« Úvod | Malá nenávist - část s... »

Malá nenávist - část osmá

poslední část od Petry
Nevím, jestli vás to zklame nebo potěší, ale moje povídka se dopracovala k závěru. Budu se snažit přemoct vlastní lenost a napsat další povídku, kde se (konečně) dozvíte odpovědi na často kladené otázky;-)

„Proč pořád nechceš nosit tu pistoli?“ zajímalo Sáru, zatímco přeřadila na vyšší rychlost.
„Protože jich je všude dost,“ pokrčil rameny Greg. „Na co by mi byla?“
„Osobní obrana,“ mrkla na něj Sára. „A navíc, ty bys určitě nebyl špatnej střelec a holky by po tobě letěly.“
„Nebo by mě zastřelily,“ usmál se Greg. „Ne, já jsem spokojenej takhle.“
„No jak myslíš,“ nechala toho Sára.
Celý kriminalistický tým, detektivové a kordon policistů uháněli po silnici I-15, u které měla stát sešlá dobytčí farma Arthura Lake-Brookse, podezřelého. Kapitán Brass dal svolat zásahovou jednotku, která následovala policisty ve svém černém voze.
Karavana dojela k odbočce ze silnice a s houkajícími majáčky uháněla k chátrající budově na kopci pár kilometrů od I-15.
První na místo dorazil Brass se Sofií. Jim vystoupil z auta a v zákrytu za jeho dveřmi vytáhl hlásnou troubu. Počkal, až další vozy zastaví za ním a zásahovka vyskáče, a pak zapnul troubu a spustil.
„Arthure Lake-Brooksi, tady policie Las Vegas,“ oznámil. „Vyjděte ven s rukama nad hlavou.“ Detektiv se odmlčel. Nikdo mu neodpověděl. Policisté vylezli ze svých aut, zaklekli za kapoty a zamířili zbraněmi na dů,. Kriminalisté provedli podobný úkon, jen se snažili zůstat zalezlí.
Náhle se z domu ozvala hlasitá dávka ze samopalu. Jim, Sofia, policisté i kriminalisté se bleskově přikrčili k zemi. Sára s Gregem měli smůlu; jejich auto bylo první na ráně. Vysypaná okna se s rachotem rozletěla na všechny strany a oba kolegové si jen tak tak stihli dát ruce před obličej, aby jim sklo nevyškrábalo oči.
Když samopal utichl, spustila pro změnu salva strážců zákona. Grissom využil toho, že jejich fantom nábojnic se teď zřejmě krčí za stěnou, a s ohnutými zády přeběhl za auty ke Gregovi a Sáře, kteří se přimáčkli ke dveřím svého prostříleného auta a sklepávali ze sebe střepy.
„Jste v pořádku?“ zeptal se starostlivě. Oba měli pořezaná předloktí, pár oděrek na krku a střepy nepříjemně zapadané za oblečení, Greg navíc ještě i dlouhý škrábanec přes půlku čela.
„Já jo,“ zavrčela Sára a otočila se na mladšího kolegu. „Ty?“
„Taky,“ odvětil Greg a ignoroval krev, která mu pomalu začala stékat po čele.
Další střelecká dávka je umlčela. Gil oba podřízené chytil za krkem a přimáčkl jim hlavy k zemi ve snaze uchránit je před dalším zraněním.
Policisté dále pokračovali v přestřelce. Jejich salvu opět následovala slova samopalu. Tentokrát však dávka přestala překvapivě brzy a nastalo ticho.
„Došly mu náboje,“ křikl Brass polohlasem na velitele SWAT. Ten přikývl a dlaní mávl na své muže, kteří okamžitě poklusem vyrazili k domu Brass je následoval.
Sofia se spolu s Catherine, Nickem, Warrickem a Annie přesunula ke Grissomovi. „V pořádku?“ zeptala se.
Gil přikývl. „Jen potřebujeme lékárničku.“
Z domu se po chvilce ozval řev, pár výstřelů, a pak se rozhostilo ticho. Pak se ven vyhrabal Brass, který za loket táhl muže jako vejce vejci podobného Arthuru Lake-Brooksovi.
„Jdeme dovnitř,“ rozhodl Grissom. „Gregu, Sáro – vy zůstanete tady.“
„Ale no tak,“ ohradila se Sár, když se ostatní zvedali. „To nemyslíš vážně.“
„Myslím,“ opáčil Gil. „Sofia tu s vámi zůstane,“ dodal a odešel.
„Proč?“ zeptal se Warrick, když byli z doslechu. „Tenhle barák je velkej jak půlka Rhode Islandu, potřebujeme tu každou ruku.“
„Nechci, aby tu krví kontaminovali nějaký důkaz,“ vysvětlil Grissom. „Navíc by tu z toho prachu mohli do ran chytit nějakou infekci.“
„Jo, to je fakt,“ přiznal Rick.
„Hej lidi, pojďte sem,“ křikl na ně Nick. Všichni se za ním vydali do vedlejší místnosti s výhledem na policejní kordon. Na podlaze pod oknem ležel samopal u hromádky prázdných nábojů.
„Bouchačka mých snů,“ usmála se Catherine. „Mít já tuhle hračku, když jsem se rozváděla s Eddiem...“
„To by byl mord století, co?“ mrkla na ní Annie. „Ale vážně, sniperky jsou lepší.“
„Tak proč nosíš tuhle holčičí pistol?“ zeptal se Nick bodře a ukázal na její Glock 39.
„No nemůžu mít takovej kanón jako ty,“ odvětila Annie spiklenecky. Rick se ušklíbl.
Grissom, který během hovoru podřízených prošel do další místnosti za zavřenými dveřmi, se zase vrátil. „Pojďte sem,“ řekl potichu.
V malé místnůstce velké sotva jako vnitřek vojenského bunkru, bez oken, jen s žárovkou na špagátu vidící ze stropu, byla tabule s množstvím čísel, výpočtů, map a poznámek. A na zdech v omítce zely dlouhé škrábance.
„Teda,“ protáhla Catherine. „Co se to tu dělo?“
„Mám dojem, že si sem podporučík chodil vybíjet vztek,“ usoudil Gil. „A další místa, kde se realizoval, byla...“ vedoucí noční směny přešel k tabuli s mapu a ukázal na dvě místa,kde se střílelo, „tady a tady.“
„Pardon, že ruším,“ ozvala se Sofia ode dveří. „Odvezu ty dva do nemocnice, oba mají v rukou sklo a Gregovi to čelo pořád krvácí.“
„Dobře,“ přikývl Gil. „Ale to sklo chci, je to důkazní materiál.“
„Samozřejmě,“ přikývla Sofia. „Dám vědět.“ S tím odešla.
„A my se pustíme do díla,“ spráskla ruce Catherine.

