« Úvod | Činnost blogu je dočas... »

Vrah s řetezem kolem krku

po delší době vám sem dávám další příběh od Nicole
Po přístavním molu přístavu prochází postarší muž, podle ošacení námořník z některé z nákladních lodí. Ze tmy se zableskne, jak si zapaluje cigaretu, sotva se drží na vratkých nohou a opírá se o zábradlí. Pohlíží do vody a v tom si povšimne plavoucího těla na hladině, kolem krku obmotaný silný kus ocelového řetězu. Kov se zadírá do zkrvaveného krku mrtvého, podnapilý muž zaostřuje pohled. Nezdá se mu to, ale ať se snaží zavírat oči sebevíc, proud řeky unáší tělo dál po proudu. Muž se otočí a vrávoravým krokem se vzdaluje od nábřeží.
Liliana se rozhlíží zkoumavě po tmavé dodávce, ve které právě sedí. Kolem ní zakuklení členové zásahové jednotky, zbraně přiložené k bokům: ,, Liliano tak řeknu ti zhruba k čemu jsi byla přivolána. Paul Jones utekl z psychiatrické léčebny včera, těžký sadistický delikvent. Dnes kolem půlnoci nás přivolali, že na rozestavěném mrakodrapu v centru drží neznámý muž mladou dívku jako rukojmí. Za prvé chtěl výhradně mluvit s tebou a za druhé žádá vrtulník!“ vypoví velitel zásahové jednotky: ,, Paul Jones do té léčebny jsem ho dostala já. Projevily se u něj halucinace, paronie. Za jak dlouho je schopen vrtulník doletět na místo?“ oznámí klidně Liliana: ,, Neudržuje s námi trvalé spojení, tak těžko říct v jakém je nyní stavu. Vrtulník by dorazil na místo do deseti minut, ale raději jsme kontaktovali tebe!“ odpoví přes kuklu statný muž: ,, No uvidíme, ale vrtulník může být připravený k letu!“ rozhodne Liliana, velitel oddílu se domlouvá s řidičem dodávky: ,, Dojezd na místo do vteřiny, připrav se!“ poukáže na Lilianu. Dodávka zásahového oddílu zastavuje v uzavřené ulici naproti vysoké stavbě mrakodrapu v centru. Na obzoru za stavbou září světelné reklamy. Liliana vystupuje z dodávky. Nejdříve bílá lodička na jehlových podpatcích a za ní jako vždy elegantně oblečená Liliana. Krátká bílá sukně, která odhaluje dlouhé opálené nohy a tmavý lesklý top. Členové zásahové jednotky se potutelně usmívají pod kuklami, strážníci se se zájmem ohlíží. Kdo nezná Lilianu a to co se skrývá pod dokonalou maskou, která má zastírat její profesionálnost, důvtip a kriminologické postupy: ,, Vy jste kdo, všechny prostitutky jsem nařídil odvést!“ poučí detektiv z menšího policejního oddělení podřízeného. Liliana sevře ruku v pěst a uštědří mu přesně mířený úder do nosu: ,, Kapitán Liliana von Percey, to bylo za to, že jste si mě zaměnil s prostitutkou. Mohl byste mi vysvětlit, proč nevypnete majáky, řvete tady do vysílaček a snažíte se hlučně spojit s mužem nahoře. Ten člověk má schizofrenii a možná i halucinace, můžete ho rozzuřit!“ poučí ho Liliana a sundává si z nohou lodičky.
,, Co si to dovolujete, za ten nos se budete zpovídat u soudu. Nějaká přihlouplá psycholožka mi nebude říkat, jak mám vést svůj zásah!“ zařve muž držíc se za svůj přeražený hrdý nos. V pravou chvíli přichází k ostré výměně názorů Booth a dalším úderem do tváře srazí muže k zemi: ,, To je dost, že jsi mu zavřel tu hubu!“ klidně utrousí Lily a zavazuje si obyčejné tenisky: ,, V těch lodičkách by to bylo nahoře mnohem zajímavější. Vsadil bych se s kolegy po kolika minutách spadneš dolů- určitě bych sázku vyhrál!“ usmívá se Booth: ,, Ty nejdeš nahoru, hlavně když to neuvidí Grissom. Víš jak má o mě obavy!“ vydává se odvážně policistka ke staveništi: ,, Rozmysli si to, to půjde dost těžce utajit. Snímají ten zásah všechny televize v Las Vegas!“ upozorní na přítomnost kamer, které jsou jim hned v patách.
,, Musím nahoru, nebudeme riskovat, že ho světla a reproduktory rozčílí. Musíš je vykázat nebo to budeš potom vysvětlovat otci!“ odpoví Liliana a hbitě vbíhá do pracovního výtahu třicetipatrové budovy. Booth cítí do jakého byl pasován postavení. Toreadora v aréně lačných novinářů s fotoaparáty a kamerami. Při představě svého boje se oklepe.
