očí a už jen nekonečnou tmu…
,, Gile telefonovali z místa té železniční nehody, Nick s Lilianou někam zmizeli. Na místě zůstalo jen naše služební auto!“ oznámí překvapenému Gilovi Sára: ,, No snad se jen tak nesbalili a nezmizeli!“ podotkne Gil, ale podle všech dostupných informací to tak vypadá:
,, No už to tak vypadá, Warrick a Catherine jsou na místě činu. Mimochodem Greg trochu panikaří, chodí s Lilianou!“ pokračuje Sára: ,, Náš Greg a Liliana, že jsem o tom vůbec nevěděl!“ podiví se Grissom, Sára pozvedne podiveně obočí: ,, K tobě se někdy nějaké drby donesly?“

Liliana se probírá z bezvědomí, otočí se na bok z bolavých zad. Pohlíží rozmazaným pohledem na stoh čpavé slámy, snaží se zvednout. Bedry ji projede tupá pálivá bolest, přidržuje se zdi a pomalu stoupá na vratké nohy: ,, Nicku, slyšíš mě!“ dochází opatrně k Nickovi, který leží na zádech v kaluži krve. Nereaguje na oslovení, Liliana kleká k němu. Naklání se k němu, přiloží ucho k jeho hrudi a naslouchá tepu srdce. Přikládá mu k hrudi dlaně a zaklání mu hlavu: ,, Tak dost, bylo by to příjemné. Mohla bys mi zlomit klíční kost tu srdeční masáží!“ promluví Nick a otevírá hnědé oči: ,, Hloupé žerty, mohu se podívat na zranění hlavy?“ optá se Liliana a pomáhá mu se posadit, pokleká za něj. Nick si rozepíná vestu se znakem Kriminální laboratoře Las Vegas, zůstává v tmavém triku a prohlíží si jejich vězení. Stará polorozpadlá stodola vystlaná senem a nepoužívanými přístroji.
,, Budu ti provést malý zákrok, nemáš náhodou po ruce pinzetu nebo něco podobného. V tvé ctěné hlavě uvízl kus skleněného střepu, musí ven!“ vysvětluje Liliana: ,, Pinzetu nemám, prý jsi chirurg tak to nemám o svou hlavu obavy!“ drží poddajně Nick: ,, Podal bys mi svůj opasek, vytáhnu to kovovou částí spony- neměj obavy. Mám za sebou práci s Lékaři bez hranic!“ Nick si vysouvá opasek z kalhot, podává ho Lilianě: ,, Děkuji!“ poděkuje Liliana a snaží se kovovou úzkou částí vyprostit kus skla z rány: ,, Podívej toto si měl v hlavě, pivní láhev- potřebuji vodu, nějaký třeba alkohol a kus čisté látky!“ podává Liliana kus skla Nickovi: ,, Kam to jdeš?“ znejistí Nick, když se Liliana vydává ke dveřím sousedícími se stodolou: ,, Jen se podívám po okolí a vrátím se!“ vzdaluje se od Nicka Liliana: ,, Hlavně se prosím vrať!“ otočí se za ní Nick. Liliana přichází k uzavřeným ocelovým dveřím, opatrně zabere za kliku a otevře je. Zmizí Nickovi z očí v temné místnosti. Do chladné místnosti vede denní světlo jen jedno zamřížované okno, něco tam zapáchá. Liliana si přiloží ruku k nosu, pohlíží na zakrvácený stůl, porcovací nože. Podává si čistou misku a napouští do ní vodu, rychle odchází z místnosti: ,, Poslouchej mě, ošetřím ti tu hlavu a potom mizíme. Zvládneš chodit?“ omývá Nickovu hlavu od krve: ,, Snad ano. Co se stalo, musíme držet spolu- tak mluv!“ otočí se na ni Nick: ,, Jsme v pěkném průseru. Jestli se odtud rychle nedostaneme, dopadneme hodně špatně!“ odpoví Liliana a obmotá mu hlavu kusem čisté látky a pevně uváže: ,, Nebudu se ptát, co je ten náš únosce zač. Ty se v takových lidech vyznáš lépe, budu se držet tebe!