« Úvod

Malá nenávist - část šestá

A aby jste se nenudili, tak tady je šestá část
Na parkovišti před sídlem kriminálky se začínaly sbíhat davy. Z evakuované budovy proudily fronty lidí. Vystěhovat se musela nejen laboratoř, ale i přiléhající policejní služebna. Všichni se na parkovišti nechápavě obraceli jeden na druhého.
„Grissome, máš nějaký objektivní vysvětlení, proč po nás v šatně skočilo šest pyrotechniků a doslova nás ven odtáhli?“ otázal se Greg poněkud dotčeně.
„Protože nějaký dobrák nám nahlásil na ústředí výbušninu,“ vysvětlil Grissom části svého týmu shromážděné před ním v kruhu.
„Tak to se nedivím, žes evakuoval i to svojí minizoo,“ řekla Sára při pohledu na deseticentimetrového pavouka, který trůnil na Gilově předloktí.
„Kdyby tam něco bylo, ten hmyz za to nemůže,“ poučil jí.
K hloučku kriminalistů se nyní připojila Catherine. Ta se posledních pět minut snažila uklidnit šílící Annie, která se ve chvíli, kdy zahlédla svého šéfa s ohrádkou přenosných akváriích plných hmyzu u nohou a několika samocenými zvířátky na těle, ve spěchu vzdálila na druhou stranu parkoviště.
„Ještě trucuje?“ otázal se Gil Cath.
„Netrucuje,“ zavrtěla Catherine hlavou. Vypadala bůhví proč celkem pobaveně. „Má fobii ze švábů a tvrdí, že dokud budeš mít cituji ‚tu šestinohou nezničitelnou bestii‘ na ruce, tak se k tobě nepřiblíží ani o krok.“
„Já si s ní promluvím,“ rozhodl Grissom a i s pavoukem, švábem a pakobylkou se vydal za svou podřízenou.
„Ale dej bacha!“ křikla za ním Catherine. „Má u sebe pistoli!“
Annie stála na kraji parkoviště, zády opřená o svoje auto. Když zaslechla, že jí Grissom volá, otočila se a zpozorněla.
„Proč si nejdeš stoupnout k nám?“ otázal se Gil.
„Catherine ti to neříkala?“ podivila se a nenápadně se přesunula co nejdále od Gila na druhou stranu auta.
„Říkala mi, že nemáš ráda tady Rockyho,“ opáčil Grissom a zvedl ruku se švábem.
„Jdi ode mně a vem si Stallona s sebou!“ zaječela Annie a rozběhla se ke skupině kolegů. Warrick jí vyšel naproti.
„Přibrzdi trochu,“ houkl na ní. Jeho kolegyně využila situace a bleskově skočila Warrickovi za záda. „Hej, já nejsem tělesnej štít!“ ohradil se Rick, ale nepomohlo mu to.
„Já si nedělám srandu!“ křikla Annie na Grissoma. „Když jsme ve škole brali šváby a rusy, vždycky jsem se hodila marod nebo prchala z učebny jak o život.“
„Nejvyšší čas vzít je na milost,“ odvětil Gil. „Švábi jsou úžasná stvoření.“
„Co může bejt úžasnýho na něčem, co žije, i když tomu utrhneš hlavu?!“
„Grissi, radši toho nech,“ domlouval mu Warrick.
Gil zapřemýšlel, pak si sundal z ramene pakobylku, předal jí Warrickovi a ten jí poslal dál Annie, která jí přijala, po zbytek dlouhého čekání na parkovišti mlčela a silou vůle se soustředila na větvičce podobné zvířátko ve svých dlaních a ne na Grissomova švába.
Trvalo snad další hodinu, než za Grissomem přišel Ecklie. „Můžete se vrátit,“ řekl mu. „V budově nic není. Denní směna zjistí, proč prasklo to potrubí.“
„Děkuju, Conrade,“ poděkoval Grissom. Pak se podíval na hodinky a obrátil se na své lidi. „Do konce směny zbývá ještě hodina. Zkuste na něco přijít.“

