« Úvod | Činnost blogu je dočas... »

Malá nenávist - část čtvrtá

Čtvrtá část od Petry
Greg vpochodoval do Hodgesovy laboratoře. Z místa činu odjel první, ostatní mu naložili auto důkazním materiálem a dál pročesávali okolí místa činu. Laborant při jeho příchodu seděl na své židli a připravoval si jakési vzorky.
„Už máš ty naše stopy z banky?“ otázal se Greg a následně Hodgesovi předal materiál z fastfoodu.
„Jo, už dávno,“ přikývl Hodges. „Měl jsem tušit, že ti hrdost nedovolí se jí zeptat.“
„Cože?“ nechápal Greg. David mu do rukou strčil výsledkový papír. Kriminalista ho přečetl a obrátil se na laboranta: „Víš ale, kolik zlatých a stříbrných ložisek v Nevadě je?“
„Počítat je nemám v popisu práce,“ ohradil se Hodges.
„Nepovídej,“ ušklíbl se Greg. „Slyšel jsem, žes byl včera na tahu,“ dodal pak.
„Máš dobrého informátora,“ pochválil ho David a samolibě se usmál.
„To vidím,“ podotkl Greg nabroušeně. Jaký to bylo?“
„Vynikající,“ zakřenil se Hodges. „Inspirující. Vřele doporučuju.“
„Fajn,“ zabrzdil ho Greg.“Dík za pomoc i za přednášku.“ Otočil se a dal se na odchod.
„Má ráda růže,“ ozval se Hodges. Greg se zastavil a zvědavě se po laborantovi zadíval. „Růže, gerbery,“ vypočítával David. „A taky ploužáky. A Beatles.“
„Ty znáš někoho, kdo nemá rád Beatles?“ udivilo Grega. O krok k Hodgesovi přistoupil a oba ztišili hlas.
„Na tom nezáleží,“ opáčil laborant. „Vezmi jí někam ven, kde hrajou ploužáky, kup jí kytku a je tvoje.“ Na jeho tváři se roztáhl potutelný úsměv.
„To asi těžko, když jsi mě předběh,“ odsekl kriminalista.
„Nebejt mě, nemáš tyhle informace,“ zaťukal si David na čelo. „Můžeš si jí pozvat třeba k sobě domů. Dej na stůl svíčky, pusť nějakou hezkou – ano, Sandersi, hezkou! – hudbu a nech zapůsobit romantiku.“
„Nevim, jestli už jsi tenhle postup zkoušel, já jo. Tohle je postup, když chceš, aby pozvaná osoba přenocovala a víš… to já tak úplně nechci.“
„Ty jsi hroznej potížista,“ zavrtěl Hodges nevěřícně hlavou. „Prostě si pamatuj – Beatles, ploužáky, gerbery. To pro začátek stačí.“
„A růže,“ vzpomněl si Greg. „Růže, že jo?“
„Jo, růže,“ přikývl technik. „Chytrej. Tohle si zapamatuj, dál vyzvídej a úspěch je zaručen.“
„Proč to vlastně děláš?“ napadlo Grega, když opět vycházel ze dveří.
„Taky už se mě na to ptala. Prostě jsem pro každou špatnost.“ S tím za kriminalistou zabouchl dveře.

Nick se oklepal a vytáhl se zpět na všechny čtyři. O zlomek vteřiny později na sobě ucítil Gilovy a Catherininy ruce, jak mu pomáhají do dřepu.
„Jsi v pořádku?“ strachoval se vedoucí noční směny.
„Jo, jo…“ zamumlal Nick a začal si mnout krk. „Jen mě bolí záda.“
„Vezmu ho k doktorovi,“ rozhodla Cath a začala si sundávat terénní vestu.
„To je zbytečný,“ zamítl Nick. Na chvíli si sednu a budu v pohodě.“
„Tak na to zapomeň,“ opáčila Catherine. A skutečně, za necelou čtvrt hodinu už Nick seděl na vyšetřovně v Desert Palm.
„No ne, další z kriminálky?“ ozvalo se za ním. Nick se otočil a uviděl za sebou stát mladou tmavovlasou ženu v bílém plášti. „Vy tu snad musíte mít někde hnízdo,“ dodala a přistoupila k němu.
„To nechápu,“ přiznal Nick. Doktorka mu sundala tričko a opatrně mu prohmatávala záda.
„Před chvílí tu byl váš kolega jako doprovod pacienta,“ vysvětlila.
„Warrick? Warrick Brown?“ ptal se Nick. Doktorka souhlasila. „Jak je na tom to děvče?“ zajímalo kriminalistu dál.
„Bude žít,“ řekla doktorka Ravenová. „Teď nemluvte,“ dodala a vytáhla stetoskop. Nick poslechl a poctivě zhluboka dýchal.
„Vypadáte v pořádku,“ vyvodila lékařka. „Napíšu vám něco na bolest a můžete jít.“
„Já to nepotřebuju,“ ohradil se Nick a znovu se oblékl.
„O tom s vámi nebudu diskutovat,“ rozhodla doktorka Ravenová vlídně, ale přesto nesmlouvavě.
„Ale já s vámi jo,“ začal znovu Nick s provokativním úšklebkem.
„Pane Stokesi,“ otočila se na něj žena a nasadila výmluvný tón, „máte velice, velice náročnou práci a přece jí nechcete zanedbávat kvůli bolesti, nebo ano? Navíc si myslím, že ta dáma, která na vás čeká venku, by mi asi utrhla hlavu, kdybych vám nic nenapsala.“
„No tak jak myslíte,“ nechal se přemluvit Nick a po chvilce si od ní převzal recept. „Ale jen pro vaše hezký oči,“ ušklíbl se a zmizel z místnosti jako pára nad hrncem.