“ zachytne ji za ruku Nick: ,, Musíme obstarat nějaké zbraně, půjčíme si pár věcí z té vedlejší místnosti- nebudeš se na nic dívat, jen na podlahu!“ poučuje kolegyně a pomáhá mu vstát, otevírá dveře do místnosti: ,, Můj bože on je rozčtvrtil, co s nimi dělá?“ zhrozí se při pohledu na jednotlivé části těl Nick: ,, Dívej se na podlahu, vezmi ten nůž. Máme i dva revolvery- ticho neslyšíš zvuk motorů?“ ztiší se oba a naslouchají zvuku přijíždějícího nákladní dodávky: ,, Rychle musíme odtud!“ uschová revolver za pás kalhot, vracejí se na své místa ve stodole. Liliana leží na boku směrem k Nickovi, pohlíží na něj zelenýma očima a sleduje pohyb kolem stodoly: ,, Tiše. Přemístíme se k západní stěně, uvolněnou deskou prolezeš a sebereš jim tu dodávku, poběžím za tebou!“ pošeptá a zavřou současně oči, dva muži ve špinavých pracovních oblecích pohlíží na pár ležící na boku uprostřed stodoly. Jeden z mužů přistoupí k Nickovi a zkoumá zakrvácenýma rukama převaz na hlavě, Nick se snaží ani nehnout. Drží pevně sevřené oči a rty, cítí hnilobný zápach a pach krve. Nepříjemné ruce se však přemístí na Lilianu, dotýká se jejich hnědých kudrnatých vlasů a tváře. Sjíždí po výstřihu tílka a prsou, zachytne ji za pás a odvádí násilím pryč: ,, Liliano!“ vztyčí se energicky Nick: ,, Dělej na čem jsme se domluvili, postarám se o sebe. Dělej!“ volá Liliana tažená do místnosti, kde všechny svoje oběti popravují. Dveře se za Lilianou zaklapnou, Nick chvíli přemýšlí, co má udělat. Rozběhne se k západní zdi, odsune uvolněnou desku ve zdi a podleze ní ven. Přibíhá k oprýskané dodávce, ostrým loktem vybije skleněnou výplň bočního skla. Snaží se otevřít dveře, nastoupí dovnitř a otočí zámkem v zapalování. Liliana ležící na zakrváceném stole zbystří, odkopne sápajícího se muže a vytasí ukořistěnou střelnou zbraň a vystřelí- zasáhne druhého pomocníka do hrudi. Snaží se vyšplhat po stole k oknu, vystřelí okenní výplní podruhé. Sklo se vysype a Nick vystoupí z připraveného vozu k oknu, Liliana napůl visí na jeho straně a z druhé strany ji vtahuje zpět vrah. Liliana ho odkopne a prolézá oknem, vrah přibouchne okno a podélný kus skla se zabodne policistce do kotníku. Ona zaskučí bolestí, Nick ji podpírá a vede ji k vozu: ,, To je bolest, do háje. Jedeme!“ pohlíží Lily na krvácející nohu probodnutou naskrz v jedoucím voze. Dodávka se vzdaluje od zemědělské usedlosti v dálce. Projíždějí lesní prašnou cestou: ,, Tak toto jsem ještě nikdy nezažil, co to bylo za zrůdy?“ uzná Nick za volantem: ,, Já už jsem celkem zvyklá. Genetické vady. Pozor!“ vykřikne Liliana a poukáže na muže, kterému před chvílí unikli stát uprostřed silnice. Vůz začne zprudka brzdit, prach cesty se víří vzhůru. Ozve se ohlušující náraz, rozvířený prach klesá k zemi: ,, Musíme pryč, honem!“ uzná Liliana a i s krvácející nohou vede Nicka do přilehlého lesa, probíhají hustým porostem. K vraku havarovaného vozu přibíhají další členové rozvětvené rodiny, zaúpí nad mrtvým tělem bratra podivnými pazvuky.