Sofie zastavila před nemocnicí Desert Palm. Sára s Gregem vystoupili, detektiva nechali na příjmu a způsobně vyčkávali na ošetřovně příchodu lékaře.
Po pěti minutách do místnosti vešla doktorka Rachel Ravenová. Sotva uviděla jejich terénní vesty, zůstala stát ve dveřích. „To se mi snad jenom zdá.“
„My jsme vzhůru,“ odvětila Sára. Greg se rozesmál.
„Já vám to věřím,“ přikývla Rachel, zatímco si chystala chirurgické nástroje, aby mohla kriminalistům vytahat střepy z rukou. „Jen by mě zajímalo, co vy celý dny děláte. Za čtyřiadvacet hodin tu mám lidi z kriminálky už potřetí, víte? Můj novej rekord.“
„My máme taky rekord,“ přidal se Greg. „Máme... dvě masový vraždy, vytopenou laboratoř, falešný bombový útok, chycenýho vraha, a to všechno za dva dny.“
„A mě rodiče tvrdili, že kriminalistika je nudná,“ posteskla si lékařka.

O několik hodin později vešel Jim Brass do výslechové místnosti, kde seděl bývalý podporučík Lake-Brooks s želízky na rukou a v červené kombinéze zadrženého. Jim postupoval nadmíru opatrně; podezřelý při odběru osobních věcí málem srazil vaz strážníkovi.
„Už jste klidnej, nebo vám mám dát dávku bromu?“ otázal se detektiv nezaujatě. Lake-Brooks ho zarytě ignoroval a hrdě vypjal hruď.
„Abyste věděl, napadení příslušníka policie Spojených států je trestný čin,“ poučil ho Brass a posadil se na protější židli. „A vy, drahej pane, máte na svědomí pokus o vraždu policisty. Co k tomu řeknete?“
„Podporučík Arthur Lake-Brooks,“ vyrazil ze sebe zadržený. „Datum narození: 7. 12. 1970, číslo 2871092, rota E, armáda Spojených států Amerických!“
„Hezký,“ uznal Jim, aniž by hnul brvou. „Moc pěkně odříkaný. Dávám jedničku za přednes. Ale tak mě napadlo... je to smutný, ale armáda vás vyrazila.“
„To je smyšlená záležitost,“ namítl Lake-Brooks hlasitě. Jimovi se ani trochu nezamlouvalo, že s ním bývalý voják mluví jako s podřadnou osobou.
„Tak si to shrneme,“ navrhl detektiv. „Budoval jste si kariéru v Iráku. Pak vám rupnou nervy a armáda vám dává kopačky. Pá pá, hvězdy a pruhy.“ Lake-Brooks hrdě vystrčil bradu. „Pak vás deportovali domů. Ostuda jako řemen.tak jste si řekl, že si opravíte reputaci a zbavil jste svět pár Američanů?“
„Ti lidé se nechovali opatrně,“ namítl Lake-Brooks. „Potřebovali výcvik.“
„Výcvik, nebo nakrmit olovem?“ opáčil Jim. Na jeho pokyn do místnosti vstoupil Grissom se svým kufříkem. „Tohle je Gil Grissom, kriminalista,“ představil ho Jim. „Mimochodem, jeden z těch, co jste skoro zastřelil.“
S Lake-Brooksem to evidentně moc nehnulo.
„Jdu vám odebrat otisky prstů,“ vysvětlil Gil. Mám na to povolení.“ Voják ho ignoroval, tak kriminalista vytáhl kartičku na otisky prstů. Pak vzal podezřelého za ruku a obtiskl mu prsty do inkoustového polštářku a následně přimáčkl na kartičku. Přitom si všiml, že Lake-Brooks má na rukou servané nehty a v nich jakýsi bílý prášek, velmi podobný omítce. Grissom vzal lepící pásku a odebral s ní z poručíkových rukou prach.
„Pane Lake-Brooksi,“ řekl pak, „máme důkazy, které vás umisťují na dvě místa činu, na obou z nich zemřelo několik lidí.“
Lake-Brooks se ani nehnul.
Vtom přišla Grissomovi na mobil zpráva. Kriminalista po přístroji sáhl, psal mu Nick. ‚Dej pozor, ten chlapek je psychopat. Diagnostikovana schizofrenie.‘
Gil vzhlédl k zadrženému vojákovi a vše mu došlo. Lake-Brooks se patrně čas od času dostal do fáze, kdy se neovládal a zmlátil zeď ve svém kumbále. Posledně už mu to však nestačilo, a tak nabil zásobník svého samopalu, který získal patrně na černém trhu, a vyrazil do ulic.
Grissom mávl na Brasse a šeptem ho informoval o situaci. Detektiv vyvalil oči a pak se obrátil k Lake-Brooksovi: „Víte o své psychické nemoci?“
„To byl podvod,“ zaryčel voják a mlel dál: „Chtěli mě zničit, oloupit! Oto jim šlo. Zničit muže. Zničit stát. Zničili stát! Musím bránit vlast!“
„Nevnímá nás,“ podotkl Grissom. Jim dal podezřelého odvést.
„Je tohle přiznání?“ zeptal se, když osaměli.
„To nepotřebujeme,“ zavrtěl Gil hlavou. „Důkazy mluví jasně. Byl to on.“
„Ale do basy ho to nezavře,“ namítl Jim. „Jen do léčebny, ze který může odejít, kdykoli se mu zachce.“
„S tím nic nenaděláme,“ pokrčil Grissom rameny.