Pracovní výtah stoupá rozestavěnými patry do výšky, Liliana pohlíží dnem výtahu do hluboké tmavé díry. Sleduje raději pohledem tmavou oblohu, odjistí si střelnou zbraň v koženém pouzdře a dopíná si neprůstřelnou vestu. Výtah zastaví na střeše vysokého mrakodrapu, policistka nazvedává vchod do výtahu. Vychází na střechu. S hnědými kudrnatými vlasy si pohrává chladný vítr, který rozechvívá celou budovu: ,, Paule jsem zde, jak jste si přál. Víte co pustíte tu dívku a vezmete si mě za rukojmího!“ promlouvá k muži, který míří zbraní na mladou dívku, která sedí schoulená v rohu střechy: ,, Doktorko moment já uznám, kdy ji propustím!“ otočí se k ní a snaží se mít hlavní a rozhodující slovo. Muž naznačí zbraní, že má Liliana usednout klidně vedle držené rukojmí. Liliana se opatrně přemisťuje, nad nimi se zjeví vrtulník novinářů. Dívka využije situace a udeří únosce do hrudi, muž se prohne bolestí a snaží se ji srazit k zemi. Liliana se mu snaží vytrhnout zbraň z rukou, bojují spolu. Zbraň chvíli směřují přes okraj zábradlí, nahoru nad hlavy a dolů. Zazní výstřel a muž se kácí k zemi s krvácející ránou v boku. Policistka stojí se zbraní v rukou: ,, Konec Paule!“ pronese odevzdaně, muž na ni pohlíží: ,, Maminko!“ vztahuje k ní ruce: ,, Paule poslouchej mě, to k tobě mluví zase ty hlasy!“ drží ho v náručí, na střechu domu vybíhá lékař: ,, Postarejte se o něj, doktore!“
,, Stop už ani krok, chtěla ses nepozorovaně vytratit. Dcero jen mluv, jak je možné že moje dcera riskuje svůj život a vyleze na mrakodrap za vrahem?“ odhalí Lilianu plížící se kolem svoji kanceláře Grissom, Liliana se narovná a má svůj charakteristický soucitný výraz: ,, Je to moje práce a měla jsem vše pod kontrolou. Kdyby tam nebyli hned novináři, nedozvěděl by ses to. Zvyknul sis příliš sledovat televizi, omezím ti to!“ pronese odevzdaně Liliana v jeho kanceláři: ,, Neměla jsi v popisu práce chodit nahoru za tím šílencem. Nemohla by si jen kvůli mně omezovat risk na minimum. Nechci o svoji dceru přijít!“ káže ji Gil: ,, Budu se snažit. Zakázal jsi mi svoje pohledné podřízené a nyní i adrenalin v práci, co mám čekat příště?“
,, Zákaz intimních styků s mými podřízenými stále trvá. Čekej omezení v tom, co uznám za vhodné a neodmlouvej!“ připomene s nataženým prstem k Lilianě otec: ,, Omlouvám se, že ruším výchovnou lekci. Liliano, máme pro tebe vraždu, Warrick a ty provedete výzkum v terénu!“ vchází do kanceláře Catherine, Liliana sleduje bouřlivou reakci otce za svým psacím stolem: ,, Varuji vás oba. Tak běž!“ dává Lilianě poslední sbohem. Liliana vchází do šaten a převléká se, Warrick využije situace a přitulí se k ní, líbá ji po krku: ,, Co to děláš. Pokud vím, jsi ženatý a to co se mezi námi stalo, byl jen flirt!“ otočí se k němu tváří, on ji hladí rukama po pozadí: ,, To, že jsem ženatý není nemoc. No tak Liliano, jednou naposledy si to zopakujeme!“ přitiskne ji na své tělo: ,, To bylo naposledy, co jsi mě dělal milostné návrhy a laskavě uklidni se. Pojedeme k té vraždě!“ dopne si Liliana poslední knoflík u vínové saténové košile a odchází. Warrick naštvaně udeří dvířky od své skříňky.

,, Myslel jsem si, že jsi to ty. Přišla sis promluvit o tom, proč jsem ti neřekl, že mám dceru ve tvém věku?“ pozvedne Grissom oči k Sáře, která ho mlčky sleduje a usedá ke stolu naproti němu: ,, O tom také. Proč tvoje ctěná dcera trápí Grega, zlomila mu srdce?“ optá se soucitně Sára: ,, To snad je mezi ní a Gregem. Nebo se ti postěžoval. Pokud vím, ona mu to vysvětlila a to on si usmyslel, že ji získá za každou cenu zpátky je jeho výmysl!“ hájí svoji dceru Gil:
,, To máš pravdu, že je to jen mezi nimi. Akorát mě trápí, když najdu Grega v šatně a pláče pro ni!“ rázně zaútočí Sára: ,, Nech ho, aby si to s ní vyřešil sám. Nebudu své vlastní dceři říkat, co by měla dělat. Jestli něco proti Lilianě máš osobního, řekni mi to!“ odpoví Grissom: ,, Je mi jasné, že se ji budeš zastávat. Nemá cenu mluvit s tebou o ni ani o nás dvou, tvoje dceruška je pro tebe nejdůležitější!“ rozhodne žárlivě Sára a odchází z jeho kanceláře. Grissom jen negativisticky pokyne hlavou a dál se věnuje čtení rozečtené knihy. Pohlédne s úsměvem a soucitem na vystavenou fotografii na svém pracovním stole.
