« Úvod | Činnost blogu je dočas... »

Malá nenávist - část třetí

A jedna část od Peťulky
„Chceš říct, že náš vrah je nejen masový, ale i sériový?“ zeptala se Catherine.
„Vypadá to tak,“ přisvědčil Jim. „Buď je to on, nebo zas nějakej dobrák využívá zmatku. Nevim, co z toho je horší.“
„Kde je ten fastfood?“ zajímalo Grissoma. „Sbalte si všichni výbavy, chci tam celý tým.“

Sedmero kriminalistů spolu s kapitánem Brassem nakráčeli do zdemolované jídelny. Vstříc jim vyšla Sofia Curtisová, která už na ně čekala. „Kolik bylo původních obětí?“ zeptala se .
„Sedm,“ informoval ji Nick.
„Vylepšil si skóre na dvanáct,“ ušklíbla se Sofia. „Podle svědků – teda těch, co dokázali mluvit – tu byl pohodový provoz, dokud sem nevletěl…“ Sofia se zahleděla do svých poznámek, „cituji: ‚nějakej maniak v armádním kšiltu na hlavě, kulometným dělem v ruce a v ksichtě s výrazem poraženýho telete.‘“
„Popis hodný básníka,“ zašklebila se Catherine.
Sofia zatřepala hlavou. „Podle všeho střelec přišel, nadělal tu z toho kůlničku na dříví – a vypařil se.“
„Fantom,“ zamumlal Grissom a rozhlédl se kolem. Sára s Annie zrovna okukovaly asi sedmdesátiletého pána, který seděl u stolu s šálkem kávy před sebou, hlavou na stole a mnoha děrami v zádech.
„Tenhle je jak cedník,“ poznamenala Sára a vyfotila mrtvolu.
„Doktor Robbins zažije pernou noc,“ přikývla Annie.
„Je léto, hromadná úmrtí jsou v tomto období normální,“ opravil jí Grissom, který si dřepnul k zhroucenému tělu dívky okolo sedmnácti let. Měla na sobě uniformu servírky a byla zčásti zkroucená za nohama převrženého stolu. Gil zběžně posvítil na střelnou ránu v dívčině podbřišku a kaluž krve, v níž spočívaly její boky.
„To jo, ale každý léto si tu lidi nedělají z ostatních panáky na střelnici,“ poznamenal Greg a fotil pokukující, kteří se shromažďovali kolem žluté pásky nebo nahlíželi do odjíždějících sanitek.
Na tohle neměl Gil co říct. Protože si však všiml na zemi ležící kulky, která se zřejmě odrazila od kusu nábytku, otočil se ke svému kufříku, sebral pinzetu a důkazní sáček. Poté vrátil svou pozornost zpět ke kulce a umístil jí do sáčku. „To se mi snad jenom zdá,“ zavrčel Warrick při pohledu na mrtvé tělo dítěte. „Proč zabíjel děcko? Proč kdokoli zabíjí děti sakra?“
„Mě se neptej,“ pokrčil rameny Nick.
Grissom se obrátil zpět k dívčině tělu v naději, že najde další důkaz. Místo toho však objevil něco jiného: dvě kovově šedé oči, které tam ještě před chvílí nebyly, a teď se na něj prosebně upíraly.
„Zavolejte zpátky tu sanitku!“ zařval Gil a přimáčkl dlaní vstřel. „Tahle žije!“