„A tak můžete být v klidu, neprokázalo se žádné cizí zavinění,“ pronesl Ecklie důležitě.
Celý tým noční směny byl více než v klidu. Ecklieho porady byly většinou brány jako pečlivě nacvičené monology zástupce ředitele laboratoře a většina pozvaných obvykle vnímala jen slova „posaďte se“ a „můžete jít. Tentorát nebylo nic jinak; zatímco Ecklie mluvil do stolu, Grissom se snažil dávat pozor, aby pak sáhodlouhou řeč mohl týmu přetlumočit, Catherine si psala s Lindsey a po esemeskách ji vyslýchala, kam a s kým jde po škole, Warrick s Nickem hráli podstolem páku, Sára zírala na obrázek mainské mývalí kočky, kterou si chtěla pořídit, Annie držela oči otevřené jen silou vůle a Greg si z hromádky laboratorních oběžníků skládal vlaštovky a vrhal je po místnosti.
„Vodovodní potrubí bylo zastaralé a nevydrželo nápor zvýšeného přísunu vody,“ pokračoval Ecklie. „Tudíž jsme ho vyměnili a vše by mělo bát v pořádku. Ale důrazně vás žádám, abyste zbytečně nepouštěli moc vody najednou a...“ Ecklie se zadrhl, když mu na deskách, které měl položené před sebou na stole, přistála vlaštovka. V zápětí se na něj upíraly pohledy všech v místnosti.
„Sandersi, házejte ty věci aspoň z okna,“ požádal Ecklie rezignovaně.Greg ho poslechl a další vlaštovka proklouzla otevřeným oknem na ulici. Tým noční směny opět přesunul pozornost jinam. Zástupce ředitele protočil oči vsloup a pokračoval: „... a hlídali, jestli třeba není problém s něčím jiným, jako plyn nebo tak.“
„Kdy bude nový extraktor DNA?“ zeptal se Grissom. „Stojí kvůli tomu případy.“
„Už se to vyřizuje,“ odvětil Ecklie. „Simmsová by ho měla dostat do několika dnů.“ Bývalý vedoucí denní směny přelétl místnost pohledem a když zjistil, že nikdo nemá žádný dotaz, pronesl : „Dobrá, můžete jít.“
Sedm lidí se hbitě sebralo, Nick s Warrickem ještě stihli málem převrhnout stůl, když se ani jeden nechtěl nechat v páce porazit.
„Jako malý děti,“ zamumlal Ecklie a šel si po své práci.
„Jo, Gregu,“ zavolala Catherine, než s Warrickem zamířila do šatny, „Lindsey ti vzkazuje, že z toho domácího úkolu z chemie máš jedničku.“ Nick vyprskl smíchy.
„Co jsi správně popsal?“ zajímalo Sáru.
„Základní principy kopírování a analýzy DNA,“ mávl rukou Greg. „Hračka.“
„Tak to chápu, že šla za tebou,“ zasmála se Sára. V šatně si ještě chvíli povídali, dokud Sára neodešla. Greg osaměl. Chvíli jen nečinně seděl na lavičce, než si na něco vzpomněl.
Annie si v zasedací místnosti dopřávala poslední kafe před odchodem domů. Slastně se opřela zády o linku, když se jí náhle před očima mihlo cosi rychlého. Kriminalistka se málem zadávila kávou a když se jí podařilo po chvíli vyčistit dýchací cesty, zjistila, že na kuchyňské lince sedí vlaštovka složená z kopie požárního řádu. Annie téměř ihned došlo, kdo ji sestavil.