,, Liliano ublížil jsem ti. Omlouvám se za to, nemusím říkat za co!“ přeruší Warrick hradbu mlčení mezi nimi cestou na místo činu, Liliana na něj pohlédne: ,, Co jsi říkal, přeslechla jsem tě!“ optá se nesoustředěně: ,, Slyšel jsem, že si se rozešla s Gregem. Proto spolu nemluvíte?“ pokračuje Warrick: ,, Ano rozešli jsme se, Greg to ode mě moc nepřijímá. Je uražený, nekomunikuje se mnou a asi mě už i proklel!“
,, Můžeš mi něco vysvětlit, když chci s Nickem promluvit o tom vašem společném únose, mlčí a odmítá o tom mluvit. Proč?“ obrátí se na Lilianu ve vestě : ,, Nemluví o tom ani jeden z nás, uzavřeli jsme dohodu. Co bys mi řekl o Nickovi, když jste prý nejlepší přátelé?“ zajímá se Liliana: ,, Já věděl, že se zeptáš. Vládne mezi vámi takový zvláštní vztah. Vypadáte jako dobří přátelé, ale jako byste spolu někdy flirtovali. Počkej, ty si tajně myslíš na Nicka, že mám pravdu?“ rozesměje se Warrick, Liliana uhne očima ven z vozu: ,, Jestli mu to řekneš, tak tě nechám přeřadit na to nejvzdálenější místo na planetě!“ varuje Lily bojovně: ,, No to si děláš srandu. Ty jsi mu to neřekla, že máš o něj zájem. Bohužel ti musím říct, že Nick má známost. Ne nemusíš být zničená, moc jim to dlouho nefunguje. Ona ho neustále podvádí. Z nepochopitelného důvodu se s ní nerozejde!“ vysvětlí kolega: ,, To mám za ním přijít a říct milý Nicku, miluji tě a vrhnout se mu kolem krku. S tebou to bylo jednodušší, neustále ses mi díval na zadek!“ vtipkuje Liliana: ,, No takový způsob byl zrovna nevolil. Nech to všechno na mě, trochu se ho na tebe poptám- jak si vedeš!“ nabídne se Warrick: ,, To bys pro mě udělal?“ zvážní Liliana: ,, No tak zeptám se ho jednoduše, zda se mu líbíš a dám ti vědět. Staň se znovu tou sebevědomou, tvrdou kriminoložkou jsme na místě činu!“
Přístav rybářských lodí v jižní části města. Liliana s Warrickem vystoupí z vozu, policistka se začne nekontrolovatelně usmívat při pohledu na oblastního strážníka s obvázaným nosem, snaží se smích zadržovat: ,, Dobré ráno detektive, on vás ten smích přejde u soudu!“ řekne nenávistně policista: ,, Budete nám muset ten trest rozdělit, agent Booth vás udeřil také a v mém případě bych to kdykoli zopakovala!“ pronese bojovně Liliana: ,, Máte opět Johnssi nějaký problém, tady policistka světového formátu mě pověřila zastupováním při kontaktu s veřejností. Bral bych to jako poctu, že vám mohla detektivka její chvály rozbít váš ctěný nos!“ vmísí se do hovoru Booth a odvádí Lilianu v doprovodu kolegy: ,, To jsi mu opravdu ten nos zlomila ty, nezdáš se!“ rozesměje se Warrick: ,, Co jsem měla dělat, když si mě spletl s prostitutkou. Byl to takový rychlý a přesný úder!“ pochválí si sama svoji práci Liliana.
,, Mohla by ses laskavě soustředit, dnes časně z rána byl rybáři z moře vyloven muž a ten měl kolem krku toto…!“ pozvedá do rukou silný ocelový řetěz: ,, Jako tím měl být zatížený?“ optá se Liliana: ,, Ne měl ho volně obmotaný kolem krku, neměl ho zatížit. Podle všeho ho tím někdo škrtil- to jsou věci. Já bych to mít kolem krku nechtěl mít, mimochodem čistá ocel ze Švédska!“ vysvětlí Booth: ,, Můžeme to na tobě v laboratoři vyzkoušet, že bys byl takový pokusný králíček. Neřekl jsi mi jak je na tom ten muž?“ poplácá ho po tváří kolegyně:
,, Dáváš mi nesmyslné dotazy a já nerozlišuji, co je důležité a co ne. No ten muž přežil, ale měl neskutečné štěstí a je v místní nemocnici!“ pronese po chvíli rozverné komunikace Booth: ,, Proč si ho už nevyslechnul a mě taháš od práce?“ pošeptá Liliana a upravuje mu kravatu: ,, Co bys asi řekla, upadl díky podchlazení a krvácení do šoku. Raději zkus zjistit něco o tom řetězu. Ty si s ním určitě poradíš!“ poplácá ji po ramenou a podává ji zajištěný řetěz v igelitovém vaku.
,, Gregu ruku nahoru, potřebuji někoho tvého vzrůstu na malý experiment!“ nabídne po návratu z terénu Liliana s přehozeným řetězem přes rameno: ,, Konec znakové řeči. Souhlasím s tvým návrhem!“ povstane Greg z křesla v odpočinkové místnosti, prochází kolem ní ven na chodbu: ,, On promluvil, zázrak!“ uzná sama pro sebe Liliana a klidně za ním přichází do laboratoře: ,, Jsi si jistý svým rozhodnutím. Otoč se zády ke mně, ať se děje cokoli nebudeš se mi bránit. Moment!“ promlouvá ke Gregovi a vyprostí řetěz z ochranného vaku a snaží se ho uchopit do rukou: ,, Liliano já věděl, že zmoudříš a neubráníš se svojí touze po mně. Dělej si se mnou, co chceš!“ rozněžněle pronese Greg a zavírá oči a nastavuje svoje tělo Lilianě.
,, Nevím, jestli to bude podle tvých představ!“ upozorní Liliana s napnutým řetězem v rukách, přistoupí k němu zezadu a obmotá mu chladný věnec oceli kolem krku: ,, Netušil jsem, že se ti líbí zrovna takové praktiky, ale má to něco do sebe!“ uzná Greg.