„Archie, kamaráde,“ zahlaholil Nick, když s Gregem a Sárou za patami vletěl do částečně zrekonstruované laboratoře audiovizuální analýzy.
„My tě strašně rádi vidíme,“ přidala se Sára. „Fakt hrozně rádi.“
„Vy jste jak pijavice,“ obořil se na ně Archie. „Teď mi tu vysajete počítač a zase půjdete pít krev někomu jinýmu, co?“
„Archie, my už chceme domů,“ žadonil Greg. „Ty jseš momentálně jedinej, kdo nám to může urychlit.“
„To jako fakt?“ zeptal se Archie Nicka. Ten jen přikývl. „Tak jo,“ usmál se Archie a zasedl k počítači. „Tak se do toho dáme.“
„Díky, Archie,“ mrkla na něj Sára. Tři kriminalisté se kolem technika sesadili a sledovali, jak pracuje.
Archie se dostal do armádních záznamů během pěti minut. Zbývalo jen zadat různá kritéria pro hledání jednotlivých vojáků.
„Fajn, zuž to na oblast do sta kiláků od Vegas,“ poručil Nick. Archie cosi nacvakal a mapka Spojených států před nimi se přesunula na jižní Nevadu. Na mapičce se rozzářila spousta světlých bodů označujících jednotlivé vojáky.
Teď vyznač jenom ty, co studovali na West Pointu,“ dodala Sára.
Archie provedl požadovanou operaci. Zhasla pouze malá část svítících bodů.
„No, školství u nás funguje,“ prohlásil Greg. „Jenže se zas nemáme čeho chytit a stejně to ani není průkazný. Nevíme, jestli je voják.“
„Zbejvá svědectví tý holky,“ povzdech si Nick. „A to bude bůhví kdy.“
„Tak už zase můžete jít,“ pronesl do ticha Archie. „Počítač z vás má dost.“

Warrick si v zasedací místnosti otevřel lednici a vytáhl na světlo světa pár sendvičů, na které se těšil už od chvíle, kdy se vrátil z oběda a pyrotechnici ho nenechali ukojit chuťové buňky.
„Dobrou chuť,“ popřála mu Annie, jenž zrovna vešla do místnosti a začala prohledávat kuchyňskou linku.
„Ó díky,“ odvětil Warrick a nacpal si půlku prvního sendviče do úst, zatímco druhou ruku s druhým pokrmem natáhl ke kolegyni.
„Ne, děkuju, nechci,“ odmítla ho. „Já potřebuju kafe.“
„Po šoku ze švába?“ otázal se Warrick a znovu si řádně kousnul.
„Jo,“ přikývla a zaradovala se, když konečně našla to, co hledala – papírový sáček kávy Modrá Havaj, zabalený v tmavém igelitovém sáčku a schovaný za řadou hrnečků.
„Hej, kde jsi tohle našla?“ zbystřil Warrick při pohledu na kávu.
„Greg mi řekl, kam jí dává,“ vysvětlila Annie. „Ale slíbila jsem mu, že to nikomu jinýmu neřeknu.“
„Nefér,“ ulevil si Warrick. „Jo, ani jsem ti neřek, že ses při výběru košile asi netrefila do velikosti a ani do střihu.“
„Ta košile taky není moje. Je Gregova.“
„To už to mezi váma musí bejt hodně vážný,“ seznal Warrick potutelně.
Annie se zasmála, ale rychle zase zvážněla. „Ty Warricku... můžu se tě na něco zeptat?“
„No jasný, ptej se,“ pobídl jí Warrick. „Já jsem nevyčerpatelná studnice informací.“
„Nevíš, co se stalo Gregovi se zádama?“ zeptala se Annie nejistě. Tahle otázka jí trápila, ale nechtěla se ptát Grega osobně; pochybovala, že by jí to řekl.
„Jo tohle.“ Warrick se přestal usmívat. „Myslel jsem, že o tom víš. Jednu dobu se tu o tom dost mluvilo.“
„Já o ničem neslyšela,“ vyvrátila jeho kolegyně a posadila se proti němu do křesla.
„Vybouchla mu laboratoř,“ konstatoval Warrick. „Catherine mu omylem nechala něco na ohřívači, to se přehřálo a rozlítlo se to do stran. Greg u toho stál nejblíž a schytal to nejvíc.“
„Božíčku...“ zašeptala Annie. „Bylo to hodně vážný?“
„No...“ Warrick pokrčil rameny. „První den, když byl v nemocnici, byl dost složitej. Greg furt spal, doktoři ho drželi na morfiu a dávali mu do těch ran štěpy nebo co. Neptej se mě, kde je vzali, já to nevím, on to neví a tvrdí, že to ani vědět nechce. Pak, když se vzbudil, museli jsme ho s Catherine jakožto vyšetřovatelé incidentu vyslechnout, což dost dobře nešlo, protože u toho pořád usínal. A pak, když se konečně vrátil do laboratoře, skoro nemohl pracovat, třásly se mu ruce.“
„Muselo to bejt těžký,“ poznamenala Annie soucitně.
„To bylo, ale on se rychle vzpamatoval,“ uklidnil jí Warrick. „Jen se mu pak víc chtělo do terénu. „Nějak už na DNA nechtěl zůstat.“
„Ne že bych se mu divila.“
„Jo, já taky ne,“ přiznal Warrick. „Ale ty jeho jizvy jsem od tý doby neviděl. Sára se o nich nějak nezmiňovala.“
„Proč by se o nich Sára měla zmiňovat?“ zajímalo Annie.
„Sára se s ním sprchovala,“ opáčil Warrick. Annie nasadila tak šokovaný výraz, až ho to rozesmálo. „Byli v nějakým baráku s jedovatou plísní uvnitř a kluci z chemickýho je nahnali do dekontaminační sprchy.“
„Ani jeden se mi nepochlubil,“ řekla Annie s úsměvem.
Do nastálého ticha vkročil Grissom. „Už padla,“ oznámil. „Běžte domů.“
Oba jeho podřízení přikývli a když odešel, vydali se pryč. Warrick počkal v šatnách na Cath a odešli spolu. Annie zmizela sama a cestou domů přemýšlela, jak velký byl asi tehdy při té explozi zmatek všude okolo a jak se s tím aktéři dokázali vyrovnat.
...konec 6. kapitoly
21.02.2009 | Autor: Kačenka | stálý odkaz