Grissom pečlivě fotil místo činu, tedy konkrétně střepy z okna, které ho málem připravilo o jednoho z jeho podřízených. Gil stále čekal na zprávy od Catherine, avšak zatím žádná nepřišla.
„Už mě tyhle ‚neviděli, neslyšeli‘ docela dost štvou,“ zaslechl za sebou pobouřený Anniin hlas. Mladá kriminalistka se právě vrátila z obcházení místa činu spolu se Sárou a detektivy, kteří stále putovali po okolí. „Myslíš, že kdyby je dal Jim předvolat, tak…“ Annie se zasekla v půli věty, když spatřila spoušť před sebou. „Co se tu stalo?“ zeptala se. „A kde jsou Cath a Nick?“
„V nemocnici,“ oznámil šéf. „A to, na co se díváš, bývala výloha, dokud se nesrazila s Nickovými zády,“ dodal.
„To je neskutečný,“ spráskla Annie ruce. „Chvíli tu nejsem a hned se tu něco demoluje. To nemůžete myslet vážně!“ Grissom se na ní překvapeně zadíval, tak raději změnila téma: „Je Nicky v pořádku?“
„Stále čekám, až mi Catherine zavolá z nemocnice, ale než odjížděli, vypadal celkem zdravě. Jen si stěžoval na bolesti zad.“
„Tak to dopad ještě dobře,“ seznala Annie a zblízka si prohlédla rám výlohy, který zůstal viset ve zdi. Začala pátrat centimetr po centimetru, aby našla příčinu pádu okna.
„Máš něco?“ zeptal se Grissom za několik desítek minut, když dokončil své focení a sbírání střepů. Odpovědí mu bylo jen nesouhlasné zabručení. Grissom vstal a vkročil prázdným oknem dovnitř zničené restaurace. Annie se na něj zaraženě zadívala, běžně nebyla zvyklá chodit oknem, ale pak pokrčila rameny a opět se dala do prohlížení. Gil si vzal na starost vnitřní část rámu. Po pár minutách už slavil výsledky své práce.
„Mám tu důvod zřícení,“ oznámil vítězoslavně.
„No ne,“ hlesla kriminalistka a prostrčila hlavu dovnitř. Vedoucí prstem ukázal na rozhraní mezi dvěma vrstvami železného rámu. Vyjímal se tam otvor po kulce. Annie odkudsi vytáhla meřící destičku ve tvaru písmene L a Grissom vstřel vyfotil.
„Asi do toho střelil náhodou,“ přemýšlela Annie. „Musel by mít sniperku, aby jen tak zamířil a trefil se.“
„No, kulku z toho nedostaneme, rozpadla se,“ seznam Gil, když pomocí pinzety projektil vytál a ten se následně rozsypal na drobné kousky a železný prach. Annie protáhla obličej.
„No, aspoň můžeme Nickymu bez obav říct, že na něj výloha nepáchala atentát schválně.“