,, Můžeš utíkat s tou nohou, slyšíš je ještě!“ zpomalí Nick a podpírá zraněnou Lilianu: ,, Tiše vypadá to, že jsme je ztratili. Podívej dům, je v dobré otevřené krajině a budeme z něj mít výhled na okolí!“ poukáže Liliana na opuštěný rozlehlý dům uprostřed pastvin. Vchází do domu, Liliana se ztěžka zhroutí do zaprášeného křesla a pohlíží na nohu: ,, Je to moc zlé!“ přichází z kuchyně Nick: ,, No pár dní se na to nepostavím. Potřebuji tvoji pomoc, přines teplou vodu a omyjeme krev!“ rozhodne Liliana a natáhne si ji na protější křeslo, Nick se vrací s vodou a sklenicí odstáté whisky: ,, Snad si to nebudeš dělat sama. Zachránila jsi mi život!“ pokleká k ní Nick a omývá ji z kotníku krev: ,,Pálí to jako čert, do háje. Obvaž to pořádně a utáhni, bude to působit jako tlakový obvaz a zastaví krvácení!“ Nick ji obváže nohu kusem látky a upevní: ,, Děkuji za pomoc, hotový doktor!“ uzná Liliana a vstává opatrně na nohy: ,, Kam se to pajdáš, ani krok. Musíš aspoň dnes odpočívat, prohlédnu z půdy okolí!“ stoupá po schodišti do dalšího patra. Nick nadzvedne násilím vikýřové okno ve střeše, stojící na žebříku pohlíží zkoumavě okolní lesy: ,, Na obzoru asi na severu by mohl být jejich džíp!“ šeptá Lilianě stojící vedle žebříku, na kterém pozoruje okolí Nick. Liliana vylézá za ním, podsune se pod něj a sleduje světla projíždějícího vozu hluboko v protějších lesech: ,, Hledají nás!“ uzná a pociťuje blízkost Nickova těla: ,, Když neuvidí světlo ani kouř, nemuseli by nás tady najít!“ přemýšlí Nick: ,, Jen ať přijdou a my se na ně připravíme!“

,, Po Lilianě a Nickovi nejmenší stopy, jen na parkovišti poblíž nádraží se nalezla Nickova krev, někdo je musel unést. Prověřujeme nepřátele, ale jen Liliana jich má na dvě tabule!“ přichází k celému týmu Warrick: ,, Proč by je unášel oba současně?“ promluví po dlouhé době Greg, kterému je Liliana velmi blízká: ,, Možná měli políčeno jen na Lilianu a Nick se k tomu jen nachomýtl. Mohou být kdekoli, ale naštěstí Liliana už prožila podobných únosů už pět- snad se o Nicka postará!“ odpoví Gil: ,, Nebo si ti dva někde v klidu užívají!“ zavtipkuje Warrick, Greg se zvedne a odchází z místnosti: ,, To byl vtip!“
,, V té zimě umrzneme. Nemám vůbec tušení, kde to jsme!“ třese se zimou Nick a vedle něj Liliana, přehodí mu přes zimu jedinou deku, kterou v opuštěném domě nalezli: ,, Děkuji!“ poděkuje Nick: ,, No můžeme být jen někde v opuštěné části Las Vegas nebo v jiném státě. Musíme najít telefon nebo aspoň vysílačku!“ odpoví Liliana: ,, Ještě se začnu modlit, aby nás rychle nalezli. Chtěl jsem se omluvit, jak jsem se k tobě choval!“ špitne Nick: ,, Vy v Boha věříte, že by nechal žít takové zrůdy, jako jsou ty venku. Já už ani nevím, že jsme se někdy hádali!“ usměje se Liliana: ,, Ne určitě si na to pamatuješ. Ten chladný Texasan v džínách s opaskem, který dává najevo svoji mužnost!