,, No už notnou dávku času vás sleduji a z dálky to vypadá dost obscénně. Mám tady dalších pět identických případů. Od našeho posledního se to liší v tom, že oběťmi byly vždy ženy. Když jste si zrovna hráli s náhradním řetězem, prozkoumala jsem ten náš pravý řetěz- nalezla jsem na něj DNA našeho muže z nemocnice, ale i jednu neznámou. Prověřila jsem ji v programu a mám majitelku. Victoria Seheltan, prostitutka!“ oznámí Catherine a předává Lilianě spis: ,, Tak náš vrah za jednu noc přepadl dva lidi- tu holku s našim mužem. Měl nejdříve políčeno jen na ni, ale připletl se k tomu náš muž!“ přemýšlí Liliana a sundává řetěz z Gregova krku: ,, Nechám ještě prověřit otisky na tom řetězu, ale pochybuji že by tam voda zanechala použitelné stopy!“ rozhodne Liliana: ,, Ale musím uznat, že ti to Gregu slušelo s tím řetězem!“ usmívá se Catherine: ,, To bylo všechno?“ otočí se zklamaně Greg k Lilianě: ,, To víš, že ano. Čekal jsi toho víc, bohužel tě musím zklamat!“ opouští Liliana laboratoř a zanechává tam Grega samotného. Ten si zhluboka oddychne, dopne si košili až ke krku a smutně Lilianu následuje.
,, Brácho tak nástup do noční směny, co tak zničeně. Máme velký případ a ty se tváříš jako bys měl každou chvíli umřít!“ vítá Nicka Warricka po ukončení svojí denní směny: ,, Dnes ráno Paulu přivezl nějaký další její tajný milenec. Ale to už jsem si nenechal líbit. Řekl jsem, jak se ti bude zamlouvat, až ji začnu podvádět já!“ vypoví Nick, Warrick si obléká košili a pozorně mu naslouchá: ,, Měl ses s ní už dávno rozejít. Tady by o tebe stálo žen, měl by sis najít někoho, komu na tobě bude záležet a hlavně bude ti věrný. Zachovej se konečně jako chlap a skonči to s Paulou!“ poradí mu znalecky přítel: ,, To mi říkáš nějaké novinky, kdo by tady o mě stál. Byl jsem už dlouho sám a nějak samotu těžce snáším, ale už mě to opravdu nebaví, jak mě na každém rohu podvádí. Co jsi to říkal, že máme velký případ a co Liliana?“ zajímá se Nick: ,, Rozejdi se s ní. Vy jste dvojice- ona se ptá na tebe a ty zase na ni. Ptala se na tebe, že prý bez tebe je ten den nějak smutný. Já tu holku obdivuji, ráno zlomila nos takovému samolibému strážníkovi z okresu, ráno byli jejího zásahu plné noviny a televize. Ta holka snad má nějaké bateriové dobíjení, neodpočívá a výkon dvě stě procent!“ podiví se Warrick: ,, Fakt se na mě ptala. To mi říkej to, co předvedla, když nás unesli. Nemám slov. Jak si to myslel, že by tady z mých kolegyň někdo o mě stál!“ usedne vedle Warricka Nick zvědavě: ,, Hele něco ti poradím, dívej se víc kolem sebe a uvidíš!“ zašeptá mezi dveřmi kolega: ,, Hele princezno, ještě jednou tě uvidím s tím řetězem a neručím za sebe!“ volá za procházející Lilianou s úsměvem.
,, Liliana von Percey, mám pro vás doporučený spis z Francie. Zde váš podpis!“ zastaví Lilianu poštovní doručovatel. Liliana mu podepíše zásilku úhledným písmem a přebírá objemnou obálku.
,, Co je s tebou, Liliano!“ pohlíží na bledou Lilianu Nick. Ona pomalu usedá na židli, nevnímá jeho slova a jen v rukou svírá rozevřenou dopisní obálku: ,, Ne jsem v pořádku. Na chvíli si jen odskočím a potom máme práci!“ nechává Liliana obálku položenou volně na stole, opouští společnou místnost a odbíhá na toalety. Nick postaví na okraj stolu hrnek s kávou, přisune si k sobě balík a z jeho útrob vyndává spis. Pročítá si ho. Otočí na další stranu s ilustrativními fotografiemi, podle nich si uvědomuje, co tak Lilianu vyvedlo z rovnováhy.
Po lesní cestě kráčí dva strážníci, míjejí líně plynoucí řeku klikatící se mezi kameny. Policista schází po příkré lesní stráni. Na břehu leží něco zabaleného v igelitové plachtě. Muž prsty přejede po vrstvě plastu, pohlíží zkoumavě na krev na svých rukou. Opatrně odhaluje jednotlivé vrstvy igelitu. Pohlíží na pobledlou ženskou tvář, promodralé rty. Leží ve svém hrobě klidně, uzavřené oči a ruce položené volně na prsou. Policista přiloží dva prsty k hrdelní žíle, slábnoucí tep: ,, Volej sanitku, ona ještě žije!“ zvolá vítězoslavně…
,, Liliano jsi v pořádku!“ klepe na dveře toalety Nick: ,, Běž prosím pryč, přijdu za chvíli!“ odpoví mu dívčin hlas přes uzavřené dveře: ,, Tak dobře, kdyby sis potřebovala o něčem promluvit, můžeš kdykoli se mnou. Počkám na tebe ve své laboratoři, prověřím zatím otisky na tom řetězu!“ odpoví Nick a tiše odchází chodbou. Liliana na sebe pohlíží do zrcadla, omyje si obličej osvěžující chladnou vodou. Otírá si rozmazané tmavé oči od řasenky, zhluboka se nadechne a vychází ze svého úkrytu.
,, To jsi ty. Už je ti lépe, otři si ty oči. Mám raději, když mě bavíš těmi svými vtipy!“ podává ji papírový kapesník, Liliana ho vezme do rukou a otírá si tmavé oči a slzy: ,, Moc se ti omlouvám, nějak nemám svůj den. Ty jsi četl ten spis co, neříkej o tom prosím Grissomovi!“ požádá Liliana.
