« Úvod | Panenka jako živá - di... »

Na doraz - část třetí - Where Are We Going From Here


„Nicku? Co to do tebe vjelo?“ zajímala se Sára, když při vstupu do laboratoře spatřila texaského kolegu sedět u stolu a dopisovat hlášení.
„Warrick je na výjezdu,“ pokrčil rameny Nick. „Chtěl jsem to dodělat.“
„Ty a psát dobrovolně hlášení?“ Sára zavrtěla hlavou, když jí to najednou docvaklo. „Že tys tu sázku prohrál?“ zašeptala a přisedla si k němu ke stolu.
„Nevím, o čem mluvíš,“ odbyl jí Nick, ale neúspěšně.
„No ták, svěř se Sáře, mlčí jako hrob,“ dobírala si ho dál Sára. „Co jsi viděl? Nebo jsi to slyšel? Co dělali a kde to dělali?“
„Líbali se,“ nevydržel to Nick. Sářin zvonivý hlas mohl zalarmovat celou laboratoř, a tak seznal, že bude lepší, když se s ní o novinu podělí a ona pak bude zticha.
„Fakt?“ Kriminalistka nasadila žíznivý obličej. „Kde?“
„V plánovačce“ zamumlal Nick. „Ani se nezamkli,“ dodal.
„A jaký to bylo?“ ptala se Sára se šibalským úsměvem dál. Připadala si jako puberťačka, co se ocitla zpět na střední škole.
Nick se na ní otočil s výmluvně kamenným výrazem. „Já v tom nefiguroval.“
„Ale viděl jsi to.“ Sára se chytla tématu a nemínila přestat vyzvídat.
„Co ti na to mám říct, že Greg dobře líbá?“ pokrčil Nick rameny. Sára vybuchla smíchy. „Annie nevypadala nespokojeně.“
„Ještě aby jo.“ Sára dále bublala a škytala. „Musím na pitevnu. Jakoukoli novou informaci přivítám.“ Nick protočil oči. Sára vstala a odplula po schodech do márnice, kde už jí očekával stříbrovousý patolog vybavený elegantní nerezovou francouzskou holí.
„Sáro, vítej,“ řekl, když přišla, vstal od počítače a s klapáním přešel k pitevnímu stolu uprostřed místnosti. „Jdeš za mrtvou?“
„Samozřejmě,“ přisvědčila Sára a udělala krok vpřed.
„Tato slečna byla zastřelena kulkou velké ráže,“ řekl doktor. „Nebo možná i dělovou koulí.“
„Nick našel na místě činu kulku z padesátky,“ vysvětlila Sára. „Odpovídalo by to?“
„Ano. Tenhle kalibr je prostě vražedný. Byla střelena z blízké vzdálenosti; na vstupní ráně bylo patrné ožehnutí. Střela jí urvala vše, co mohla. Nepříjemná smrt,“ dodal.
„Každá násilná smrt je taková,“ podotkla Sára. „Co dál?“
„Ta dáma zemřela vskutku nepříjemně,“ poznamenal Al znovu.
„To už jste ale říkal,“ upozornila ho Sára.
„Měla namále tak jako tak.“
„Prosím? Víte doktore, já nestudovala medicínu jako vy.“
„Slečna Jordan Danaveauová trpěla těžkou alergií na hmyzí bodnutí, prach, pyl, mléčné bílkoviny, lepek, ptačí peří, zvířecí srst včetně nízkoalergenních druhů králíků, psů a poníků, alkohol...“
„Stop,“ zadržela ho Sára. „Je něco, na co alergická nebyla?“
„V lékařských záznamech má napsanou i alergii na idioty,“ dořekl doktor.
„Souvisí to nějak s jejím úmrtím?“
„Posílal jsem vzorky krve na toxikologii. Henry mi zrovna poslal výsledky. Našel stopy po jedu vosy, pylu, mléka a spoustu epinefrinu. To je látka, která zastavuje alergickou reakci.“
„Já vím,“ přikývla Sára. „Ale proč by si nechala vyvolat reakci a pak jí zastavovala? To nedává smysl.“
„Ano, proto jsem pátral, až jsem našel tohle.“ Doktor s kriminalistčinou pomocí otočil mrtvou na břicho, poodhrnul prostěradlo a ukázal v vpich v kůži uprostřed zad. „Sama by si tam injekci nezabodla. Jak vím, že jde o injekci? Podle hloubky a profilu vpichi. A jeho úhel a reakce okolní tkáně mně vede k závěru, že jí tímto vpichem cizí člověk vpravil do těla alergeny.“
„A když neumřela hned, tak jí zastřelil,“ odtušila Sára. „Nepříjemná smrt, co myslíte?“
„Jak jsem řekl,“ souhlasil Al. „Někteří lidí zkrátka ne a ne to vzdát, a jiní by je nejraději neviděli jinak, než v rakvi, a ve svých snahách bývají obdivuhodně vytrvalí.“

