« Úvod | Velice se omlouvám... »

Na doraz - část první – All because of you

Peťulka načla další povídku, má to být pokračování Malé nenávisti...


Ahoj lidičkové, tož vám tímto oznamuji, že přináším zbrusu novou povídku. Tak doufám, že se vám bude líbit.
Kriminalista Greg Sanders zaparkoval svůj služební stříbrný Chevrolet Tahoe modelu Denali před zchátralou dřevěnou jednopatrovou stavbou. Neomylně poznal kriminalistické auto, které tam již stálo. Další přítomný vůz nesl nápis policie a dva muži v pískově plavých uniformách postávali poblíž. Greg kývl hlavou jejich směrem a jeden z nich, vysoký muž kolem padesátky, nadzvedl žlutou pásku a pustil kriminalisto dovnitř.
V domě byl nepořádek ještě větší než venku. Poházené noviny, oblečení, nádobí a další věci pokrývaly podlahu. Greg prošel obývacím pokojem do kuchyně, kde slyšel nějaké zvuky. Zastavil se ve dveřích, zády se upřel o futra a usmál se.
U protější stěny před sporákem zády k němu klečela na jednom koleni jeho kolegyně Anna Morrisonová. Prohlížela nějaké lahve v kredenci a očividně nevěnovala okolí moc velkou pozornost. Greg neslyšně přešel až za ní, dřepnul si a prudce jí zakryl ústa jednou dlaní a druhou jí chytil kolem pasu. „Že neuhodneš, kdo jsem?“ zašeptal jí do ucha zvesela.
Annie vyplašeně přitáhla ruce k tělu a pokusila se vykřiknout. Prudce sebou škubla, že se kolegovi málem vytrhla. Vteřinu jí trvalo, než si uvědomila, kdo jí to drží, a pak odtáhla kolegovu ruku od svého obličeje. „Mě z těch tvejch fórů jednou raní mrtvice,“ oznámila mu. Greg se rozesmál a pustil jí. „No fakt,“ pokračovala Annie. „Třeba ta chcíplá stonožka v mým kafi minulý týden byla fakt k popukání.“
„Smála ses tomu taky,“ připomněl Greg a zamířil k mrtvému tělu.
„Jo, ale až když jsem překonala nervovej šok,“ opáčila kriminalistka, ale koutky úst jí cukaly zadržovaným smíchem. Rozhodla se raději přejít k případu: „Mrtvej chlap, tak... šedesát, odhadem. Podle toho smradu bych řekla, že se upil.“
“Lidstvo tíhlo k destilátům od nepaměti,“ zhodnotil Greg a vyfotil detail mrtvoly.
„Jo, tenhle extrémně,“ přisvědčila Annie, když znovu zabrousila do kredence. „Jen poslouchej: broskvovice, jablkovice, citrusovice a – pozor, vítěz – jahodovice.“
„Pán rád ovoce,“ zasmál se Greg. „Ale o vypálených jahodách slyším prvně.“
„Mě to připomíná spolubydlícího ze školy,“ rozpomínala se Annie. „Studovali jsme spolu na Stanfordu zoologii, ale já si k tomu přibrala kriminalistiku, on šel na biochemii. No a v rámci studia nám na balkoně destiloval hrášky i s luskama.“
„Počkej, já už o tomhle chlápkovi slyšel. Není to ten, co se mu napíchli na telefon a pak tě podezíral, že voláš do Běloruska?“
„Jo, když mu přišel účet na sto šedesát babek,“ přikývla uznale Annie. „Teda, ty máš pamatováka.“
„Mě zajímá všechno kolem tebe,“ mrkl Greg.
„Jo ták,“ nakrčila Annie čelo. „Hele, neměl jsi ty mít náhodou dneska volno?“
„Měl, ale Griss vysedává ve svým kanclu a nechává se okusovat od zelených kobylek,“ oklepal se Greg.
„Aha,“ protáhla Annie. „No a jak ses vypsal?“
„Krom toho, že soused mění okna v době, kdy spím?“ Pes si usmyslel, že moje postel je fajn, tak mi jí zabírá. Takže jsem opuštěnej, nevyspalej a bez místa, jak bych složil hlavu.“
„Proč jsi mi to neřekl dřív?“ podivila se Annie. „Mohl jsi přijet ke mně a vyspat se.“
„Téda, to by bylo něco,“ ušklíbl se Greg. „Ale já jsem gentleman a gentlemani u svých dam nepřespávají.“
„Jasně, slušňáku,“ mrkla Annie a zabalila do důkazního sáčku láhev z kredence.. Snažila se nedat najevo, jak ji titul Gregovy dívky zahřál u srdce.
„Hele, něco tu mám,“ zavolal Greg. Annie k němu přispěchala. Její kolega ukázal na hromadu novin a hadrů, ze kterých právě vytáhl neoznačenou láhev. Prázdnou láhev.
„Pán žíznil po ovoci,“ připomněla Annie a objev vyfotila.
„Víš, možná jsi nakonec měla pravdu,“ řekl Greg, když znovu procházel hromadu věcí. „Třeba se fakt upil k smrti.“
„Rozhodně bych to nevylučovala,“ pokrčila Annie rameny. „Dáme to Hodgesovi na rozbor.“
„Jo, ten tě bude milovat,“ zabručel Greg cynicky. Dál se věnoval nepořádku na podlaze, když na svých ramenou ucítil lehký dotek Anniiných rukou. Kriminalista ztuhl na místě a zmateně čekal, co jeho kolegyně udělá. Slyšel, jak se k němu natáhla a rty se téměř dotkla jeho ucha. Po zádech mu přitom přeběhla husí kůže.
„Ty přece v Hodgesovi nemáš žádnou konkurenci,“ zašeptala mu Annie do ucha.
„Ne...?“ opáčil Greg zkoprněle. Silou vůle se přinutil neotočit hlavu.
„Ne,“ přisvědčila Annie. Pak se pomalu zvedla a zmizela do jiného pokoje.
Greg chvíli klečel na jednom koleni a chytal dech. Cítil se jako na jiné planetě. Ačkoli začínal listopad, Greg si připadal jako v žáru vrcholného léta. Točila se mu hlava, vzduch byl řídký, nedostačující a kriminalista se nemohl na nic soustředit.
Už delší dobu pozoroval změny ve svém chování a usoudil, že za vším opět stojí žena. Ta, o které se mu občas zdávalo a jejíž nepřítomnost ho doma trápila více než hlučná výměna sousedových oken. Po několika zklamáních v milostném životě měl opět po delší době cíl, ke kterému se mohl upnout.
Teď, tak blízko osobnímu vítězství, se nejvíc ze všeho chtěl napít něčeho páleného a dost silného.