,, Nemusíš mít obavy, zbytečně by ho trápilo. Měla bys k tomu soudu s tvým manželem jít, bez tebe ho propustí podmínečně z vězení!“ řekne Nick a obejme ji: ,, Nemohl bys mě tak chvíli držet?“ požádá Liliana v Nickově náručí: ,, Jak dlouho budeš chtít!“ pošeptá Nick a přitiskne ji pevně k sobě: ,, Chceš si o tom promluvit. Na tu analýzu otisků máme celou noc, Grissom už dávno odešel domů!“ nabídne Nick a zhasne světlo v laboratoři, odchází s Lilianou do její kanceláře.
,, Poznala jsem svého manžela Christiana na policejní univerzitě. Byl to ideální muž statný, tmavovlasý, modré oči. Vzali jsme se po dvou letech, ale moc dobře jsem věděla o jeho častých nevěrách. Když nad tím přemýšlím. Nevím, proč jsem si ho brala. Samozřejmě měl mnoho milenek, i když jsme byli manželé. Bydleli jsme v řadovém domku na předměstí Lyonu, byl slunný den. Vracela jsem se z práce, sloužila jsem jen pár měsíců u místní policie.
Když jsem otevřela dveře, poznala jsem hned, že je opilý. Oznámila jsem mu, že požádám o rozvod a odejdu od něj i s dětmi. Uchopil kuchyňský nůž a dvakrát mě bodl přímo do prsou, ale naštěstí se čepel zlomila o klíční kost. Zabalil mě do igelitové plachty a odhodil v lese. Ležela jsem tam tři hodiny, moji vlastní kolegové mě tam nalezli. Kdyby přišli jen o pár vteřin později, umřela bych. Zní to hrozně, když to říkám tak chladně?“ vypovídá u šálku kávy Liliana, Nick tomu všemu jen tiše naslouchá: ,, Nevím, co mám říct. Neslyšel jsem nikdy mluvit někoho, kdo přežil vlastní smrt. Kde jsou nyní tvoje děti?“ odpoví Nick: ,, Když jsem tam jen tak ležela a pomalu umírala, cítila jsem takový zvláštní klid. Představ si, že jsem cítila i ten nejslabší vánek na své tváři. Leona a Christian žijí většinu času u příbuzných ve Francii, ale už zítra přijedou za mnou. Proto jsem koupila takový velký dům, aby tu mohli žít se mnou. Bohužel to bude další velké překvapení pro Grissoma, vnoučata!“ usměje se Liliana: ,, Až se toto Grissom dozví, chtěl bych vidět jeho výraz. Nikdy by si nepřipustil, že bude mít dceru, domov a dokonce vnoučata. Jak zvládáš svoji těžkou práci a k tomu být matkou?“ zasní se Nick: ,, Bude to překvapení, bude snad nadšený. Nezvládám to, ale moje děti to pochopili rychle. Leonka mi jednou řekla, že snad ani nemohu nikdy umřít, když dělám práci Boha. Mstím prý nespravedlnost a ty, kterým někdo ublížil!“ odpoví Liliana a dopije poslední doušek kávy.
,, Promiň, otec kontroluje svoji ctěnou dceru, zvednu to!“ vibruje mobilní telefon v Lilianině kapse, přijímá kontrolní telefonát od otce: ,, Ano zrovna snímáme otisky z toho řetězu, Nick. Chceš s ním mluvit? Je ti jasné, ale že nás zdržuješ od práce. Dobrou noc otče, ano ráno skončím!“ ukončí hovor s úsměvem Liliana: ,, Tak bychom se mohli věnovat tomu případu!“ navrhne Nick a vrací se do laboratoře.
Nick si nasadí rukavice a vloží řetěz do speciálního přístroje, uzavře dvířka a dovnitř proudí šedý plyn: ,, Ještě uvažuješ, že si podáš přihlášku do mého speciálního oddělení?“ optá se Liliana a sleduje přes sklo zabarvování povrch řetězu, odhaluje několik viditelných otisků prstů: ,, Ještě stále nad tím přemýšlím, když vidím tebe v akci ztrácím jistotu. Možná patřím tady do laboratoře a ne do terénu mezi agenty a detektivy!“ odpoví Nick: ,, Nikdy to nebudeš vědět, dokud to nezkusíš. Grissom by ti řekl, pokud je tvým životním cílem nosit oblek, odznak a každý den být v ohrožení života, zkus to!“ zavtipkuje Liliana: ,, Musí to být adrenalin, pohlížet do očí vrahovi, který tě chce zabít. To tady v laboratoři nezažiju, ale když jsem viděl kandidáty do týmu- Dereck Morgan od FBI a další, co bych tam dělal!“ povzdychne Nick.
,, Občas se některým detektivům ani nepoštěstí zažít ten pocit adrenalinu, protože jsou hned mrtví. To jsou všechno speciálně vyškolení odborníci, ale je zapotřebí i někoho racionálnějšího- bez doktorátů a titulů. Hlavně, ale vše závisí na mě. Kromě toho potřebuji odborníka a jsi můj horký kandidát!“ řekne Liliana: ,, Moc mi věříš, abych tě nezklamal. Čím víc mě přemlouváš, tím víc mám chuť si tu přihlášku podat. Ráno to oznámím Grissomovi, tak máme tady izolované otisky. Porovnám je s databází a z otisky, které jste sejmuli obětem a tomu muži z nemocnice!“ sejme z řetězu dva páry otisků: ,, Sloužím už dva dny v kuse, noční i denní směny. Musí se ten tým sestavit co nejdříve, jako jediný odborník na masové a sériové zločiny se nezastavím!“ usedne na židli u pracovního stolu Liliana a rozpustí si vlasy stažené do culíku: ,, Obdivuji tě, ale měla by sis odpočinout. Takové tempo dlouho nevydržíš. Ještě si mi neřekla, kde jsi vzala tolik peněz- drahé oblečení, vozy a ten dům?“ přisedne si k ní Nick: ,, Chtěla jsem to před vámi utajit, ale asi by se mi to dlouho nedařilo. Zdědila jsem po strýci nemovitosti a hotely po celém pobřeží Francie, jsem hodně bohatá!“ usmívá se Liliana: ,, Ty si děláš srandu. Neříkej, že jsi multimilionářka. Nemáš důvod pracovat u policie, proč to děláš. Myslím, že právě to co jsi zažila a v každé oběti, nalezeném těle vidíš kousek sebe?“ položí základní otázku Nick: ,, Multimiliardářka. Zatýkat a odhalovat zločince je to jediné, co umím. Dovedeš si mě představit, že bych jen vysedávála doma a nudila se!“ zašeptá Liliana a přechází k počítači, ve kterém se porovnávají otisky z řetězu.