„Zdravíčko, seržante Marty,“ pozdravila Annie postaršího strážníka, který seděl na židli u počítače ve vchodu do archivu důkazních materiálů a evidoval vstupy a výstupy.
„Ale, mladá slečna Morrisonová.“ Policista roztáhl ústa do úsměvu plného umělých zubů. „Vy jste tu už nějak dlouho nebyla.“
„Máme teď hodně práce,“ pokrčila rameny Annie. „O víkendu se přijďte podívat na koťata, už budou na odstavení a ten váš zrzavej kocourek je hrozný číslo.“
„To se bude ženě líbit,“pronesl strážník spokojeně a vpustil kriminalistku do archivu. Annie se chopila těžké bedny důkazů a zamířila do nevětrané haly. Po chvíli bloudění našla příslušnou chodbu a správný regál. Dle smluveného signálu poslala Gregovi zprávu a pak čekala, dokud za sebou nezaslechla kroky. Vzápětí jí kolem pasu objaly kolegovy ruce.
„Chyběla jsem ti?“ zašeptala Annie.
„Strašně moc,“ odvětil Greg a vtiskl jí polibek do vlasů. „Martymu jsem nakecal, že jsem si všimnul něčeho závažnýho. Neptal se. Máme dost času.“ S tím se chopil důkazní krabice a vrazil jí do volného regálu.
„Ty fakt myslíš na všechno,“ seznala Annie, když se k němu otočila a jejich rty se spojily.

„Grissome? Tenhle typan měl pistoli.“
Warrick se právě vysoukal z kabiny zdemolovaného Camara a v ruce držel elegantní černý model zbraně Desert Eagle s širokou hlavní a těžkou ráží.
„Padesátka, no ty bláho,“ vyvalil oči kriminalista, když ze zásobníku vytáhl jednu volnou kulku. „Tohle je zbraň na medvědy grizzly. Padesátka je prostě ráže proti přírodě.“
„Nefiguruje náhodou v Catherinině případu kulka ráže 50?“ zajímalo Grissoma.
„Jo, asi jo,“ přitakal Warrick. „Vezmu jí Bobbymu. Tyhle holčičky se moc často nevidí.“ Rick odkráčel z garáže. Grissom dále pokračoval v ohledávání. Otevřel si palubní desku (tedy to, co z ní zbylo) Corvetty a našel doklady; technický průkaz vozidla a řidičský průkaz majitele, oba na jméno Lee Pirate.
„Tak co máme?“ zeptal se Warrick, když se znovu objevil.
„O jednoho piráta silnic méně,“ poznamenal Grissom. Warrick se zasmál, když mu šéf ukázal řidičák mrtvého. Oba muži se opět pustili do práce.
„Warricku? Ti dva řidiči mají stejné příjmení,“ informoval najednou Grissom. V ruce držel průkaz řidiče Camara: Geoffreyho Piratea.
„Shoda jmen?“ pokrčil rameny Warrick. Oba kriminalisté se zaměřili na adresu napsanou na průkazech. Byla stejná.
„Příbuzní,“ uzavřel Gil. Náhle mu však něco došlo. „Na tuhle adresu jsem na začátku směny posílal Grega a Annie.“
„Ti budou nadšení, že jim polezeme do rajónu,“ ušklíbl se Warrick.
„Hoši, mám pro vás novinu,“ zavolala na ně ze dveří Catherine.“Bobby na mě zvonil jako šílenec, tak jsem ho šla umravnit a on mi sdělil, že nějaká vaše pistole ráže padesát figuruje v mým případě.“
„Naše pistole zastřelila vaší oběť?“ otázal se Warrick. Catherine přikývla.
„Pojďte do plánovací místnosti,“ rozkázal Grissom a stáhl si montérské rukavice.