„Ave kulka,“ zamumlala Sára, když nalezla projektil zaražený hluboko ve zdi. Vyfotila ho a pak začala přemýšlet, jak ho ze spárů tvrdého dřeva pokud možno neporušený dostane.
„Chceš pomoct?“ otázal se jí Nick, který se jí díval přes rameno.
„Jo, vydlabávat,“ přikývla Sára. „Jinak to ven asi nepůjde.“
Catherine, šéfka jejich tříčlenné výpravy, se skláněla s asistentem koronera Davidem Phillipsem nad jejich obětí, mladou černoškou.
„Teplota v játrech je 34 stupňů, je mrtvá asi hodinu,“ oznámil David. „Podle posmrtných skvrn s ní nikdo nehýbal.“
„Skvěle,“ přitakala Catherine a otočila se na Nicka a Sáru. „Bavíte se dobře?“
„Perfektně,“ odsouhlasila Sára. Nick přinesl z auta dláto a kladívko, aby mohli kulku vysekat.
„Teď poznám život Michelangelův,“ zavtipkoval a chopil se dláta. Pak vydlabával kousek po kousku, čímž více a více a zvětšoval tak otvor po kulce, aby na ní dosáhl. Sára mezitím zajišťovala okolí mrtvoly, kterou si David odvezl do márnice.
Catherine procházela zbytek domu a hledala nějaká pojítka. V kuchyni našla úchvatnou sbírku krájecích nožů, v obýváku ještě úchvatnější sbírku vrhacích nožů a mincí, kterou by jistě i Greg záviděl. Seschlé, povadlé květiny naznačovaly, že jejich majitelka buď doma příliš nepobývá, nebo že má radši kov než listy a květy.
V ložnici v nočním stolku pod sekáčkem na led jako ze Základního instinktu našla kriminalistka pouta, bílou hedvábnou šálu a nejrůznější další pomůcky, díky kterým si tato místa u vyšetřovatelů vysloužila označení „nemravnej šuplík“.
„Myslím, že tahle holka byla dost akční,“ křikla Catherine na kolegy. „Tenhle barák je vyzbrojenej tak, že by se tu v každý místnosti ubránila celýmu policejnímu komandu.“
„Není to nepovolený ozbrojování?“ zajímala se Sára. Vzápětí dodala: „V kabelce má paralyzér, ten nepovolenej je.“
„Přeju hodně štěstí při zatkání,“ zaslechla Catherine Nickův hlas.
Catherine opustila ložnici a nakoukla do skříně stojící bezprizorně na chodbě. Otevřela jí a uvnitř našla vyskládané skleněné lahvičky, jednu za druhou stojící na poličkách v řadách. Pohled na první lahvičku Catherine vyrazil dech.
„Dáme si hodinu chemie, jo?“ křikla znovu na podřízené.
„My? Chemii?“ Sářin hlas byl nevěřícný, ale i trochu pobavený.
„Proč si na to nezavoláš chemika?“ zeptal se Nick. Najednou vykřikl a poté něco vztekle zamumlal. „Přiklepnul jsem si prst,“ vysvětlil pak.
„Chemik teď zrovna někde flirtuje se zooložkou,“ opáčila Catherine. „A jestli jsi náhodou myslel Warricka, tak dobře víš, že kvůli těm vašim sázkám sepisuje hlášení.“
„Můžu já za to, že to Greg s Annie furt ještě nedali do kupy?“ hájil se Nick. Sára vyprskla smíchy.
„Základy organiky zvládnete oba dva,“ uzemnila je Catherine. „Tak hádejte, co to je... trinitrofenol?“
„Kyselina pikrová,“ vypálil Nick. Sára souhlasila.
„Skvěle, družstvo Stokes-Sidleová má jeden bod,“ pochválila je Catherine. „Tak dál... trinitrotoluen.“
„Tritol,“ křikla Sára.
„Já mám tu kulku venku,“ hlásil Nick.
„Dobře, to se hodí,“ řekla Catherine. „Další hádanka... když to dáš do hlinky a přidáš roznětku, máš z toho dynamit.“
„Nitroglycerin,“ vyřešil Nick a zaklepal si na čelo. „Jako kdybych neznal nitrák.“
„Správně. A poslední – přidávají se do toho thiosírany, abyste poznali, že vám to doma uniká.“
„Zemní plyn,“ odvětil Nick. Zněl poněkud zaraženě, jako by mu něco došlo.
„Proč nám dáváš takový hádanky, Cath?“ zajímala se Sára.
„To abyste věděli, proč se teď hned spakujeme a vypadneme z tohohle domu,“ opáčila Catherine a vrátila se do haly ke kolegům. „Támhle v chodbě je skříň, ve skříni poličky a ty jsou plný explozivního materiálu. Takže teď poberte, co můžete, a padejte pryč, jasný?“ Kriminalistka vzala telefon a za pochodu zavolala Sofii, která se venku vyptávala sousedů. „Sofie? Jo, bomba. Uzavři celou tuhle ulici. V tomhle baráku je tolik trhaviny, že by to třikrát přetrhlo vejpůl celý Vegas.“