“ vtipkuje Nick a pohlédnou na sebe. Nicka ráno probouzí zvláštní zvuky, pozvedá se na kusu látky. Bolest hlavy se ozývá hned po probuzení, strhne si z rány na hlavě kus látky prosakující krví: ,, Liliano!“ rozhlíží se po kolegyni po prázdném domě: ,, Tady jsem, nalezla jsem na půdě starou vysílačku. Snažím se ji rozběhnout!“ stane Liliana na schodišti vedoucím na půdu, Nick vychází nahoru za ní. Objemná vysílací stanice stojí na starém dřevěném stole, Liliana zkoumavě pohlíží do jejího nitra: ,, Z toho moc moudrá nejsem, ale nejdříve ti obvážu hlavu. Infekce bych mohla ohrozit tvůj život!“ rozhodne Liliana a posadí ho na židli, pohlíží na hojící se ránu na hlavě: ,, Přidala jsem ti tam odvar z léčivých bylin, pomůže to hojení. V Africe jsme léčili jen bylinkami!“ přiloží mu na ránu kus čisté látky s vývarem, Nick se prohne bolestí: ,, Děkuji za péči. Pokusím se tu vysílačku opravit, ale měli bychom sledovat okolí domů!“
Liliana vystoupá s ošetřenou nohou na žebřík, nadzvedá vikýř ve střeše a sleduje okolí:
,, Nebudeme daleko od Las Vegas, přes den horko a v noci klesá teplota pod nulu- takové počasí je jedině v Las Vegas. Vypadá to, že už vzdali naše hledání!“ konstatuje Liliana:
,, Snad budeme někomu z laboratoře scházet a budou nás hledat. Pustím se do té vysílačky, měla by ses s tou nohou šetřit!“ domlouvá aktivně Lilianě Nick: ,, Ticho máme návštěvu, nadzvedni žebřík a vchod na půdu!“ upozorní Liliana a hbitě slízá po žebříku, vytahují společně schůdky vedoucí na půdní prostory, uzavřou prkenný vchod nahoru. Naslouchají skřekům a krokům v přízemí, Liliana ochromeně stojí na místě a Nick proti ní. Jeden zvuk a bestiální vrazi by je odhalili. Nezvaní návštěvníci dole přehazují nábytek, nádobí a demolují.
,, Vypadá to, že odcházejí. Myslíš, že tuší o naší přítomnosti?“ promluví po dlouhé hodiny bez menšího pohybu, kdy si pohlíželi do očí: ,, To nevím, ale možná se brzy vrátí. Půjdu dolů a ty se pokus spravit tu vysílačku!“ opatrně Liliana přechází k poklopu kryjící schody z půdy do přízemí.
,, Gile poslední dobou se chováš podivně- nemluvíš, jen přikyvuješ nebo odmítáš a nic mezi tím. Mě se přeci můžeš vždycky svěřit!“ přichází k přemýšlivému nadřízenému Catherine a usedá k němu: ,, Musíme hledat Nicka a Lilianu, přece nezmizeli beze stopy!“ pronese klidně.
,, Proč ti tak záleží na Lilianu, měli bychom snad něco vědět. Cokoli ta holka řekne, hltáš to jako nějakou svatou řeč. Ty vaše tajné rozpravy o samotě. Jen je to podezřelé!“ pronese s dávkou podezřívavosti Catherine: ,, Směřuješ tím snad někam?“ rozvášní se jejími slovy Gil: ,, No máte spolu poměr. Když pominu, že Liliana ještě nedávno chodila s Gregem?“ zaútočí přímo Catherine a vyčkává na opětovnou reakci: ,, Jak tě toto mohlo vůbec napadnout. Liliana není moje milenka, ale moje dcera!“ vyřkne Gil, Catherine ho sleduje v němém úžasu.