Komentáře

9 komentářů:
  • 19.03. 19:37, ivet

    Petra: A kdy se tady objeví asi nevíš, že?? Nemůžu se dočkat!! :-)

  • 19.03. 19:07, Petra

    ivet: už je napsaný;-)

  • 19.03. 18:44, ivet

    Kdy bude pokráčo?? Mám strašný absťák!!!!!!!!!

  • 09.03. 22:07, Petra

    Tara: Cinky blog o Ericovi najdeš na http://eric-szmanda.blog.cz/ ale jinak je i tady v odkazech;-)

  • 09.03. 19:24, Tara

    Chtěla bych se zeptat na blog Cinky jestli byste mi ho nekdo z vás nemohl napsat moc moc prosím

  • 22.02. 19:27, ivet(ewen)

    Prohrabovala jsem se archivem a zjistila jsem, že vlastně pořád nevíme, co řekla Anie Gilovi, možná tam někde zmínka byla, ale asi mám moc dlouhý vedení, protože jsem na to nepřišla... takže by mě to docela zajímalo... jinak piš co nejrychleji, protože tvoje povídky miluju a nemůžu se dočkat dalšího dílu... Zajímá mě spousta věcí např. ten rozhovor Anie-Gil, co bylo s tím potrubím, jak to bude pokračovat Hodges - Anie - Greg, co to je za šmejda, co si hraje s Uzim atd.??? Takže písej, písej....

  • 21.02. 21:48, ivet(ewen)

    Ooooooooooooooooooooh děkuji, děkuji, děkuji!!!!!!!!!!!!!! Takový nášup povídek, to je nádhera.... Gil a jeho super zoo, pak Anie a Warrick a chuděrka zlatý Archie... no prostě krása.... Doufám, že bude co nejdřív pokráčo... nemůžu se dočkat!!!!!!!!!!!!

  • 21.02. 18:23, Wendy

    Mě broučci a podobně nevadí:-) Pavouka už jsem měla na ruce. Taktéž skvělá kapitolka, honem další!

  • 21.02. 18:16, Cinka

    Ha, Gil vystěhoval svou minizoo. Já bych vzala nohy na ramena. Vůbec se Annie nedivím. Takový potvory a ještě nejsou v akvárku. Brr. Warrick a studnice informací. To je taky zlatíčko. :-) No ale ty záda... jsem vážně ráda, že někoho napadlo, že by mohl mít jizvy. A jak se vrhli na Archieho, chudák malej. :-)) Zase parádní kousek. Ci další. :-))


přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se