,, Tak byli tam otisky té Victorie Sehltan a zároveň našeho muže z nemocnice!“ podiví se soustředěně Liliana: ,, O co jde. Byl tím řetězem napaden, museli na něm být jeho otisky!“ nechápe Nick: ,, Ty otisky byly na konci toho řetězu, když ho uchopí do rukou a drží kolem něčího krku. On není obětí, ale vrahem. Ironií je, že ztratil paměť a má i vlastní rodinu, ale my nevíme,kde je ta žena, kterou tím škrtil!“
,, Nicku kde je Liliana. Dobře, že jste mě kontaktovali!“ přichází uprostřed noci Grissom, kterého jeho podřízení přivolali podle závažnosti případu: ,, Jela do nemocnice za podezřelým. Chce prověřovat vše, co souvisí s tím mužem. Procházel jsem i hlášení od policejních stanic a nemocnic, zda nenalezli jeho oběť- bezvýsledně!“ oznámí Nick: ,, Než bude zřízeno speciální oddělení vražd, budeme mít hodně práce. Vrazi nám začali masově vraždit- ověřuj to, co Liliana zadala!“ usedne za svůj pracovní stůl v kanceláři: ,, O tom bych s tebou chtěl mluvit, měl bys vědět o tomhle!“ podává Nick svoji přihlášku do výběrového řízení do speciální jednotky oddělení vražd: ,, Chceš přestoupit k oddělení vražd, Nicku celé roky jsi tady v laboratoři. Co tě k tomu vede?“ pohlédne vyčítavě na podřízeného: ,, Neber to tak, že mě tady moje práce nebaví, ale chci to vyzkoušet. Láká mě adrenalin, riziko. Doufám jen, že budu mít tvoje svolení. Raději půjdu pracovat!“ odchází zkroušeně Nick.
,, Gile ten muž má neustále amnézii, neřekne nám vůbec nic. Nepamatuje si ani na svoje jméno. Musíme se spolehnout, že budeme objíždět všechny jeho nemovitosti a najdeme ji tam. Vrah jako on se nerad vzdaluje od svého domova!“ přichází Liliana přímo z nemocnice.
,, Něco jsem zjistil. Ten váš muž vlastní starý dům po rodičích, je to samá pustina. Stalo by za to, ho prověřit!“ přichází Nick: ,, Dobře pojedeš se mnou a zásahová jednotka ať je přichystaná!“ rozhodne Liliana: ,, Dobře, ale Liliano pokud tam něco najdete zavolejte mi!“

Nad vysokými horami svítá. Opuštěnou silnicí mezi vyprahlými pláněmi projíždí džíp, zabočí na prašnou cestu klikatící se mezi poli: ,, To mi nejde do hlavy, že s tím řetězem odtud se dostal neznámým způsobem až do Las Vegas!“ komentuje klidnou divokou přírodu Nick.
,, Choré mozky a postupy vrahů jsou vždy nevypočitatelné!“ odpoví Liliana a sundá si z očí tmavé sluneční brýle: ,, Támhle ten dům by měl být ten náš. Vypadá to, že tady někdo žil. Možná měl náš vrah takový malý úkryt!“ pohlíží na malý venkovský dům uprostřed pustiny Liliana: ,, Podíváme se dovnitř!“ urazí násilím Nick zámek na vchodových dveřích a vcházejí do ponurého domu. Okna jsou uzavřená a dovnitř nevniká ani paprsek světla. Liliana podává Nickovi střelnou zbraň: ,, Tady máš, kdyby náhodou. Zamíříš a vystřel, ale pozor má zpětný ráz. Podívám se do kuchyně a ty můžeš jít nahoru!“ Nick stoupá po schodišti do prvního patra, na stěnách jsou obrazy pokryté prachem. Vchází do prvních dveří po své levé ruce. Ložnice. K mohutné posteli jsou připevněné popruhy a ocelové řetězi, Nick pořizuje několik fotografií a prověřuje povrch postele: ,, Krev!“ pronese pro sebe a odebírá vzorky.
