« Úvod | Airsoft akce »

Na doraz - část druhá - Can’t Help Falling In Love With You

Peťulka posílá druhou část své povídky
Catherine stála za žlutou páskou a nervózně čekala, než pyrotechnici odstraní výbušné směsi z místa činu a prohledají i zbytek domu.
„Já s tímhle nesouhlasím,“ oznámila Sára, když dovnitř šel psovod se psem cvičeným na vyhledávání výbušnin.
„Je to nejspolehlivější způsob hledání čehokoli,“ pokrčila rameni Cath.
„I tak,“ stála si za svým Sára. „Ti psi jsou oběti.“
„Já myslela, že máš kočku,“ vzpomněla si Catherine.
„To mám, ty víš o Šmudle?“ Sáře se při zmínce o jejím mazlíčkovi rozzářily oči. „Říkala jsem to jen... Annie, pomáhala mi jí vybírat.“
„A ta to řekla mě, když musela udat důvod, proč k nám nešla nna oběd,“ vysvětlila Catherine. Ve skutečnosti to nebyla tak úplně pravda; Annie k nim skutečně jednou na oběd nepřišla, ale zdůvodnila to tehdy tak, že jde s Nickem, Gregem a dokonce i se Sárou do kina. To, že kolegyně má nového domácího trapiče, jí nechtěně prořekl Grissom.
„Aha,“ pochopila Sára. Ty nemáš žádný zvíře?“ zeptala se po chvíli, během které pyrotechnici na trávníku před domem postavili výbuchuvzdornou komůrku a začali do ní ukládat nalezené výbušniny.
„Warrick s Lindsey mě ukecali ke dvěma činčilám. Teď i s malou Vicky nesedají před televizí, ale před činčilama a já tvrdím, že nemáme Aidu a Oriannu, ale Aidu a Oriona. Ale jsem ráda, že se mi to podařilo snížit na činčily, Lindsey původně chtěla poníka a ten cvok Warrick by jí ho snad i koupil.“
„Toho jsem jako malá chtěla taky,“ zavzpomínala Sára. „Dostala jsem želvu.“
„No, já si popovídala s Annie,“ pokračovala Catherine. „Lindsey k ní občas chodí postarat se o psy, kočky, papoušky a rybičky. A mladá jí s sebou bere jezdit na koni.“
„Luxus,“ povzdechla si Sára.
Znova se rozhostilo ticho. Obě ženy čekaly, až jim někdo něco řekne. Pak konečně ze zaminovaného domu vylezl člověk v kombinéze mimozemšťana a zamířil k nim, cestou si z hlavy sundával těžkou zelenou helmu, která vypadala, jako by ji navrhli tvůrci Hvězdných válek.
„Všechno je čisté, můžete tam,“ oznámil kriminalistkám. Jeho zbylí druhové se uklidili do pyrotechnického vozidla a připravili triumfální odchod z bojiště.
„To jsem si mohla myslet,“ zavrčela Catherine, když vešly zpět do domu. Vše v hale bylo zpřeházené a kam mohla kriminalistka dohlédnout do chodby, pyrotechnici neodnesli jen lahvičky s výbušninami, ale rovnou celou skříň, ve které byly.
V opancéřované komoře venku se ozvala dutá rána detonace. Sára ve vzteku ze ztráty případných důkazů kopla do futer dveří.