Warrick, obtěžkán náručí plnou spisů, vešel do Grissomovy kanceláře a vyložil celý svůj náklad netečnému vedoucímu na stůl.
„Tohle jsou naše hlášení za minulej tejden. Čert vem Stokese,“ zavrčel.
„Proč?“ zeptal se Gil nechápavě.
„Protože kvůli němu asi Sandersovi něco utrhnu,“ opáčil Warrick. „A hlava to nebude.“
Grissom se ušklíbl a dál zkoumal zprávu o nalezení nového druhu mravence v Amazonském pralese. Po chvíli, během níž se Warrick vypařil neznámo kam, ho vyrušil hovor od Catherine, z něhož se dozvěděl, že se nemohou vrátit na místo činu kvůli obavám z exploze.
„Jak mi k tomu přijdeme?“ rozčilovala se. „Pyrotechnici nám tam všechno podupou.“
„Kolik důkazů máte u sebe?“ otázal se Gil?“
„Prakticky nic. Pár otisků a tělo.“
„To musí stačit,“ povzdechl si Gil. „Snad se ti podaří získat nějaké další důkazy. Ale počítej s tím, že u soudu to neobstojí.“
„Jestli nějaký vůbec bude,“ odvětila Catherine. „Pošlu ti Nicka, Sáru si tu nechám.“
„Dobře,“ přikývl Grissom a zavěsil. Klidu si však dlouho neužil; do kanceláře mu vpadl detektiv Jim Brass.
„Aby ses nenudil, pár blbečků ve sporťácích se srazilo na 7 Avenue a šerif by tě tam rád viděl.“
„Vezmu Warricka,“ řekl Gil a nechal článek o mravencích na stole. Cestou k autu nabral svého podřízeného a informoval ho o případu, totiž že kdosi závodil ve sporťácích na silnici.
„Ve sporťácích?“ zpozorněl Warrick. „Jakejch sporťácích?“ Kriminalistovy oči se rozsvítily v nadšení.
„Nabouraných sporťácích,“ upřesnil Grissom.
„Aha,“ protáhl Warrick a jeho zaujetí částečně opadlo. „Smůla.“
Oba kriminalisté a detektiv opustili místnost. Bludištěm chodeb sestoupili do suterénu a dál do podzemních garáží. Už zdálky slyšeli dva hlasy, ve kterých poznali Grega a Annie. Nejprve nerozuměli slovům kvůli ozvěně, pak však zachytili část rozhovoru: „... ti říkám, že když si ty oči budeš mnout, tak to bude ještě horší.“
„Víš, jak to pálí?“ opáčil Greg. Pak se oba vynořili zpoza auta, přímo naproti kolegům. Greg kráčel vedle Annie, s kapesníkem u očí, mokrými vlasy a vrškem trička.
„Tys pil?“ zeptal se Grissom, když ucítil silný závan alkoholu.
„Ne,“ zamítl Greg rázně a znovu si promnul oči.
„Policie asi špatně vyčistila místo činu,“ vysvětlila Annie. „Byl tam nějakej chlápek, hodil po nás láhev lihu a trefil Grega do obličeje.“
„Aha,“ pochopil Gil. „Promiň, nedošlo mi to,“ omluvil se Gregovi. Ten jen mávl rukou a spolu s kolegyní odešel.
„Alkohol v očích?“ zamumlal Brass. „To bolí, a hodně.“
„On se z toho dostane,“ uklidnil ho Grissom.


