« Úvod | Malá nenávist - část o... »

Deset soudců pekla - část první

Luciášek posílá první část své povídky
Malý podsaditý muž kráčel potemnělou uličkou. Nedíval se nalevo ani napravo, svůj pohled upínal před sebe. K těm světlům, které osvětlovaly jednu z nejrušnějších ulic města. Toužil se tam dostat co nejrychleji. Do bezpečí. Tam je spousta lidí, halasu, hudby. Ne jako tady, neúprosné ticho, které vzbuzovalo tíseň, obavy a strach.
Strach. Cítil ho už od té chvíle, kdy vkročil to této uličky. Měl pocit, že ho sledují něčí oči. Namlouval si, že se mu to jen zdá. Připisoval to bujné fantazii. Přeci nebyl žádný důvod, aby ho někdo sledoval. A přece ho to ani trochu neuklidnilo.
Zvedl zrak od svých nohou, kmitajících po špinavém asfaltu a zjistil, že záře světel je opět o něco blíž. Konečně. Přísahal si, jakmile se dostane na tu ulici, už nikdy nepůjde v noci na tak opuštěné místo, na kterém se nachází teď. V duchu si spílal, že ho vůbec napadlo jít tudy. Zkrátit si cestu. Taková hloupost. Daleko bezpečnější by bylo jít oklikou. Jsou tam lidi a světla.
Před nikým jiným by to nepřiznal, ale sám sobě mohl. Bál se. Neměl tyhle místa rád. A přesto tudy šel dobrovolně. Vybral si to. Celou cestu nemohl pochopit, proč to udělal. Asi jednal z nějakého popudu. Nevěděl.
Tupá bolest ho ochromila. Nechápal, co se děje. Jeho levá noha pokračovala v úkonu, ale už jej nestihla správně dokončit. Neudržela jeho váhu. Podlomila se. Věděl, že musí před sebe dát ruce, aby si ochránil obličej. Na poslední chvíli se mu to podařilo. Upadl tvrdě a bolest mu projela celým tělem. Napadlo ho, že si nejspíš zlomil zápěstí. Vzápětí ho pohltila tma.



„Kam ten svět spěje,“ zamumlal polohlasem vysoký černoch sportovní postavy, když se skláněl nad mrtvým tělem. Přes černé tričko měl vestu téže barvy. Jen přes záda se mu táhl bílý nápis, který všem oznamoval, že je to kriminalista.
„Taky marně přemýšlíš, kam se poděla ta doba, kdy jsme měli jen pár vražd za měsíc?“ odpověděl mu muž atletické postavy s tmavými vlasy. I on měl na sobě tutéž vestu jako jeho kolega. Z ní vykukovaly rukávy tmavě modrého trička, které těsně obepínaly jeho svaly.
Oba dva muži patřili ke kriminalistické divizi, se sídlem v Las Vegas. Tvořili jen část jejich týmu, avšak ostatní měli své případy a byli roztroušeni po celém městě.
„Pánové, teď není čas na filozofické povídání. Práce čeká,“ přerušil je starší muž menší postavy s ustupujícími vlasy prokvetlé šedinami. Byl oblečený v dobře padnoucím obleku hnědé barvy, jenž byl trochu zmačkaný.
Než stihli kriminalisté něco říci, promluvil muž v tmavě modré bundě, na jejíchž zádech se skvěl nápis Coronner. Tedy patolog. „Příčinou smrti je střelná rána pod pravou lopatkou. Kulka neprošla skrz tělo. Dostanete jí po pitvě. Podle ztuhlosti těla usuzuji, že smrt nastala zhruba před pěti hodinami. Je potlučený, ale to bude způsobeno pádem. Po zásahu kulkou ještě chvilku žil.“
Vzápětí sáhl mrtvému do kapes a po krátkém hledání vytáhl z kalhot peněženku i s doklady. Podal je černochovi, který mu poděkoval a hned začal zjišťovat, kdo že to vlastně umřel.
„Patrick O’Connor, Las Vegas. Takže místní,“ přečetl údaje z řidičáku. Dál studoval peněženku a po chvilce si povzdechl. „Měl rodinu.“
„Ukaž,“ natáhl ruku detektiv. „Budu to muset oznámit jeho ženě,“ povzdechl si. Tuhle věc na své práci neměl rád. Připadal si jako největší ničitel manželství a vztahů, když musel říkat, že jeden z dvojice se už nikdy nevrátí domů.
Kriminalisté se pustili do práce a zajistili stopy z těla mrtvého a z jeho nejbližšího okolí. Pracovali rychle, aby se mrtvý muž brzy dostal na pitevnu, avšak pečlivě, aby nic nepřehlédli. Byli sehraní, takže jim to nedělalo žádné problémy. Po čase byli hotoví a dovolili patologovi, aby tělo odvezl.
„No pánové, pojedu za jeho rodinou. Uvidíme se v laborce,“ rozloučil se s kriminalisty detektiv.
„Jasně Jime,“ pokýval hlavou muž atletické postavy. Vzápětí se ohlédl na svého kolegu. „Tak Warricku, máme celou uličku pro sebe. Jdi zleva, já to vezmu zprava. Uvidíme, jestli najdeme něco užitečného.“
Kolega přikývl a popadl svůj terénní kufřík. Vydal se na druhou stranu, než mířil Nick. Čekala je zdlouhavá práce, která zabere hodně času a stejně jim moc nepomůže. Ale díky pečlivé práci byla vyřešena spousta případů, takže se mlčky pustili do práce.