Catherine s Nickem dorazili na ústředí kriminálky. Nick, kterého ještě před odchodem z nemocnice nadopovali prášky proti bolesti, teď hbitě vyskočil z auta, počkal na svou kolegyni a spolu zamířili dovnitř.
V laboratořích narazili na Warricka s Gregem, kteří k nim zvedli hlavy od důkazního materiálu a fotek, v nichž se přehrabovali.
„Jsi v pohodě?“ otázal se Rick kolegy. Catherine mu totiž volala z nemocnice a vysvětlila mu situaci.
„Cítím se jako znovuzrozený,“ usmál se Nick. Warrick s Gregem se po sobě překvapeně podívali, čehož Nick využil a zmizel do šaten, aby se navlékl do své námořnicky modré pracovní kombinézy.
„Co mu to dali?“ zeptal se Greg Cath. „Nějakej koktejl na dobrou náladu?“
„To nevím, ale taky by se mi nějakej takovej životabudič hodil,“ prohlásila Catherine a učinila chabý pokus zchladit se ovíváním dlaní. „To horko mě zabije.“
„Že tys sbalil nějakou sestru?“ křikl Rick na vracejícího se Nicka.
Ten jen zavrtěl hlavou: „Sestru ne, ale potkal jsem tam doktorku. Pěknou. Tak… metr pětasedmdesát, štíhlá, tmavý vlasy, opálená a líbím se jí.“
„To musí špatně vidět,“ zhodnotil Warrick a následně se všichni rozesmáli.
Najednou jim všem přišla na pager zpráva od Archieho. Cate, Warrick a Nick se vydali do laboratoře audiovizuální analýzy, zatímco Greg zůstal a dál probíral to málo, co měli.
Tři kriminalisté vpochodovali do Archieho království. Technik na ně mávnul, ať se posadí, a spustil záznam jedné z bankovních kamer. Viděli pokojný průběh provozního dne. Pak do záběru vplul člověk s baseballovou čepicí na hlavě, v tmavých šatech (záznam byl černobílý) a zpod široké bundy vytáhl samopal. Následujících pár vteřin z hlavně vystřelovaly ohnivé záblesky. Střelec otáčel zbraní do půlkruhu kolem sebe, zřejmě proto, aby zasáhl co možná nejvíc přítomných. Pak zmizel stejně rychle, jako se objevil. Celé to netrvalo ani čtvrt minuty. Archie chvilku poté, co se útočník vypařil, záznam vypnul.
„To jsem ještě neviděl,“ prohlásil Nick a dál zíral.
„Ani já ne,“ přidal se Warrick. „Ten týpek prostě přišel a ty lidi popravil.“
„Dostal jsi z toho něco, Archie?“ zeptala se Cath. Archie se k ní otočil.
„Nedokázal jsem zachytit obličej. Stáhnulk si ten kšilt do čela. Ale díky tomu mám tohle.“ Znovu pustil záznam a zastavil ho v okamžiku, kdy střelec vešel.
„Nechápu,“ konstatoval Warrick prostě.
„Tak se koukej,“ zamumlal Archie a dal se do kouzlení. Vytáhl si svůj zvětšovací prográmek, namířil na baseballovou čepici, zvětšil a vyhladil. Objevilo se vyšité logo.
„United States Military Academy at West Point,“ přečetl Nick a zalapal po dechu. „Je to voják.“
„Nemusí nutně být,“ zavrtěla Catherine hlavou. „Může mít vojáka v rodině, nebo moh tu čepici ukrást.“
„Je lepší voják šílenec, nebo šílenec s vojenským vybavením?“ zajímalo Warricka.
Cath znovu zavrtěla hlavou. „Archie, tys na to koukal dlouho… přišel ti ten člověk jako pod vlivem něčeho omamného?“
Archie pokrčil rameny. „S jistotou ti to neřeknu, ale podle pohybů vypadá celkem při smyslech.“
Nick se zamračil. „Co donutí dospělého chlapa přijít do domu a vystřílet všechny okolo?“
„Psychická nemoc?“ tipoval Warrick. „Stres? Neuvědomělost? Nátlak?“
„Ne, tohle je uvědomělý,“namítla Catherine. „Podívejte se na něj. Necuká se, vůbec neváhá. Tohohle nikdo netlačil, přišel z vlastní vůle.“
Její kolegové pokývali hlavami. Pak se odkudsi zjevila Sára.
„Akorát jsem se vrátila z patologie,“ oznámila. „Grissom asistuje při pitvě a Robbins hlásí, že je zavalen prací a nestíhá. Jo, a Bobby dostal novou várku kulek. Těší se na plat za přesčasy.“
„To my všichni,“ seznal Nick.
Opět se ozvalo pípání pageru, tentokrát Warrickova. „To je Hodges,“ oznámil. „Na dveřích trezorů nebylo nic, co by je mělo porušit, žádné známky násilí. Nikdo tam nebyl. Žádná loupež.“
… na pokračování pracuju

21.02.2009 | Autor: Kačenka | stálý odkaz

Komentáře

2 komentářů:
  • 21.02. 18:24, Wendy

    No Hodges to je no comment:-) Nicky a doktorka taky. Celý je to parádní:-)

  • 21.02. 17:58, Cinka

    Hehe, já z Hodgese nebudu. To je správný číslo. Nechce mi taky dělat dohazovače? :-)) Je fakt super. A Greg jak žárlí. Šmudla malej. Jako kdyby nevěděl, že před Hodgesem vždycky zvítězí. Ale jinak paráda. Jo a Nicky je taky dobrej, jak balil tu doktorku. A Warrick ho dobře usadil. :-D Toho ani nemuseli nadopovat, láska je lepší. ;-) Fakt bezvadný. Jen tak dalej.


přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se