Greg vylezl z pánské umývárky, až když se mu podařilo vymýt si z obličeje všechen alkohol. Oči měl stále červené, ale už ho aspoň tolik nepálily. I tak si ale od kolemjdoucího Hodgese vyslechl cosi o přímé úměře mezi pitím na pracovišti a nezaměstnaností. Greg laboranta poslal do určitých tělesných partií a dál hledal Annie.
Našel jí v plánovací místnosti; prohlížela tam hromadu věcí, které sebrali z místa činu. Otočila se, když za sebou zaslechla kroky, a usmála se na něj. „Co oči?“ zeptala se.
"Už nebolí," zamumlal Greg a pomalu se přiblížil za kolegyni, která se zase obrátila zpět na důkazy.
„To je fajn,“ zamumlala a sklonila se nad stolem. Greg si nemohl pomoct, zahalená do modrého světla UV lampy ho přitahovala jako magnet. Postoupil k ní o další krůček a doufal, že nedělá nic špatně.
Annie se zadrhla v práci, když ji jeho dech pohladil po holých ramenou. Ruce, zlehka objímající její pas, zničily jakékoli úmysly pokračovat práci. „Co to děláš?“ otázala se nejistě.
„Nic, co by se ti nelíbilo,“ zašeptal Greg a přitiskl jí k sobě blíž. Polibku na šíji se nebránila.
„Tohle nesmíme,“ řekla potichu, když se jeho prsty začaly proplétat s jejími.
„To je pravda,“ souhlasil Greg. „Ale ty nebudeš volat o pomoc, ani mě nepošleš pryč.“ Rty se dotkl jejího ucha.
Annie se zavrtěla a sundala si z rukou latexové rukavice. Pak se otočila čelem ke Gregovi a zlehka mu zajela prsty do vlasů. On jí na oplátku položil jednu dlaň na tvář. Po nekonečně dlouhé chvíli plné něžných doteků Annie vsunula kolegovi dlaň za šíji a stáhla ho k sobě v láskyplném, jemném polibku.
Jak dlouho trvalo, než se od sebe odtrhli, nevěděl ani jeden z nich. Když se tak ale stalo, vzduch v místnosti jakoby neobsahoval žádný kyslík a bylo neskutečné horko. Oba kolegové přerývavě, zrychleně dýchali. Greg s úsměvem zabořil tvář do Anniiných vlasů.
„Tohle nesmíme,“ špitla Annie, ale z jeho objetí se ani nepokusila vycouvat. „Ne tady.“
„Já vím,“ přitakal Greg. „Ale nejde... nejde si tě nevšímat, nejde.“ s tím ji znovu políbil, tentokrát vášnivěji. Ruce mu obtočila kolem krku jako liánu. Čas jakoby se zastavil. Ani jeden z nich nevnímal to, že se jejich vzájemně propletená těla přesunula ke zdi, ani tiché vrznutí otevírajících se dveří.
Nick vklouzl dovnitř a nesl si oblečení zastřelené ženy. Při vstupu do plánovací místnosti ho oslnilo světlo ze stolu, pak mu pohled přejel na postavy Grega a Annie, jeden v těsném objetí druhého, vášnivě se líbajících a očividně nevědomých okolí. Nick se na místě zarazil, vyhodnotil situaci, usoudil, že jeho přítomnost je nežádoucí, ba možná i potencionálně nebezpečná, nahodil zpátečku a odporoučel se. Zavřel za sebou dveře a zhluboka se nadechl. „Co to má...?“ pokusil se říct, ale byl příliš ohromený. Raději zamířil do zasedací místnosti pro hrnek kávy. Pochyboval, že si ho někdo ze sblížené dvojice povšiml, oči i uši měli zrovna pouze jeden pro druhého. Nick se na chvilku pozastavil nad myšlenkou, co všechno by v blízkém budoucnu mohli mít jen pro sebe.
Na stole v zasedačce ležely rozevřené desky Warrickova hlášení. „Vyhrál jsi, kámo,“ zamumlal Nick, sedl si ke stolu a jal se ho dopsat.

„Kterej blb zruší Camaro?“ zahučel Warrick, když slezl do příkopu ke žlutému, červeně pruhovanému autu, jehož zadní kola bezmocně trčela do vzduchu.
„Podobný, který zruší Corvettu,“ opáčil Grissom a ukázal na černé auto zaseklé ve stromě.
„Lidi jezdí jako prasata,“ reptal Warrick dál, když ohledával nabourané Camaro. „Když je někdo dobrovolnej dárce orgánů, tak ať, ale pak sejmou i někoho dalšího.“ Kriminalista vztekle zavrtěl hlavou.
„Pro dárcovství se nedají použít orgány lidí, kteří se na vozovce v okamžiku nárazu pohybovali rychleji než 200 kilometrů v hodině,“ pronesl Gil moudře.
„Jo, pak už je to tatarskej biftek,“ přikývl Rick. „Jako ten v tý Corvettě. Chlápek z Camara aspoň umřel v jednom kuse.“ Kriminalista vylezl z příkopu a připojil se k vedoucímu a Brassovi, kteří prohlíželi stopy na silnici.
„Podle stop pneumatik,“ vážil Grissom slova opatrně, „to vypadá, že se oba řidiči předháněli, pak nezvládli řízení, řidič Corvetty skončil ve stromě, Camaro se chvíli drželo na silnici, ale pak zajelo do příkopu.“
„Stručný, výstižný, poutavý a snadno zapamatovatelný,“ přitakal Jim. „Mám rád ty tvoje shrnutí.“