„Miluju, když se takhle usmíváš, víš to?“ zašeptala Annie a pevně se přitiskla ke kolegově hrudi. Greg ji objal a prsty zajel pod lem jejího trička.
„Na to bych vsadil svojí pravou ruku,“ mrkl na ni a políbil jí na čelo.
„Myslíš tu, co teď putuje po mých zádech na sever?“ usmála se kriminalistka, když se jeho dlaň posunula vzhůru podél její páteře.
„Máš něco proti nám Seveřanům?“ otázal se Greg naoko dotčeně, ale v příští vteřině jí levou rukou zvedl bradu a jemně jí políbil.
„Asi jsem ti to neřekla, ale mám předky ze Švédska,“ ušklíbla se Annie. „Takže ne, proti nám Seveřanům vážně nic nemám.“ Čímž odstartovala dalších pět minut ticha, během kterých se Greg svýma šikovnýma rukama dopracoval až k jejím lopatkám. Zrovna když zvažoval, zdali ji zbavit spodního prádla či nikoli, těly jim jako elektrický proud projely vibrace z telefonu. Annie prudce odskočila, ale zamotaly se jí nohy, takže se nejprve narazila zády o regál a pak až dopadla na zem.
„Jsi v pořádku?“ zajímal se Greg, když jí vytáhl zpět na nohy.
„Jo, jsem,“ přikývla Annie.
Do ruky vzala mobil a přečetla si zprávu: „Ihned přijď do plánovací místnosti. Spěchá. Grissom.“
„Mě píše to samý,“ ušklíbl se Greg. „Narušitel. Jak si to jako představuje?“
„Radši půjdeme,“ zavrčela Annie neochotně. „Směna bude brzo končit.“
„Mám to brát jako výzvu?“ zajímalo Grega. Annie se uculila.
Když opouštěli archiv, snažili se tvářit nezúčastněně, jako obvykle. Seržant Marty se na chvíli pozastavil nad tím, proč má Annie červené tváře a oči doslova žhnoucí do dálky, ale po chvíli už na to zapomněl. Ostatně, do jeho hájemství se chodilo zašívat více lidí, zůstávali tam déle a obvykle měli alespoň oblečení zmuchlané, ne-li přímo rozepnuté.
„Jo, já bych moh vyprávět,“ zamumlal seržant, když oba kriminalisté zmizeli.
„Kde jste byli?“ otázal se Grissom, když Greg s Annie dorazili do plánovačky.
„V archivu,“ odpověděli oba najednou. „Na něco jsme přišli,“ vysvětlil Greg.
„To určitě,“ zamumlal Nick neslyšně. Sára musela odvrátit hlavu, aby nikdo neviděl, jak se šklebí.
„Svolal jsem vás, protože naše případy se ukázaly jako propojené,“ oznámil Grissom. „Naši dva mrtví bydleli v domě, kde byla nalezena mrtvola z vašeho případu,“ kývl ke Gregovi a Annie. „A v přihrádce jednoho z aut jsme našli pistoli, která zabila oběť u Catherine, Sáry a Nicka.“
„Pane jo,“ nadzvedl Greg obočí. „Co máme blíž?“
„Naše oběť byla sice zastřelená, ale už předtím málem zemřela na těžkou alergickou reakci. Na to si stihla píchnout epinefrin, ale na ráži padesát už to nestačilo,“ sdělila Sára.
„Jako by mohlo,“ opáčila Catherine. „Zajdu za Archiem, aby mi proklepl, jak moc se mezi sebou ta parta znala.“ S tím opustila místnost.
„Gregu, ty s Annie zajdi za Robbinsem,“ poručil Grissom. „Zjistěte, jestli už dokončil pitvu toho muže. Nick a Sára se pokusí najít rodinu té mrtvé ženy. Warrick a já se vrátíme k vozům. Stále nevíme, proč nabourali.“
V tu chvíli vešel do místnosti zástupce šerifa Jeffrey McKeen. „Mládeži, mohl bych mít připomínku?“ otázal se. Osazenstvo místnosti, obzvláště Grissom, po něm vrhli otrávenými pohledy. McKeen nikomu k srdci nepřirostl, byl naopak znám tím, že kriminalisty i policisty často shazuje a málokdy se jich zastane, když mají problémy. Nicméně stále byl jejich nadřízený, a tak museli vyslechnout, co jim chce sdělit. „Ve východním Summerlinu se našla mrtvá krajta. Zoolog denní směny je nachlazený a soudní veterinář je mimo město, takže chci, aby tam Morrisonová zajela.“
„Máme případ, nemohu jí uvolnit,“ namítl Grissom vzdorovitě.
„Půjčím si jí jen na dnešek, zítra jí máte zpátky,“ opáčil McKeen.
Annie střelila po Gilovi ublíženým pohledem, kterým mu naprosto jasně sdělovala, že nikam nechce, jenže její šéf nemohl nic než uvolnit ji k případu a nechat ji následovat zástupce šerifa.
„Gregu, zajdi na tu pitevnu,“ připomenul Gil. „Rozejděte se do práce,“ houkl na ostatní. „Chci mít výsledky ještě před koncem směny.“
Kriminalisté se začali rozcházet po laboratoři. Annie prohodila pár tichých slov s Gregem a pak s kyselým výrazem v obličeji odpochodovala za zástupcem šerifa. Greg zmizel směrem na patologii, Grissom s Warrickem někde v garáži a jako poslední místnost opustili Nick se Sárou.
„Řekneme Gregoušovi, že má v pásku od hodinek zatrhnutý její vlasy?“ zeptala se Sára potutelně.
„Ať si na to přijde sám,“ ušklíbl se Nick. „Třeba je to trofej.“