,, Tvoje dcera, nikdy jsi o dětech nemluvil!“ špitne: ,, Nevěděl jsem to do té doby, než mi poslala její matka před svou smrtí dopis. Chodili jsme na stejnou univerzitu a dokonce jsem si její matku chtěl vzít, ale ona odmítla. Mám krásnou, chytrou dceru, která je nyní bůh ví!“ říká si pro sebe Grissom: ,, Gratuluji ti. Ona to ví, že jsi její otec?“ vzdychne se slzami v očích Catherine: ,, Neví, nenašel jsem odvahu ji to říct. Ale jestli ji najdeme živou a zdravou, řeknu ji celou pravdu. Řekni mi, že je najdeme!“ uchopí Catherine za ruku: ,, Věřím, že tvoje dcera co jsem o ni slyšela, má pro strach uděláno, nakonec je po tobě. Jestli je s ní, ale Nick budou mít o zábavu postaráno, moc v lásce se příliš nemají!“ usměje se Cath: ,, Víš co se říká, co se škádlivá…!“
Liliana si stáhne hnědé kudrnaté vlasy do culíku, otře špinavé ruce do bílého tílka na opáleném těle: ,, Nicku vypadá to dole jako po bitvě, nadzvedla jsem koberec v kuchyni a v zemi je vchod do sklepa- mám se tam podívat?“ volá Liliana z kuchyně na Nicka na půdu, který odloží z rukou porouchanou vysílačku a pohlíží na Lilianu, která se snaží vší silou nadzvednout těžký olověný poklop v podlaze: ,, Liliano proč když ti řeknu, aby ses šetřila s tou zraněnou nohou, uděláš přesný opak. Připomínáš mi Grissoma, ještě k tomu přidej nějaké naučené moudra a jako bych ho viděl!“ odpoví ji Nick: ,, Hele mohu si s tou nohou hovět až v nemocnici v klidu. Večer se mohou vrátit ty krvežíznivé stvůry!“ oponuje Liliana a podaří se ji nadzvednout poklop a pohlíží do tmavého sklepení pod sebou: ,, Hele v jedné své knížce si psala o masovém vrahovi, když mluvil s obětí koktal. Jinak před ostatními lidmi mluvil normálně proč?“ optá se Nick nahnutý z půdního poklopu: ,, Jeho oběti byli vždy ženy, které ho dobře znali a proto koktal, aby ho neodhalili. Jdu se podívat dolů do sklepa!“ odpoví Liliana učeně a vchází do potemnělého sklepa s hořící svíčkou.
,, Něco zjistili kolegové, nalezli stopy krve v jednom odstaveném vozu na lesní cestě v přírodní rezervaci Seval. Podle rozboru patří Lilianě, policisté prohledávají okolí a my můžeme dorazit na místo k ránu!“ vbíhá do kanceláře Grissoma Warrick nadšeně: ,, Tak vidíš Gile Bůh tě vyslyšel!“ usměje se Catherine.
Nad domem se snáší tma, na obzoru Nick pozoruje západ slunce: ,, Hele ještě úřaduješ v tom sklepě?“ zavolá z půdy: ,, Moment to víš, nevidím si ani na špičku nosu- musím se tady rozkoukat, teď už neuvidím vůbec nic!“ ozývá se tlumený hlas dívky ze sklepa: ,, Nacházím v tobě neutichající půvaby, lehnu si na chvíli!“ ulehá zničeně Nick na otoman na půdě, zavírá oči a naslouchá tichu domu, který po chvíli přeruší hrdelní výkřik: ,, Stalo se něco, kde jsi?“ sbíhá neuvěřitelnou rychlostí po schodech do přízemí. Nahlíží do tmavé díry v podlaze, Liliana na něj pohlédne přes začerněný obličej: ,, To byl jen pavouk. Ale podívej, nalezla jsem pár zbraní!“ podává mu zachovalou brokovnici a vystoupá nahoru ze sklepa.