Liliana s připravenou zbraní prochází kuchyní, rozhlíží se po oprýskané kuchyňské lince. Pootevřenými dveřmi ji sleduje neznámá osoba, hluboký povrchový dech a zašpiněná ruka se prodírá dveřmi ven. Dlouhé tmavé ruce obkrouží Lilianu kolem pasu, vtáhnou ji do skříně. Dívka se brání a snaží se z rukou vysmeknout, dveře se s hlasitým bouchnutím za nimi uzavřou. V místnosti je tma, Liliana jen pociťuje cizí ruce na svém těle a hrdle. Snaží se vymanit útočníkovi, ale rozměry malé místnosti ji to neumožňují. Muž ji tlačí k sobě řetězem jako u předchozích obětí, policistka se ho snaží strhnout z krku.Udeří do týlem do obličeje, Lily cítí jak ji po krku stéká vrahova krev. Upnutí řetězu se uvolní, dívka se muži vysmekne a bezmocně se snaží otevřít dveře: ,, Nicku!“ volá bezmocně, muž ji prohodí skrz dveře. Proletí vzduchem, dopadne ztěžka na kuchyňský stůl. Hlavou narazí do skříně se skleněným nádobím, sype se hlučně z polic na podlahu. Nick zaslechne v prvním patře rachot, sbíhá po schodech do přízemí. Dveře vedoucí do kuchyně jsou uzamčené, skleněnou výplní spatří dva bojující těla. Nick vyběhne ven z domu, přibíhá k oknům vedoucím do kuchyně. Muž opět škrtí Lilianu, padnou společně na stůl s kusy skleněných střepů. Liliana se snaží odrazit od zdi, shodit útočníka ze sebe. Z okna vedoucího do kuchyně se sype další sklo, Nick vyskočí do okna. Vrah se pevně přidržuje na Lilianině krku, Nick se ho snaží odtrhnout. Natahuje se po sekáčku na maso ve vyražené zásuvce, uchopí ho do rukou a rozmáchne se. Mocná zbraň proletí vzduchem, zabodne se muži přímo do vlasaté části hlavy. Vrah padne na podlahu obličejem do střepů, Lily si strhne z krku řetěz: ,, Děkuji!“ vrhne se Nickovi do náruče a vášnivě ho políbí. On ji vášnivě polibky oplácí, přešlapují v roztříštěném skle. Nick pomalu odemýká klíčem dveře, prochází halou. Stoupají líbající se po schodišti do patra: ,, Kam to jdeme?“ zašeptá Liliana a ladně couvá před Nickem. Nick ji opře o dveře vedoucí do druhé ložnice, dveře se otevřou. Liliana mu sundává hbitě vestu, vysvléká mu košili a odhodí ji na podlahu. Objímají se, padnou na postel a vášnivě se líbají.
,, Neslyšela jsi náhodou auto, oblíkat přijel na kontrolu Greg!“ pohlédne mezerou v okně Nick a zvedá z podlahy kalhoty a ostatní svršky oblečení: ,, Nesmí nás najít, vyváděl by. Honem pomohu ti s vestou!“ dopíná Liliana ve spodním prádle Nickovi košili, natáhne mu přes hlavu vestu: ,, Jde nahoru, schovej se do skříně a doobleč se!“ zasune Nick Lilianu do skříně v ložnici i s jejím oblečením. Greg prochází chodbou a zkoumavě pohlíží do jednotlivých pokojů, Nick na sebe pohlédne do střípku zrcadla visícího na zdi: ,, Gregu co ty tady, Liliana tady není!“ brání mu rukou ve vstupu do ložnice, Greg zkoumavě pohlíží na rozestlanou postel: ,, Kde by byla, Nicku měl jsem vás přijet zkontrolovat. Mohl bys mi vysvětlil, kdo rozválel tu postel!“ násilím se cpe Greg do ložnice, pohlíží na povlečení a zpod postele vytáhne rudou lodičku, která evidentně patří Lilianě. Liliana všemu přihlíží ze šatní skříně, potmě si obléká letní tílko a dopíná džíny. Nadzvedne pohled nad sebe, ucítí něco za sebou. Jako by ji něco mířilo něčím ostrým mezi lopatky, opatrně se otáčí a pohlíží na vyprahlé mumifikované ženské tělo: ,, Pane bože!“ obrátí se opět tváří ke dveřím. Rozrazí dveře skříně, Gregovi z rukou vypadne její lodička, Nick si hlasitě odkašle a nejraději by někam zmizel.
,, Gregu co tady děláš. Představ si mrtvola ve skříni, prověřovala jsem tam důkazy!“ usmívá se tupě Liliana a snaží se zachránit z této nepříjemné situace: ,, To jsi byla v té skříni bez osvětlení, ztratila si lodičku asi jak si se ponořila do toho vyšetřování!“ podává ji botu Greg, dívka ji opatrně vyprostí z jeho dlaně, opatrně usedne na okraj postele a obouvá si botu. Lůžko zchátralostí se pod ní prohne, upadne jedna z podpěr. Greg pohlédne skepticky na Nicka a na Lilianu: ,, Tak to musela ta postel dostat hodně zabrat. No nic raději počkám dole!“ rozhodne Greg a schází do přízemí, zkoumavě z dálky pohlíží na mrtvého muže v kaluži krve a z temene mu ční sekáček.