„Krucinál, jak je možný, že nejšpinavější práci vždycky dostanu já?“ rozčiloval se nejmladší člen kriminalistického týmu. Jeho hlava se právě vynořila přes okraj plného kontejneru, ve kterém hledal důkazy k dalšímu zločinu spáchaného na území města Las Vegas.
Jeho kolegyně, hubená menší bruneta, pozvedla hlavu od důkazního sáčku, ve kterém byl zabalený kus látky. „Čí to byl nápad, že budeme losovat?“ zeptala se. Koutky úst jí cukaly potlačovaným smíchem.
„To není fér,“ brblal vytáhlý muž v tmavě modré kombinéze, jenž byla pokrytá špínou z kontejneru a smrděla stejným způsobem jako ty odpadky. Marně se snažil odstranit skvrnu na břiše, která vypadala jako kečup.
To už kolegyně nevydržela a začala se smát. „Víš, že ti to takhle moc sluší? A ten parfém neunikne žádné ženě.“
„Já ti to vrátím. Tohle ti nezapomenu,“ mumlal si polohlasem pod nosem. Vzápětí ale jeho pohled upoutal nějaký předmět v kontejneru, takže se k němu sehnul a jeho rozmrzelé poznámky už nebylo slyšet.
Během chviličky ale opět vykukoval přes okraj. Tentokrát měl na tváři vítězoslavný úsměv. V pravé ruce, zdvižené nad hlavu, dřímal malou červenou kabelku a se svým úlovkem se brodil odpadky, aby jí mohl podat kolegyni.
„Hej Sáro,“ houkl na ní, „tohle by se ti mohlo líbit.“
Otočila se a když uviděla jeho rozjařený obličej, musela se znovu smát. Skrýval se v něm velký kus dítěte a to se jí na něm líbilo. Aspoň potom vyšetřování nebylo tak fádní a nudné.
Převzala od něj kabelku a řekla: „Bod pro tebe. Tohle by mohlo patřit naší neznámé. Tedy za předpokladu, že ty ostatky vážně patří ženě.“
Greg sledoval, jak jeho kolegyně ukládá kabelku do důkazního sáčku, lepí na něj pásku a zapisuje údaje do evidenční karty. „Doktor Robbins přeměřil stehenní kost i kyčelní kloub. Tvrdí, že je to žena.“
Přikývla. O tomhle věděla. Uviděla, jak Greg opět mizí v kontejneru a sama se vrátila ke své práci. Bylo toho ještě hodně, co se musí udělat.



Starší muž v černém seděl za svým pracovním stolem a v rukách držel otevřenou složku z případu. Momentálně ale neupíral svůj zrak na papíry. Skrz své brýle pozoroval svoji kolegyni, která seděla na židli před ním.
„Vzpomínáš si, kdy jsme naposledy měli takový klid jako dnes?“ zeptala se ho blondýna a pohodlněji se uvelebila na židli.
Po tváři se mu mihl úsměv. „Je to hodně dávno, Catherine. Jestli ti to vadí, můžeš mi pomoct s papírováním.“
Zasmála se. Už dlouho neměla šanci takhle si popovídat se svým šéfem a zároveň kamarádem. Je skvělé pracovat s lidmi, se kterými vás pojí i přátelství. Byli pro ni vším.
„Ty a ten tvůj věčný boj s papíry. V tomhle jako šéf dost zaostáváš.“
Měl ji rád. Byla jeho pravou rukou a vždycky uměla poradit, pomoct. Jeho tým byl zároveň jeho jedinou rodinou. Byl spokojený.
„Od toho tu mám tebe, abys mi pomohla. Kriminalista má pracovat v terénu, případně v laboratoři. Ne aby vysedával za kancelářským stolem a vyplňoval všelijaká hlášení. Stejně to nikdo nečte.“
„Ecklie ano,“ poukázala na jejich společného nadřízeného.
Mávl nad tím rukou. Tohle téma bylo beznadějný. Stejně se ze svých povinností nemohl vykroutit. I to patřilo k jeho práci, ačkoli ho to netěšilo.
Jejich rozhovor přerušilo vyzvánění mobilního telefonu.
„Grissom.“
Catherine pozorovala jeho obličej. Jiskřičky v jeho očích zmizely. Pochopila, že je něco špatně, i když na sobě nedal nic znát. Pomyslela na své kolegy. Snad se jim nic nestalo.
Zavěsil. Upřeným pohledem se zadíval na kolegyni.
„Co se stalo?“ zeptala se ustaraně.
„Nick…“

Pokračování až něco vymyslím ;-)


25.03.2009 | Autor: Kačenka | stálý odkaz

Komentáře

3 komentářů:
  • 29.03. 18:30, Wendy

    Moc krásná, napínavá a zajímavá povídka, honem další!!!

  • 25.03. 19:11, Jana

    Jůůů napínavka...copak se asi stalo Nickymu

  • 25.03. 16:38, Petra

    No Nick... toť pěkné jméno no. Já chci další!!!


přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se