,, Jak můžeš v takové chvíli spát, přes tu tmu neuvidím ani přijíždět naše nezvané návštěvníky!“ promlouvá Liliana z vikýře na odpočívajícího Nicka: ,, Stačí, že mám ve vikýři tebe. Lepšího odborníka na vrahy už nemám, potřebuji občas svůj klid!“ pronese se zavřenýma očima Nicka a Liliana se obrátí zpět do sledovacího okénka. Nick otevře oči a pohlíží na její pozadí, prašnou cestou projíždí k domu dodávka: ,, Poplach, ujmi se brokovnice. Jdou si pro nás!“ zvolá Liliana, Nick se nahýbá energicky po zbrani a upadne z postele na holou podlahu.
Dodávka zastaví přímo před domem, vysoký statný muž v pracovním oděvu vchází do domu. Prochází halou rozlehlého domu, Liliana se spouští nepozorovaně z půdy se zbraní kolem krku. Vše zatím vychází podle plánu, Nick stojící v kuchyni zády k přicházejícímu vrahovi má upoutat jeho pozornost. Liliana se neslyšně plíží po schodech a míří na vraha, který stane jen pár centimetrů od Nicka. Jenže před Nickem se objeví další člen vraždícího dua, zachytne Nicka za tvář a probodne mu dlouhým kuchyňským nožem rameno, krev rytmicky vystřikuje z rány a nechává cáry na zdech. Liliana namíří a brokovnice vydává ohlušující výstřel, domem probleskne záblesk. Vrah, který ochromil Nicka, padne na podlahu s krvavou ránou v hlavě. Krev ohodí Nicka, který se uschová za kuchyňskou linku a domem zní neutichající střelba. Projektily z brokovnice se zarývají do kuchyňských skříní nad Nickem, který se kryje a jeho tělo zasypávají kusy dřevěných skříní. Palba utichne, Nick se zvedá z podlahy a pohlíží přes zničený stůl za vrahem. Liliana běží do hlavní haly. Palba duní, až sluch otupuje. Policistka se ukryje nahoře schodiště za silným stolem a hbitě vyměňuje nábojnice do zásobníku, prohlíží si zkoumavě spojovací chodbu k vedlejšímu schodišti. Proběhne otvorem ve zdi na schodiště, kterým sešla před chvíli před neutichající palbou. Střelec s brokovnicí se potichu vrací do zničené kuchyně, stojí přímo nad Nickem. Liliana musí začít urychleně jednat, rozběhne se a seskočí schodiště a vystřelí po muži, kterého zasáhne přímo do zad. Muž se stačí ještě otočit a vystřelit ze své zbraně, Liliana pohlíží na krvavou ránu v břiše. Padne na podlahu, zbraň ji vypadne z rukou. Nick se natahuje po porcovacím noži, který mu leží u nohou. Uchopí ho do nezraněné ruky a stane nad mužem ležícím bezmocně hlavou na kuchyňské lince, zvedne nůž do výšky a bodne muže do zátylku. Liliana leží na zádech a přes bílé tílko ji protéká krev, hledí strnule do stropu: ,, Liliano vydrž, prosím!“ pokleká nad ní Nick: ,, Nech mě tady a běž, zachráníš se!“ podává mu ruku zakrvácená Lily: ,, Bez tebe nikam nejdu!“ odpoví Nick a padne vysílením vedle ní: ,, Říkej co říkám, průstřel vydržím do rána- jdi!“ oponuje Liliana a vykašlává krev: ,, Nehnu se od tebe, vydržíš to!“ podává ji ruku Nick a stiskne ji…
Slunce po ránu pálí na vyprahlou pastvinu, dveře do domu jsou pootevřené dokořán. Před domem stojí stále dodávka s rožnutými dálkovými světly. Nad domem s hukotem proletí vrtulník, Nick otevře oči a cítí chladnou ruku ve své dlani. Otočí se na Lilianu, která leží v kaluži krve a stále pohlíží do stropu: ,, Liliano slyšela jsi to, vrtulník!“ zvedá se, ale Liliana upnutě pohlíží na někam do neznáma: ,, Liliano, prober se. Začali jsme to spolu, tak to dožijeme společně!“ cloumá s jejím tělem. Liliana se rozkašle a otočí se na bok, vykašlává chuchvalce krve z úst: ,, Neřvi tak, nikdo nás tady nenajde!“ špitne vzdorovitě a odpočívá na boku. Nick se ztěžka zvedá z podlahy, prochází vysílený halou a vyjde ven. Pohlíží na zářící slunce a modravé nebe…
,, Tady je to samá pustina, kde by se tady mohli ukrýt!“ konstatuje Warrick u vraku vozu a rozhlíží se: ,, Nasedni a jen se projedeme po okolí, třeba nás něco napadne. Vrtulník prohledává celou rezervaci z výšky!“ navrhne Grissom a společně nastoupí do terénního džípu, projíždějí po opuštěných prašných cestách v okolí.