... konec 1. kapitoly


28.07.2009 | Autor: Kačenka | stálý odkaz

Komentáře

5 komentářů:
  • 03.08. 15:25, Marťa

    Výborná povídka!! Greg a Annie se k sobě perfektně hodí:-). Už se těším na další díl.

  • 31.07. 11:18, Jana

    Nemohla bych si vyměnit místo s Annie?:-) Teda že Grissoma vůbec napadlo že by Greg pil. Ale je fakt že Grissom nad těmahle věcma co nejsou důkazy a brouci moc nepřemejšlí. Krásný, jen tak dál.

  • 29.07. 08:55, Kačenka

    ewen: Peťulka je momentálně na táboře jako jedna z vedoucích, vrací se až 31. července, ale vzkaz jí vyřídím a uvidíme, jestli se jí povede něco vytvořit dál :-)

  • 28.07. 20:21, ewen

    souhlas, tvoje povídky jsou naprosto skvělé, měla jsem hrozný absťák ještě že se tu jedna objevila... nešlo by aby se tu objevila další třebaaaaaa hned?!?!? Pleas!!!!!!!!!!!

  • 28.07. 18:52, Wendy

    Jé, tak to už znám skoro nazpaměť:-) A je to něco úžasnýho tak nevím, co bych k tomu měla ještě říkat.-)


přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se