David Hodges kmital uvnitř své aparaturami vybavené laboratoře a horečně pracoval na analýze bankovního bahna. O pět minut později už držel v jedné ruce výsledky, v druhé telefon a vytáčel číslo.
„Morrisonová,“ ozvalo se na druhé straně.
„Zdravím tě, kotě,“ zahlaholil Hodges samolibě a hodil si nohy na stůl.
„Mňau. Máš pro mě něco, kocoure?“ otázala se Annie se smíchem.
„Rozbor tý vaší patlanice,“ nadhodil David a zahleděl se na výsledky. „Chceš to znát?“
„Jsem celá napnutá,“ ujistila ho Annie pobaveně.
„Tááákže,“ protáhl Hodges a nápadně tak kriminalistce připomněl bývalého laboranta DNA (který zrovna teď dva metry od ní s ublíženým výrazem přebíral skleněné střepy z pultů a kulky), „v tom vašem vzorku bylo pramálo čehokoli organickýho původu, samá hutná hlína, prach a štěrk.“
„Tak teď jsi to zúžil na celou Nevadu,“ podotkla Annie. Greg vedle ní se se zadostiučiněním ušklíbl a i s kulkami odkráčel. Annie osaměla.
„To ale není konec mých schopností,“ namítl Hodges. „Našel jsem tam příměs zlata a stříbra. Co říkáš na tohle?“
„Že se budu muset podívat na mapu,“ vydedukovala Annie.
Chviličku bylo ticho. „Je tam Sanders?“ otázal se Hodges pak.
„Teď někam zmizel. Tvářil se, jak kdyby žvejkal citron.“ Annie zřetelně zaslechla Hodgesovo uchechtnutí.
„Ví o tý včerejší večeři?“ ptal se laborant.
„Myslím, že něco se o tom doslech, podle toho, jak se chová.“
„A nakoplo ho to aspoň k něčemu?“ vyzvídal laborant.
„Zatím ne,“ pokrčila rameny Annie. „Mělo by?“
„No, víš,“ Hodges nasadil opět ten svůj rádoby důvěrný tón a Annie ho téměř viděla, jak se kroutí na své židli, „kdyby se pak už k něčemu odhodlal, tak já bych se šel klidně navečeřet znova.“
„Cože?“ nechápala Annie a dusila v sobě záchvat smíchu. „Ty se mi chystáš dělat dohazovače?“
„Znáš mě, já jsem pro každou špatnost.“ S tím zavěsil. Annie zůstala ještě chvíli civět na telefon a usilovně dumala nad tím, co se právě dozvěděla.

Warrick ve svém služebním Denali zabrzdil na parkovišti nemocnice Desert Palm. Grissom ho vyslal za sanitkou, aby sledoval zprávy o stavu přeživší dívky. Stále mu vrtalo hlavou, jak mohli záchranáři živou oběť přehlédnout.
Pomalu přešel přes příjem, kde se dozvěděl číslo operačního sálu, a zamířil tam, složil tělo na lavici a trpělivě čekal. Na mysl se mu pomalu začaly vkrádat vzpomínky, jak tu seděl minule a čekal na zprávu o smrti své ženy. Od té doby uplynulo už téměř sedm měsíců. Už sedm měsíců žil s Catherine, každé ráno vozil Lindsey do školy a svou vlastní dcerku Vicky k rodině na hlídání, odpoledne se s Catherine střídali ve vyzvedávání děvčat a vození Lindsey na kroužek baletu, večer před směnou v dalším vyzvedávání a v noci společně chytali zločince. Nemohl říct, že by mu tento způsob života nevyhovoval. Jen ve chvílích, jako byla tato, ho občas přepadala melancholie a měl ve zvyku přemýšlet, kam by se jeho osud ubíral, kdyby třeba nikdy Tinu nepoznal.
¨z rozjímání ho vytrhlo zaklepání na rameno. Zvedl hlavu a spatřil vysokou štíhlou lékařku s tmavě hnědýma očima, havraními vlasy a opálenou pletí. Poněkud křečovitě se usmála (zřejmě tento pohyb v poslední době neprováděla příliš často), přisedla se k němu a podala mu sáček s kulkou.
„Jsem Rachel Ravenová, místní chirurg,“ představila se. Měla znělý, trošičku nakřáplý hlas a Warricka napadlo, že by se asi uživila i jako rocková zpěvačka. „Tohle,“ ukázala žena na sáček, „je projektil ze slečny Randi Russelové. Seznamte se.“
„Nazdar, ty malej ocelovej neřáde,“ prohodil Warrick směrem k náboji. „Jak je na tom slečna Russelová teď?“
„Střela jí poškodila střeva a pánev, ale podařilo se nám jí vyjmout a slečnu zašít bez komplikací. Její stav je nadále velmi vážný, ale pravděpodobně se plně uzdraví.“
„Kdy jí můžu položit pár otázek?“
„Zatím ne,“ zavrtěla hlavou lékařka. „Je na intenzivní péči a sestry by tam s váma asi pěkně vyběhly. Počkejte si pár dní.“
„Madam, tohle spěchá,“ namítl Warrick. „Během několika hodin tu máme už dvanáct mrtvých.
„Já vím,“ přikývla doktorka Ravenová. „Ale slečna Russelová musí odpočívat.“
„Tak fajn,“ povzdechl si Warrick,vstal, rozloučil se s doktorkou a odkráčel.