„Gregu?“ zalapala po dechu Annie. Prsty prohrábla vlasy kolegovi, který právě svými rty prozkoumával její klíční kosti Nedostalo se jí žádné odpovědi, tak to zkusila znovu: „Greggie?“
„Hm?“ zareagoval Greg neochotně a přemístil se k jejímu krku.
„Je spousta hodin,“ zašeptala Annie s očima zabodnutýma do zdi s hodinami. „Musíme pohnout.“
„Můžeme,“ připustil Greg. Chytil kolegyni kolem pasu, přitiskl jí těsně k sobě a přesunul jí k zhasnutému stolu. „Teď jsme se pohnuli.“
„Víš, jak to myslím. Griss nás zabije, jestli ty hadry nezpracujeme.“
„Tak se třeba rozbila UV lampa,“ zamumlal Greg a stále se neměl k tomu, aby kolegyni pustil.
„Tenhle náhradní program se mu nebude líbit,“ zapochybovala Annie.
„Jako by to sám nikdy nedělal.“
„Furt jsme v práci,“ namítla Annie. „Mohli by nás vidět.“
„Kočičko, tady je všechno ze skla,“ vysvětlil Greg a konečně se od ní odlepil. „Je dost pravděpodobný, že tě tu někdo uvidí.“
„Chceš, aby tě přerazili a mě převeleli?“ otázala se Annie sarkasticky.
„Ale notak, zlato... ještě chvilku. Já bych to Eckliemu vysvětlil.“
Annie si nebyla jistá, že by si zástupce ředitele dal cokoli vysvětlil, ale na druhou stranu... Ecklie by si ničeho nevšiml, ani kdyby mu to někdo napsal křiklavě rudou rtěnkou na stůl. Stejně však nemohli nic riskovat. „Greggie... musíme to dodělat. Já to pak odnesu do archivu a můžeme domů... co ty na to?“
„A tak jo,“ přikývl Greg, pustil kolegyni z objetí a oba se přesunuli zpět na druhou stranu stolu, aby dokončili ohledání důkazů. Až na občasné pohlazení a něžné slůvko se snažili jeden druhého si nevšímat.

... konec 2. kapitoly... a nekamenujte mě, prosím


05.08.2009 | Autor: Kačenka | stálý odkaz

Komentáře

9 komentářů:
  • 30.08. 19:41, ewen

    Prosííííííííííím, co nejdřív, já strašně trpííííííííííím... mám děsný absťák...

  • 30.08. 16:42, Petra

    Děvčátka moje zlatý, já už doma jsem, pokráčo se usilovně snažím dát dohromady, ale protože jsem si o prázdninách dávala tvůrčí pauzu, tak mi to asi ještě chvilku zabere... ale slibuju, že něco spáchám

  • 28.08. 07:39, Kačenka

    Ewen: to nezáleží na mě, pokráčko bude, až ho Petruš dá dohromady...a jelikož jsou prázdniny, tak není doma, musíš být trpělivá

  • 24.08. 20:06, ewen

    Kdy už bude pokráčo??? Tohle nejde vydržet.. se tím šutrem snad radši umlátím sama... :-(

  • 16.08. 13:15, ewen

    Už si chystám šutr !!! Prosííííííííííííííííííím, pokráčo!!!

  • 10.08. 18:59, Jana

    Já chci taky takovou pusu. Ty jo ta Annie se má...

  • 05.08. 22:09, ewen

    My tě ušetříme pod podmínkou, že se tu hned objeví pokráčo!!!

  • 05.08. 14:37, Kačenka

    teda četla jsem pár posledních odstavců, ale musim uznat, že máš dost dobrý hlody a taky pravdu, pokud jde o "vzezření" osob, kteří se svou jízdou po silnicích dobrovolně hlásí na seznam dárců orgánů nebo spíše na seznam pro šrot...a nemusí to být jen řidiči...stačí blbej chodec na dálnici (a po pravdě, pár takovejch chytráků jsem v práci už řešila...a viděla fotky, "moc chutný")

  • 05.08. 13:09, Wendy

    Proč bych tě kamenovala, vždyť je to tak hezký...a mě bylo naprosto jasný od první chvíle že to takhle skončí a nikdy mi to nevadilo:-) Jen tak dál, už se těšim na další.


přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se