Vzala vlaštovku do rukou a všimla si, že na vnitřku výtvoru je něco napsáno. Gregův rukopis, jenž poznala téměř okamžitě, jí oznamoval: „Vím, že máš narozeniny. Nechceš to jít někam oslavit?“
Annie se usmála. Nechápala, jak Greg zjistil, že má narozeniny, ale každopádně jí to dojalo.Chopila se prvního pera, co měla po ruce, a napsala pod původní zprávu na vlaštovku odpověď: „Jak by sis to představoval?“
Bezmyšlenkovitě poslala vlaštovku do chodby. Tušila, že když se nebude dívat, Greg si jí vezme. Přešla tedy k oknu a předstírala, že sleduje dění na ulici.
Po chvilce zaslechla zašustění papíru. Neotočila se, chtěla dát Gregovi čas, aby se stihl skrýt a nebylo ho vidět (pravděpodobně někde za rohem chodby).
Jeho další vzkaz byl více než jasný. „Nechceš mi dozpívat tu písničku?“
Konec, ale fakt už definitivní. Pokud chcete pokračování, víte, kde si o něj říct;-)
25.03.2009 | Autor: Kačenka | stálý odkaz

Komentáře

6 komentářů:
  • 24.10. 19:36, Edita

    jj napiš prosím další je to fakt dobrý

  • 17.05. 20:06, ivet

    Kdy bude další dílek?? :-(

  • 27.03. 08:41, Wendy

    Já chci další!!! Já chci další!!! Prosím prosím smutně koukám prstíčkem hrabu, honem další:-)

  • 25.03. 19:06, Jana

    Greg má bebí, zlobí a balí Annie...suprový. Můžu si představovat že jsem Annie?

  • 25.03. 12:37, ivet

    To je psychické vydírání a teror... My být závislí na tvých povídkách a pořád ještě všechno nevědět, takže tě prosit, abys psát dál!!! :-) Je to jako vždycky super a nemůžu se dočkat pokráča!!!! Takže piš hodně hodně hodně rychle další díleček, pleas!!! Pěkně prosím, smutně škemrám!!!

  • 25.03. 11:14, Cinka

    He, Greg a se zbraní, vždyť by ztratil gaťata. ;-) Šmudla má další bebí, můžeme ho hromadně ošetřovat. :-)) Haha, Cath a samopal, chudák Eddie, ten by dopadl. Jen netuším, co má Nicky proti Glockům, jsou to skvělý zbraně. Gil jako správnej kriminalista, já v něm vidím Rhyma. Jak si hned poručil, že chce sklo ze zraněných. :-) Rachel z kriminalistů musí být na mrtvici. :-D Ale na druhou stranu, kdo se může pochlubit přehlídkou takových krasavců za jeden den? Jim a jeho sarkasmus nemá chybu. Je to zlatíčko. Koukám, že Ecklieho berou všichni smrtelně vážně. :-D Jako hrát pod stolem páku, to nemá chybu. A Greg s vlaštovkama? K nezaplacení. :-)) A jak ho Ecklie požádal, aby je házel z okna. :-D Už zas ležím pod stolem. Budeš mě mít na svědomí. :-)) A koukám, že Greg taky dělá úkoly za jiný, to si můžeme podat ruce. Nechce mi Greggie taky poslat vlaštovku? Ale zpívat neumím. Moc pěkná povídka, vážně jo. :-)) Těším se na další.


přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se