Sára skládala materiál do kufru auta, když jí začal vyzvánět telefon.. Při pohledu na displej pochopila, že Bobby zakouzlil.
„Otázka za půl milionu,“ vyhrkla, ještě než se Bobby vzpamatoval. „Cos zjistil?“
„Všechny kulky pocházejí ze stejné zbraně,“ informoval technik.
„No teda Bobby, to mě ovšem překvapilo,“ pronesla Sára sarkasticky.
„No tak, měj pochopení pro mou křehkou duši génia. Právě jsem přiřadil vražedný projektily k hledaný zbrani. Kde by byla kriminalistika beze mě, no co myslíš?“
„Smekám před tebou. Fakt, klobouk dolů.“
„Ó díky,“ rozplýval se Bobby. „Nech mě užít si svých pět vteřin slávy.“
Sára se zadívala na hodinky a naměřila mu přesně pět sekund, po nichž opět promluvila: „Čas vypršel, celebrito. Prozradíš mi ještě něco?“
„Jo, že Robbins už má hotovou jednu pitvu,“ doplnil Bobby.
„Fajn, a co kulka z oběti?“ zajímalo Sáru.
„Z tý samý zbraně,“ řekl Bobby. „Divný, co?“ dodal ironicky.
„No strašně,“ přisvědčila Sára a zavěsila.

Catherine se připojila ke Grissomovi, který pátral okolo venkovních výloh fastfoodu po únikové cestě pachatele. Podařilo se mu opět najít hrudky bláta a hlíny na asfaltu a několik střepů z jednoho rozbitého okna výlohy, jinak při něm však štěstí nestálo.
„Hledáš, Šmudlo, hledáš?“otázala se Cath pobaveně. Vidět Grissoma lézt téměř po všech čtyřech po zemi se jí nepoštěstilo každý den.
„Hledám, ale nenacházím dost,“ přitakal Gil a pečlivě zkoumal chodník. Catherine mu stanula po boku a začala prohlížet zdi budovy.
„Hej, vy včeličky,“ zavolal na ně Nick a přišel k nim blíž. „Teď mi volal Brass. Říkal, že umřel další člověk.“
„Neříkej, že došlo k dalšímu útoku,“ zhrozil se Grissom a vstal.
„Toho jsem se taky lek,“ přiznal Nick a zapřel ruce v bok. „Ale prej to nezvládla jedna z obětí tý první střelby. Zástava srdce.“
Catherine a Grissom se na sebe zachmuřeně podívali. Představa dalšího těla na zpracování se jim ani trochu nelíbila, zvlášť, když po průchodu nemocnicí téměř zmizela naděje na nalezení nějakých stop.
Nick se melancholicky ušklíbl a sklonil hlavu. Ze zadumání ho vyrušil sotva slyšitelný škrábavý zvuk. Nick se rozhlédl kolem sebe. Pak se to ozvalo znovu. A znovu. A Nickovi najednou svitlo. Rychle se vrhl k zemi a rukama si zakryl hlavu.
O setinu vteřiny později se nosníky výlohy uvolnily a celá skleněná tabule se na kriminalistu zřítila.
… pracuju na tom ale jde to pomalu


03.01.2009 | Autor: Kačenka | stálý odkaz

Komentáře

5 komentářů:
  • 16.02. 11:59, Netri

    Tohle se fakt dost dobře čte. U některých částí umírám smíchy...hlavně u těch více či méně cynických (alias Sářina poznámka o cedníku) Fakt úžasný, těšim se na pokrařčování, snad bude co nejdříve .:)

  • 04.01. 19:40, Cinka

    Nemůžu si pomoct, ale brečím smíchy. :-D Ten rozhovor Hodgese s Ann nemá chybu. To je fakt dokonalý, úplně ho vidím s tím jeho úsměvem na tváři. :-D A: „Hledáš, Šmudlo, hledáš?“otázala se Cath pobaveně. - to mě taky dostalo. Nebo Bobbyho pětivteřinová sláva. :-)) A jak Ricky pozdravil projektil. ;-) No tímhle se budu bavit ještě dlouho. :-D Nicky bude mít bebí, kterápak kráska ho bude ošetřovat? (nenápadně se hlásím). Opravdu super povídka. Jen tak dalej, Šmudlo. :-

  • 04.01. 15:39, ivet

    Pane jo, nemůžu se dočkat pokráča, tvoje povídky jsou prostě nej!!! A Hodges že by dělal dohazovače?-zajímavá představa, spíš bych čekala, že bude s Gregím soupeřit... no uvidíme, necháme se překvapit, nemůžu se dočkat pokráča!!! Fakt super!

  • 03.01. 21:00, Wendy

    Skvělý skvělý skvělý,jako vždycky:-) Musela bych to opsat celý abych napsala co se mi na tom líbilo nejvíc:-)

  • 03.01. 20:53, Jana

    Ty jo, drsný. Gil najde živou oběť, Hodges si hraje na seznamku a Nicky vypadá že bude mít nějaký to bebí. Fakt dobrý už se těšim na pokráčko. A ta paní doktorka Warricka moc nepotěšila.


přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se