Nick prohledává dodávku vrahů, zda nenalezne třeba příruční lékárničku. Nakloněný do vozu přehazuje kusy oblečení, přečtené noviny. Zaslechne někde v dálce projíždějící vůz, upřeně sleduje dobře přehlednou pláň kolem domu, přilehlé lesy. Zahlédne kus automobilu, který projíždí lesní cestou. Nabije brokovnici jediným posledním nábojem, přiloží ji k bystrému oku. Trochu se mu zrak kalí krví, zamíří na projíždějící vůz. Nemůže minout, protože džíp je perfektně viditelný a vystřelí. Warrick ve voze se ohlédne, zaslechne dunivý výstřel. Tmavá postava na terase nedaleké ruiny domu: ,, Zastavte, někdo po nás střílí!“ zařve ze zadního sedadla a pohlíží na dům zadním oknem. Vystoupí z domu, sleduje postavu podpírající se o kapotu staré dodávky: ,, Není to Nick, jdeme tam!“ rozběhne se Warrick přes vysoké traviny, dřevěné ohrady k domu: ,, Nicku brácho, kam to jdeš?“
Nick padne vysílením na terase, plazí se do domu: ,, Liliano našli nás, neusínej a podívej se na mě!“ zvedá z podlahy pobledlou dívku, která ho už nevnímá: ,, Neřvi. Jen jsem odpočívala, co jsi to říkal?“ otevře oči a snaží se posadit. Zakašle se a padne vysílením zpět na podlahu: ,, Ty žiješ, jsme zachráněni!“ usmívá se Nick.
Warrick přichází k opuštěnému domu, stane na terase s pootevřenými dveřmi do domu. Rukou je opatrně otevře a pohlíží na stopy krve táhnoucí se po podlaze v hale, po schodišti a do vedlejšího pokoje: ,, Nicku brácho, tak rád tě vidím!“ pokleká k Nickovi, který sedí opřený o zeď se zakrvácenou tváří: ,, Ona potřebuje doktora. Nebýt ní, byl bych už mrtvý!“ poukáže na Lilianu ležící strnule s hlubokou ránou v hrudi: ,, Ahoj princezno, seženu ti vrtulník a ten tě odveze do nemocnice. Měli jsme o vás strach!“ pohladí ji Warrick po tváři: ,, Ráda tě vidím krasavče!“ usměje se Liliana. Do domu vchází Grissom, pohlíží se slzami v očích na svoji dceru v kaluži krve: ,, Tati vše bude v pořádku, už mi zavolejte ten vrtulník. Dlouho to už nevydržím!“ pronese Liliana, Grissom si otírá oči a pokleká k ní. Warrick překvapeně pohlédne na Nicka, ani jeden z nich nechápou čeho jsou tady svědky: ,, Liliano, dceruško moje!“ obejme ji dojatě.

08.11.2008 | Autor: Kačenka | stálý odkaz

Komentáře

1 komentářů:
  • 15.11. 22:27, Wendy

    Moc hezká povídka, Griss jako taťka je dobrej:-) A jeho dcera je moc fajn, šikovná:-) No prostě paráda, píšeš moc hezky, těším se na další!


přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se