,, Myslíš, že nás podezírá?“ povstane Liliana a políbí Nicka na rty: ,, Zahrála si to prvotřídně, běž ho zaměstnat a já zajistím důkazy!“
Liliana schází do přízemi, Greg stojící nad mrtvým tělem na ni pohlédne. Zachytne ji křečovitě za předloktí, odvádí ji z domu ven: ,, Co to do tebe vjelo, bolí to!“ naříká dívka s vykloubeným předloktím: ,, Co mezi vámi je, spíš s ním. Opustila si mě kvůli němu, přiznej se!“ cloumá žárlivě s Lilianou: ,, Jsi jako posedlý, rozešli jsme!“ řve Liliana a k žárlivé scéně přichází Nick: ,, Gregu pustíš ji, jak se to k ní chováš. Proč se jako chlap nezeptáš přímo mě!“ odtrhne ho od dívky a pohlíží mu do tváře: ,, Podívej jak se tě zastává, jestli pak víš že měla poměr i s Warrickem. Mám se zeptat přímo, dobře. Spíš s moji bývalou přítelkyní, že se nestydíte přímo na místě vraždy?“ optá se Greg, Nick mu nemíní na tyto žárlivé otázky odpovídat a odchází zpět k domu: ,, Od dnes už nejsi můj přítel, protože toto si přátelé nedělají. Neodpověděl jsi mi na otázku ty zmetku!“ volá zdorovitě za Nickem, který se zastaví v kroku. Otočí se ke Gregovi, přichází k němu: ,, Nepřipadá ti to nedůstojné. Jak si mi to řekl, zopakuj to Gregu!“ pronese uraženě a udeří ho pěstí do tváře, Greg se drží za krvácející nos a pohlíží na odcházejícího Nicka. Rozběhne se za ním, srazí ho k zemi a škrtí ho. Přetahují se v prachu, Greg s krvácejícím nosem a Nick s natrženým rtem: ,, Tak dost Gregu hned odjedeš. Už tě nechci vidět nebo tě nahlásím, že mě pronásleduješ!“ zvedá Grega z Nicka a odhodí ho na kapotu jeho služebního vozu: ,, Ještě jsme neskončili, zabiju tě!“
,, Jsi v pořádku. Ošetřím ti to a nahlásíš, kdo ti to udělal a nebudeš ho krýt!“ otírá Nickovi krev ze rtů: ,, Nech to být, poslední dobou ho nepoznávám. To byl tak žárlivý vždycky, ale nakonec měl pravdu s tím poměrem. Mohla bys pro mě něco udělat?“ přidržuje Nick: ,, No co pro tebe mohu udělat?“ odloží mu ze rtů vatu s dezinfekcí: ,, Polib mě!“ odpoví a začnou se vášnivě líbat. Grissom přijíždí po zprávě od Nicka na místo činu, pohlíží překvapeně na Lilianu s ledem na modřině přes celé čelo a Nicka s krvácejícím rtem sedět na terase domu.
,, Co se to tady zase stalo?“ pobaveně se usmívá: ,, Já byla napadena tím vrahem a Nick pro změnu žárlivým Gregem. Tati musíš mu domluvit, chová se jako blázen!“
,, Nevíš náhodou, kde se zpozdil Greg. Nenastoupil na noční směnu, mám o něj obavy!“ přichází k večeru Sára za Grissomem: ,, Nevím kde je nyní, ale jen vím, že ráno napadl Nicka. Kdyby si na něj narazila, pošli ho hned do moji kanceláře!“ odpoví chladně Gil. Chodbou se ozývá hysterický řev, neutichající rachot padajících lahví a smích. Grissom vychází v závěsu za Sárou na chodbu. Greg s lahví vodky v rukou se opírá o zeď v podnapilém vztahu: ,, Wau dostanu důtku Grissome, dej mi jich třeba deset!“ hltá alkohol přímo ze sklenice: ,, Gregu co to děláš, máš být už dávno v práci. Kolik si toho vypil?“ podpírá ho aktivně Sára, ale on o její pomoc nestojí: ,, Ty o tobě nebudu ani mluvit. Nechtěla bys mě uložit, jsem úplně opilý a mohla bys toho využít. Chceš mi přece už dlouho vlézt do postele. Hodně jsem toho vypil!“ mrští lahví o podlahu, sklenice se roztříští na několik kusů. Sára na něj šokovaně pohlíží, co je schopný udělat v zoufalství a každého urážet, kdo mu chce pomoct. Odchází se slzami v očích: ,, Tak to bychom měli. Grissome omluv mě za to, ale jsem tak nešťastný. Já ji miluji, nemohu bez ní být!“ vrhne se Gilovi do náruče: ,, Warricku pomoz mi s ním. Necháme ho vyspat v lékařské místnosti, nesmí ho vidět Ecklie!“ přivolává si Gil kolegu a společně odvádí zpupného Grega do místnosti, kde ho položí na pojízdné lůžko: ,, Warricku z tebe je mi taky zle. Jsi hotová dokonalost. Tak úžasný, krásný a inteligentní. Chce se mi z tebe zvracet. Vyřiď tomu zmetkovi Nickovi, že ho podříznu jako toulavého psa. Víš co měl, chcípnout zasypaný v té díře- zabiju ho!“ zaútočí na Warricka: ,, Mě se chce z tebe taky zvracet. Kdybys nebyl můj přítel a zklamaný, rozbil bych ti hubu. Rád to Nickovi vyřídím a snad tě ta ostrá slova budou zítra mrzet!“ položí ho usínajícího na lůžko a přistaví mu k posteli kýbl, zamyká a odchází.
,, Měl by dostat zápis za porušení bezpečnosti práce. Chápu, že měl Lilianu hodně rád, ale to co on předvádí. Já taky tvoji dceru měl dlouho v srdci, ale abych se takhle zdrátoval. Zítra ráno se bude stydět vystrčit nos z toho kumbálu!“ uzná Warrick.
Greg se posadí na lůžku a napije se z rozpité láhve vodky. Zpoza kalhot vytáhne střelnou zbraň, zasune do ní zásobník a cvičně si zkouší zamířit a potěžká ji: ,, Jak jsem řekl, zabiju tě Nicku Stokesi!“ pronese tvrdě a ulehá do postele, uschová zbraň pod polštář.

03.01.2009 | Autor: Kačenka | stálý odkaz

Komentáře

2 komentářů:
  • 25.02. 17:52, domak

    dofam ze mas pokracovani nika mam strasne rada a tvy povídky se mi strasne libi a cetla sem kazdou asi 5 krat pokracko prosim prosim

  • 10.02. 22:16, Mrs. Sparrow

    Týýý jo! Má to pokračování nebo to je všechno? V každym připadě je to super povidka. Asi proto že Nicka strašně miluju. Skvělá povídka fakt!


přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se