Annie zastavila u ústí do uličky, kam jí poslal McKeen. Varoval jí, že kvůli stavbě na silnici se nedostane až k mrtvému hadovi, ale že bude muset blok nebo dva pěšky. Vystoupila tedy ze svého stříbrného Denali, vyzvedla forenzní soupravu ze zadního sedadla, zamkla auto a ve světle pouliční lampy sledovala podomní cedule s názvy ulic. Minula výkop, který vedl tři metry pod úroveň a odhaloval plynové potrubí pod ní. Stavba byla ohražena dřevěnými zátarasy, na nichž seděla tlupa asi sedmi odrostlých puberťáků. Když kolem nich kriminalistka procházela, pískali na ni. Zaslechla i slova jako „fešná policajtko“ a „pojď si trochu zašpásovat“. Krom toho k ní dolehl i závan marihuany. Zavrtěla hlavou a možnost zavolat na mladíky Brasse, aby je sebral za držení omamných drog se rozhodla odložit až po ohledání hledané krajty. Vzdalovala se od výkopu a od mladíků, když tu náhle lampy všude na dohled zhasly.
Annie se zastavila v půli kroku. Neviděla vůbec nic. Její kdysi šeroslepé oči si vždy špatně přivykaly změně množství světla, což však teď nebyl její největší problém., protože hlasy mladíků za ní cosi zašeptaly, zasmály se a utichly, načež je nahradily šoupavé kroky. Rychle se otočila a mrkáním se snažila zbavit se černého oblaku na očích. Vzápětí jí ale zezadu uchopily čísi silné ruce. „Nehejbej se,“ hekl jí ten někdo do ucha a pomalu jí ho přejel jazykem.
Vlna hrůzy omyla kriminalistčino srdce, když jí další dvě ruce chytily za zip vesty a stáhly ho dolů. Annie mobilizovala své síly a vytrhla se ze sevření. Zrak se jí však dosud nevrátil, a tak se rozeběhla, aniž by viděla, že přímo před ní je otevřená náruč jiného muže. Během setiny vteřiny jí držel za lokty.
„Kam běžíš, nádhero?“ zeptal se jí oplzle. Annie se rozhodla využít toho, že má volné dlaně, a máchla prsty tam, kde si myslela, že má její držitel obličej. Ozval se výkřik, jak se její nehty neomylně zaryly do kůže na tváři mladého muže. Útočník jí pustil jednu ruku, ale ihned jí však chytil za vlasy a prudce jí smýkl o blízkou zeď. Náraz kriminalistku omráčil. Roztřeseně se snažila udržet na nohou a cítila, že se jí po tváři spouští krev. Ruka kolem šíje vrhající jí proti asfaltu silnice překazila její poslední naději na útěk. Pokusila se odplazit pryč a nehty sekat do končetin, jejichž míhající se obrysy byla schopná tu a tam matně zachytit, ale něco tvrdého a těžkého jí naplocho udeřilo do žeber. Annie znovu klesla k zemi. Už neměla sílu volat o pomoc, jen se sípavě nadechovala. Další úder ji přivedl na hranici mdloby, kterou překročila po ráně ze strany do hlavy.
Poslední, co vnímala, bylo, že jí někdo přetočil na záda a pěst, která přistála na její tváři. Pak ji obklopil jiný druh tmy a šumění oceánu, které postupně vyprchalo.
... konec 3. kapitoly
07.09.2009 | Autor: Kačenka | stálý odkaz

Komentáře

8 komentářů:
  • 06.11. 19:18, lindsay

    kedy už bude dalšie pokračko uz sa neviem dočkať dufam ze coskoro napíš kedy to asi tak bude díky ahooooooooooooooooj

  • 15.10. 18:51, Vivi

    Tak to je napínavýý:-)......škola je fakt záhul, ale doufám že si najdeš čas a dopíšeš pokračování=).........je to supeer, jen tak dáál=)

  • 16.09. 19:01, Wendy

    Tak, a dál už to neznám, z čehož vyplývá že na pokráčko se fakticky těším, ale nechvátám, protože sama nestíhám:-))) Nicméně, jako vždycky kousek zase dobrej dost, co dobrej, přímo skvělej!!!!

  • 10.09. 14:21, lindsay

    kedy už bude dalsie pokráčko dufam ze brzo a dufam ze to dievča prezije a ze ju najdu papapa

  • 08.09. 07:41, Kačenka

    ewen: nech jí taky trochu vydechnout, škola je docela záhul. Až bude mít čas, tak něco sesmolí

  • 07.09. 19:57, ewen

    TAk na něj prosím mákni, jinak fakt umřu!!!!

  • 07.09. 17:38, Petra

    to bych ho nejdřív musela mít napsaný:-)

  • 07.09. 16:13, ewen

    Hustý, tak tohle vyžaduje naléhavě pokráčo!!!


přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se